Jak jde čas u Talpinky :-)

20.11.2011

2011-11-20T20:06:00.004+01:00

Je to strašně dlouho co jsem sem něco napsala. Asi to není ani o tom že bych neměla o čem psát, že bych si nechtěla všechno uchovat, ale potřebuji nějak soukromí. Jsou věci o kterých nechci mluvit ani teď. Vyplavou na povrch až za čas. Pravděpodobně :) Ale jednoduše - je mi moc fajn. A to dokonce v listopadu. Listopad vážně nemam ráda. Žádnej jinej měsíc nemam tak svázaný s minulostí. Žádnej jinej měsíc nemívam tolik depresí. Ale ten letošní zvládám prostě líp. Děkuju.
Fotit se snažím i když málo. Ale na jaře třeba bude líp. Ateliér bohužel nemám takže na zimu asi i ten malý zájem opadne :) Oficiální práci pořád nemám ale pořád se mě drží sen. Jo jo jsem snílek :)
Dneska byl krásný den. Od samého rána, byť se probuzení konalo za deset minut pět a nebylo nám dopřáno zase usnout, až do pozdního večera kdy jsme ulehli asi o půl dvanácté. Krásný datum, moc krásné vzpomínky - hodně osobní s hodně osobním dárkem který pro mě moc znamená - a hlavně. Podařilo se mi ukořistit fotku :) Tu si sem chci moc dát. Není to žádná ateliérovka, umění nebo tak. Ale pokusila jsem se jí co nejvíc "vylepšit" protože z toho tmavého obýváku se toho ani s bleskem moc vykřesat nepodařilo, ale má pro mě velké kouzlo. Jsou na ní dva lidi, které moc miluji. Jsem moc ráda, že i oni dva si tak sedli do noty. Že si spolu rozumí. Nejsem (skoro mě napadá slovo bohužel) věřící, ale kdybych byla, musela bych děkovat Bohu za to, že můžu něco takového prožít. Nevím které vyšší moci poděkovat, nicméně jsem fakt vděčná :)

12.9.2011

2011-09-12T08:18:00.002+02:00

Včera byl nádherný den. Navíc opět jedenáctého a prožili jsme si další poprvé. Možná na to jdu rychle. O dost rychleji než kdy dřív. Ale jde to samo. A navíc už nejsem v pubertě :) No každopádně, včera jsem oficiálně představila Petra i rodičům :) Trochu jsme se toho setkání oba báli. Možná kvůli utrapám se stavbou mostu, hasičárny a zabrání určitých useků naší zahrady. Kvůli jejich poničení firmou. Kvůli všem rozbrojům mezi šéfem Skanské, starostou a mými rodiči. Přiznám se, že jsem nevěděla jak se budou tvářit na to že je Slovák. Ale dopadlo to vcelku pozitivně. Mamka se smála a překvapeně podotkla že je Majda prd drbna :) No na to kolik toho namluví tak opravdu necekla jediný slovo. Ví co je to tajemství :) No a táta? Ten pronesl cosi že už se určitě někdy viděli, asi za plotem :) U betonování a tak :) Přežili jsme to :) a odjeli jsme i s Majdičkou do Liberce do kina na šmouly. Krásné odpoledne, ještě krásnější večer. Děkuji, že můžu být tak šťastná :)

28.8.2011

2011-08-28T21:37:00.003+02:00

Mám tu zase výpadek. Ale není to výpadek proto, proto že by nebylo o čem psát. Nebo že bych měla depresivní období. Špatnou náladu nebo něco podobného. Ba naopak.
Řekněme že od 11.8. to začalo. Všechno se prolomilo a od té doby v tom plavu. Možná se topím :) ale zřejmě zvládám dýchat i pod hladinou. Dneska jsem do toho všeho co se děje zapojila i Majdičku a jsem fakt ráda, jak krásně si to užila. S náma ve třech. Mám za sebou snad nejkrásnější den za poslední čtyři roky. Kolikrát jsem za ty čtyři roky byla v zoo. Ale ta dnešní je pro mě nezapomenutelná. Tak rodinná a blízká. Fotky nemám. Nechtěla jsem si ty pocity rušit foťákem. Ale hlavu mám plnou dojmů, myšlenek a myslím že v budoucnu to budou nádherné vzpomínky :) Majdě jsou dneska tři roky a deset měsíců a já jsem až po uši zamilovaná :)

10.8.2011

2011-08-10T19:03:00.004+02:00

Dnešní ráno začalo tak nějak depresivně. Venku pršelo. Nepřetržitě. Tak mi bylo jasné, že to na co se těším nepřijde. I přes snahu vytvořit uměle náhodu se to nepovedlo asi o minutu :) Bylo mi z toho smutno. Nicméně oběd mě naladil vcelku na dobrou notu. Měli jsme s dědečkem kuřecí maso a zeleninový salát. K tomu tatarku a bagetu. Jídlo z jídelny ale fakt dobré. Akorát tu zeleninu pokrájeli na takové malé kousky že to nešlo jíst jinak než hodně pomalu. A tak jsme se dlouho dívali do tého barevného pokrmu, až ta nálada přišla :) Podpořilo jí ještě vykukující sluníčko, které mi vnuklo myšlenku jít na procházku. Protože jsem neměla sebou Majdu, mohla jsem se jít podívat až do Heřmanic k hranicím. Ona by to neušla. Když jsme šly pak spolu na procházku po tom co přišla ze školky tak plakala už za mostem že chce domů, že jí bolí ťapičky :) Chudák je moc mezi psama :) Nicméně se mi jí podařilo přesvědčitz a namotivovat na dva koníčky a jednoho beránka které cestou uvidíme.
Jinak Heřmanice, to je věc. Procházela jsem tamtudy a byla jsem taková celá přepadlá. Je to tam tak nějak jiné. Ty dřevěné domky u silnice vcelku některé vypadají jako dřív, ono to na tom dřevu není moc vidět. Ale někde jsou prázdné louky, všude kamení jak to ta voda valila. No bylo to něco. A to jsem to neviděla po povodních - nějak na to nebyl čas, myšlenky, odvaha.
Cestou zpátky jsem se díky dobré duši svezla, tak jsem vlastně tak moc kilometrů nenachodila. Dohromady tak šest. Víc ne. Akorát ta projížďka mi byla vyčtena od jednoho "stréca" že mě chtěl vzít a jeho jsem odmítla :D Ale on mě chtěl odvíst do Liberce a hned, ještě než jsem došla vůbec k těm hranicícm, což jsem měla jako vytyčený cíl.
Něco pozitivního? Moc se mi líbí nově budované hřiště v Heřmanicích. Budou mít krásnější jak v Dětřichově. Tak nechť jim ho pubertální mládež nezničí jako u nás. Zatim to vypadá moc pěkně a kdyby to měli hotové, tak se tam s Majdičkou určitě vydám i třeba autem, aby to ušla.

6.8.2011

2011-08-06T12:11:00.008+02:00

Užívám si klidný víkend. Teda v rámci možností. Majdička má zase období pokoušení mých nervů a dokonce i trpělivosti prarodičů. Zatím je bez úhony. Šla spát po obědě :)
Venku je klid. Žádné žluté ani jiné auto. To zase začne jezdit a hlučet tu až v pondělí. Dělníci si udělali také volno. My ne. Pořád makáme na zahradě. Potřebujeme dodělat ten plot. V pondělí nám snad srovnaj ten jeden kus zahrady a už ho opustěj, aby byla mamka spokojená, že si tam může vysadit kytičky :) No nejen to. Koupila i nějaké posezení u grilu a je potřeba to všechno natřít. Zatím je to jen na paletě pod plachtama, dlouho nevyužité.
Mě se bude asi stýskat :) Je to společnost lidí. Řekla bych že slušných. Když tu seděli ukrajinci na Denouškovym hrobečku, tak jsem skřípala zubama a asi jsem moc přátelsky nevypadala. Ale Ti slováci mi nevadí. Baví se se mnou, jako naši bratia :) Mávají mi když odjíždějí. Už skoro všichni. Asi je to divný, když se těším, až zase přijedou.
Poslední dny trávím hodně na youtube s K.Krylem. Tohle je moc krásná písnička:

3.8.2011

2011-08-03T19:39:00.003+02:00

Žádné tání ledu se dneska nekonalo... ale zítra by mohlo :D
Nicméně vedro bylo šílené. Natřela jsem další kus plotu a Majdička se konečně dočkala slibovaného velkého překvapení od babičky. Byla nadšená i když nemá červenou nebo růžovou klouzačku :)
Předpokládám že zítra ráno bude vstávat hodně brzy, aby mohla jít ven :D

2.8.2011

2011-08-02T20:27:00.002+02:00

Jak jsem byla celý týden optimisticky naladěná kvůli jisté jediné věci, tak včera mě popadl nějaký splín. Pořád jsem přemýšlela co všechno je možné, nemožné, reálné a tak... a dneska.. dneska to vypadá že se ledy pohnuly.... neříkam že moc. Žádný velký tání sněhu :) Ale bylo to fakt vtipný :) Já ani nemůžu psát moc víc. Ale jsem toho plná a těšim se zas na ráno. Trochu mě mrzí že bude jedno z posledních, ale už aby bylo. Třeba ty ledy nakonec roztají.... chce se mi tomu věřit :)
A když ne? Když ne, tak mě to bude asi dost mrzet, ale po včerejším splínu a konečném vyrovnání myšlenek - myslím že se s tím smířím.

Jo a zkoušela jsem fotit Majdičku trošku v protisvětle. Moc fotek mi nedovolila ale myslim že by to docela šlo.... třeba bude ještě někdy spolupracovat... Budu muset hledat jiný oběti na zkoušení :)

1.8.2011

2011-08-01T20:53:00.000+02:00

Konečně přestalo pršet. Jen byla celý den odporná mlha. A já měla kvůli čemusi splín. Nicméně se podařilo trošku přivodit jiný myšlenky, když jsme se viděly s Luckou, její Valentýnkou a kamarádem kterého jsem ještě neznala :) Charlie. Poseděly a popovídaly jsme si na dětskym hřišti a domluvily další setkání cca za tři týdny u grilu :) Tak se budu těšit.

31.7.2011

2011-07-31T06:44:00.002+02:00

Je ráno. Zas nemůžu spát. Naštěstí v noci ano, ale ráno vstávam nezvykle brzy. Hledím z okna. Za ním už druhý den prší. Nikdy mi to tak nevadilo jako zrovna teď :) Ty dny se tak táhnou.
Je zvláštní jak člověku málo stačí. K tomu aby ztratil vnitřní klid, aby se přestal soustředit. Aby myslel tak nějak bezmyšlenkovitě :) Děje se tolik věcí a já jsem pořádně schopná vnímat jen jednu.
Včera odpoledne jsem se pokusila myšlenky urovnat aspoň u práce. Resp. od rána, ale dopoledne jsem byla pořád rozptylována :) Musela jsem uvařit pro šest a půl hladových krků - u mě teda nezvyk. Nicméně to co by mi jndy trvalo maximálně hodinu, to jsem včera řešila snad dvě hodiny. Jídlo bylo naštěstí poživatelné. Po obědě pak návštěva odjela i s I. a jejími všemi věcmi. No jo, nějak je to tam co to bylo před dvěma měsíci. Tak to vypadá že to bude definitivní.
No a já se už během Majdinýho poledního spánku, s častými kontrolami množství spadlé vody z nebe, pokusila o uklid něčeho, co tu zahálelo už opravdu dlouhou dobu. Je to tu téměř k nepoznání. Šimon nám dokonce vyluxoval. Hned je tu krásněji. Jen nějak divně pusto. A to i přesto, že je nás tu o jednoho více.
No po půl sedme, když mi bylo jasné, že počasí se už neumoudří ;) , jsem vymyslela nějakou večeři a vypravila Majdu spát. Než jsme ulehli my, tak jsem stihla ještě Šimona ostříhat. Když to tak vezmu kolem a kolem. I přesto že pršelo, tak jsem možná nadělala víc práce, než když venku svítí sluníčko. Tak aspoň můžu tvrdit, že nuda mě neužírala. Nicméně "samota" nějak ano. :)

29.7.2011

2011-07-29T03:11:00.003+02:00

Je noc. Nějak nemůžu spát, tak jsem se zvedla z postele. jen se převaluju. Myšlenky někdy pryč. Zkusila jsem mrknout jeslti nejsou nová data u jednoho zdroje do práce, ale budu tomuset hlídat ještě i zítra.
Čtvrtek proběhl dost v klidu. I když trošku lenošně. I když vlastně když si vzpomenu na ráno, kdy mi pračka zahlásila error 03 a já se zatajeným dechem hledala návod k použití pračky - to asi moc klidné nebylo. Asi nebylo ani lenošné z pračky po skleničkách vylívat vodu aby mi zbytečně netekla na plovoučku. Opravdu v kuchyni plovoukča je to nejlepší co šlo zvolit. :) No ale uraz pračky zažehnán. Nakonec jsem zjsitila že ve filtru byl do vrtulky namotaný kousek igelitu a na podruhé se mi ho podařilo odstranit kompletně. Pračka byla tudíž opravena a funguje vesele dál :) aspoň něco.
Hned po obědě jsem naložila Majdu do auta a jeli jsme do vedlejší vesnice odevzdat ten obraz na plátně. Pokecala jsem a v momentě kdy naše cesta měla pokračovat do Hejnic ke kamarádce co mě stříhá mi přišla textovka , že kamarádka nestíhá. Tak jsme jeli domů. Čas stříhací návštěvy jsem si posunula na sedmou hodinu večerní. Tentokrát bez Majdy. Byla tteda hrozně smutná, ale já se vrátila až krátce před jedenáctou. To by nevydržela. No a zítra čekáme návštěvu z Prahy. Velký bratr se přijede podívat na svojí sestru. Po dvou měsících. Prý nám dokonce ukáže i vysvědčení :) Ani nevím, jak dlouho tu s námi vydrží, ale skoro předpokládám, že protože je tu hodně práce, tak v neděli zase odcestuje :) No ale nebudu ho podceňovat :)
Lítaj tu na mě mouchy. Je to fakt nepříjemný. Letos je nějaká velká úroda.
Přemýšlím co mám dělat - po tmě a v tichosti. Oči mam jak baterky. Vzbudila jsem se ve dvě a ne a ne zabrat. Včera taky. kdo by řekl že mi stačí cca tři hodiny spánku. No asi ne na dlouho. Ale jak jsem psala. Jsem pubertálně roztržitá :) a asi holt ty hormony dělaj svoje :D
Asi to radši vypnu. Možná začínam i zívat - je půl čtvrté. Tak třeba na chvíli zaberu do šesti než zase přijdou rámusníci pod okna :)

27.7.2011

2011-07-27T20:14:00.003+02:00

Tak tu máme středu. Na blogu zas výpadek :) ale to už nikomu asi nepřijde zvláštní :)
Minulé dny jsem strávila prací na zahradě tak jsem ani nefotila. Jen jsem vyčkávala až přijde to plátno s Martinou. Dneska se zadařilo a pošťáci dokonce zazvonili. Vybrali ode mě koruny a zdejchli se. Obraz mi tu nechali :) a vypadá fakt dobře. Tak se těším až ho Martině předám. Jsem zvědavá co na to bude říkat. Snad se bude líbit i jejímu manželovi :)
Jinak mam fakt prima náladu. Přijdu si jak největší puberťačka. Ve třiceti to je asi vcelku zajímavý :) Ale důvod se prostě najde.
Pokecala jsem si dneska i s bývalýma kolegyněma z práce. Bylo to moc fajn. Stavovala jsem se tam osobně, protože Renča chtěla něco vytisknout. Ještě mi pak večer volala Jiřka. Díky ní se mi podařilo prodloužit dobu mého pobytu venku na zahradě a vlastně jsem jí za to vděčná :) Bylo to uplně akorát ;)
No teď už jsme doma. je spousta hodin ale Majdička si pomalinku ujídá ještě jogurt. Buřta moc nesnědla. Pocintala si pyžamo, tak jí pak budu muset ještě převlíct. A pomaže spát... a maminka bude blouznit a lítat z obláčku na obláček :) Ať žije zastydlá puberta :)

22.7.2011

2011-07-22T09:24:00.002+02:00

Zase jsem sem nic nepsala, ale nebudu to doplňovat ke dnům. Stačí takový průřez :)
To focení ve středu nakonec klaplo. A to i přesto, že dost vytrvale pršelo. Modelka byla ochotná moknout, promoknout a u toho být spoře oděná. Má můj velký obdiv :) Následně jsem musela procházet a probírat fotky, poupravit ty povedenější a nechat vybrat tu nej. Na té nej jsme se více méně shodly všechny tři (včetně kamarádky Lenky, která nám asistovala a dělala řidiče). Včera jsem tudíž hledala nějakou firmu která by nám tu jednu fotku vytiskla na plátno. Má to být jako dárek k padesátinám, tak ať to nějak vypadá. Narazila jsem trošku na problém, protože fotolaby ač mají tento produkt v nabídce, jsou zaměřené na smrtelníky s kompaktem, který však vytváří jiný formát fotek, tzn. v poměru stran 3:4. Mě ovšem vyšla samozřejmě fotka v poměru 2:3 a dostat jí na plátno o jiném poměru stran byl nadlidský úkol protože jsem absolutně nemusela fotku řezat. Jak jsem jí vyfotila tak vyšla. Z toho mám vážně radost :) Nakonec jsem zkusila zadat požadavek na tisk na www.zvetseniny.cz Mělo by to být výhodnější i cenově. Tak snad se fotka zadaří a modelka Martina bude spokojená. A co víc, samozřejmě aby byl spokojený obdarovaný.
No a protože mám souhlas s uveřejněním (jen na facebook to zatím nechci dávat, aby se manžel nějak nedopídil a nezkazil si tím překvapení) tak fotku dám sem.

19.7.2011

2011-07-19T23:05:00.002+02:00

Nálada dnešního dne? Zamyšlená. Ponořená dost do sebe. Přemýšlím o zítřku. Čeká mě volant, úřad a pak focení. Focení něčeho, co jsem ještě nezkoušela. Je to velká příležitost. Přemýšlím už týden o tom jak to bude probíhat. Na co se zaměřit. Jak to zvládnout. Technicky, psychicky a vlastně i časově. Máme tady zase dvacátého a mě se nakupila práce. To by měli vidět na pracáku jak jsem nezaměstnaná. Ale jsem. Dva dny tu blouzním. Nic nedělám. Jen přemýšlím. A povídám si s Majdou.
Potřebuju taky upravit fotky ještě miminka z pátku a nejlíp do tohohle pátku. Jen nevím jestli to stihnu. Protože to zítřejší focení budu muset z časových důvodů hodně upřednostnit.
Snad se zadaří a hlavně vyjde počasí.
Zas hledím před sebe a přemýšlím o světle :) Myslím že nemá cenu dneska víc psát :)

17.7.2011

2011-07-17T23:53:00.003+02:00

Mám jen pár minut, abych stihla napsat příspěvek ještě dnes. Aby mi seděl datumově :) Tak uvidím jestli to stihnu :)
Mam za sebou prima odpoledne. Možná je zvláštní být ráda sama. Možná jsem to prostě už jen dlouho potřebovala. Pročistit si hlavu. Přijít na uplně jiné myšlenky. A Harry byl k tomu super příležitost. Film byl napínavý. Už i z toho důvodu, že byl opravdu dlouhý a množství tekutin které jsem do sebe dostala dnes nadmíru velké. Takže jsem byla nakonec ráda že jsem to stihla na určené místo. :)
Co jsem ale zjistila je, že si tyhle odpoledne nemůžu dopřávat moc často. Trochu jsem totiž při čekání na začátek utrácela. Trošku pro sebe, trošku pro Majdu, a trošku pro budoucí focení. I když těch rekvizit opravdu jen trošku.
Večer když Majda usnula, jsem se dala do upravy fotek. Tentokrát ze čtvrtka, kdy jsem se střetla i s Majdou s Katkou a její rodinkou z Prahy. Sice si asi zajeli víc než mysleli ale návštěva zoo byla fajn. A v milé společnosti to taky nebylo takové to stejné. Jen na mě ten den nějak padala trošku depka. Při pohledu na smutnou slonici, při pozorování zvířat v malých výbězích. Někdy mě ta melancholie tak popadne.
No a než půjdu spát, tak sem dám aspoň pár fotek ze zoo. Lidské až po schválení :)

16.7.2011

2011-07-16T10:39:00.002+02:00

Mám tu zas velkou mezeru. Ale vlastně se není čemu divit. Užívám si to, že nemusím sedět u počítače, nemusím sedět doma. A vlastně ani v práci :) Mám v jednání práci jinou, ale všechno jsou to takové malé přivýdělky bych tak řekla. Nic, co by se dělalo s každodenní pravidelností. Uvidíme jak se všechno vyvrbí. Zatim si tak pohrávam s foťákem. Navštěvuju lidi, na které jsem neměla minimálně poslední rok tolik času, kolik bych si přála. A hlavně se věnuju Majdě.
Mám nafocené nějaké fotky, ale budu je doplňovat až s tím jak je budu upravovat k předání. Mám pocit, že jsem sem ale nedávala žádné fotky z posledního vítání občánků, které proběhlo v půlce června. A protože mám souhlas s uveřejněním, tak si nějaké dovolím dát i sem. Ta holčička totiž byla překrásná :) A tady to vyplní tu díru, která mi tu vznikla. Vlastně je mi stydno. Pořád říkám, jak mě baví fotit, a blog mi zeje od fotek prázdnotou. Že málo píšu, to by se ještě dalo, ale že ty fotky chybí. No mám za sebou takové dost napínavé období. Myšlenky byly opravdu někde jinde než na blogu :)

6.7.2011

2011-07-06T08:17:00.003+02:00

Musím říct, že už mám fakt velkou holku. Takovou rozumnou a moc šikovnou. Dneska poprvé mě dokonce nechala ať lenoším a sama si došla na záchod, pěkně zvládá spláchnout a umýt si ruce (o tom mě přesvědčuje přičichnutím jak voní mýdlo :) ) Sama se umí převléct z pyžama. Taky vyvenčit Ferdu! A ode dneška! Sama si udělala snídani. Vzala si chleba (asi bude fajn kupovat krájený, nabízí to možnost samostatnosti :) ) namazala ho máslem a marmeládou a přinesla mi to ukázat :) Chtěla mi dát i ochutnat beruška malá, ale na mě té marmelády bylo opravdu hodně. Myslím že i na ní. Protože ten chlebík ani nedojedla :) Ale byla fakt šikovná. Já už brzy budu moct prolenošit asi celý den :)

1.7.2011

2011-07-01T20:16:00.002+02:00

První den prázdnin. Majda byla ještě dneska naposledy ve školce. Já se zaevidovat na úřadu práce. Odehrávaj se ve mě strašně rozpolcený pocity. Měla bych být ráda. Už mám tu práci za sebou. Už tam nemusim. Jdu vstříc nové budoucnosti. Snad lepší. A přece to není tak jednoduchý. Kdo by to řekl, že? Ale stýská se mi. Poslední měsíc dva se tam vytvořil minimálně v našich dvou kanclech bez paní šéfové skvělý kolektiv. A mě se po těch lidech nějak stýská. Je to zvláštní když to porovnám s tim co jsem prožívala v listopadu a prosinci loňskýho roku. Ještě i začátkem tohoto. Myslím, že jsme se rozloučili pěkně. A pořád jen nějak doufam.. já nevim... že to prostě nebude navěky. Přece nás nemusí spojovat zrovna tahle firma. Ale kdo ví jak to bude. Sejde z očí sejde z mysli. Prostě je mi smutno.
Dneska mám za sebou zaevidování se na UP a pak jsem byla fotit jednoho moc prima pána na občanku. Nemůže jen tak k foťákovi, protože se nedostane na vozíku do schodů, tak jsem ho byla fotit u něj doma. Doufám že bude s fotkou spokojený. Pošlu mu po Jiřce až půjdu zase do práce. Potřebuju tam ještě nějaké papíry pro pracák. Aspoň je důvod pro návštěvu :)
Chodím po bytě, s hlavou v jiným světě a přemýšlím jestli dělám dobře. Snad jo. I když zase něco opouštím. Nicméně, není cesta zpět. A asi po tom ani netoužím. Vrátit se. Jen v některých věcech bych ráda pokračovala. A nejsem si jistá, jeslti ty dvě věci jdou od sebe oddělit.
No ale aby nebyl tenhle příspěvek takový zasmušilý, dneska mi na UP paní zprostředkovatelka fakt zalichotila. Při mém odchodu se přiznala, že myslela že jsem absolvent :) To už mi dlouho nikdo neřekl :D Myslela že mám za sebou jen tu jednu práci na dobu určitou a přitom já pracuju už od roku 2002... utíká to.

15.6.2011

2011-06-15T18:52:00.002+02:00

Už to mam za pár.... ještě čtrnáct dní... pracovních necelých. A bude konec. Ne světa myslim, ale řekněme že jsem zvědavá co bude potom...
Oči.. se zlepšily. Do pondělí tohoto týdne. To jsem se totiž ráno probudila zase jako zombie.. a jela do Prahy na kontrolu s očima po té operaci. Doktorka mi tam na to předepsala nějaké kapky, tak pořád léčím. Je to dneska lepší. Včera jsem byla v práci od rána jak mafián, dneska už jsem i chvilkama brejle sundavala. Ale moc mi dobře to zářivkový světlo, který tam musí kvůli jedné kolegyni svítit celý den, dobře nedělalo. Monitory už vůbec ne.
V neděli jsem byla zas v Hejnicích. Jako minule než jsem natekla. Tak nevim jestli nekvete něco tam. Prý je to snad alergie říkala doktorka. Tak snad to někdy přejde.
V neděli jsem viděla živě Báru Basikovou. Jen jsems i měla vzít tele na foťák. Ne tu mojí skladnou padesátku. Zřejmě žádná fotka nebude dost koukatelná, jen v tom mazu po velkém zvětšení možná půjde rozlišit o koho jde. Ale žádné umění :)
No a vpondělí..... kromě návštěvy Prahy.... se zas posunula dál scéna z domova. Návrat ztraceného syna... a i "dcery" .. bohužel to bylo spojené s šílenou hysterií která nikomu na náladě nepřidala. Te´d už je ticho a "snad" řeší co mají. Tak snad to brzy vyřeší. Víc psát fakt nemůžu. To není blog o nich a nebylo by to fér.
Co jsem ráda, tak ale celá tahle situace způsobila že naši se spolu zase baví, vtipkují, hašteří se. Ale ze srandy. Je mi jasné že to nebude na věky, ale jsem ráda že spolupracovat pořád uměj. Taky jsem ráda že se mamka se mnou baví. Možná pochopila že jí dokážu být taky oporou a vrbou. Že nejsem třeba furt jen ta malá holka, ta mladší, ta druhá.... Možná jsem první aspoň v té zodpovědnosti....
kapku slzím tak jdu od toho. Majda potřebuje vykoupat.
Zítra mají výlet se školkou do zoo tak ať jede čistá, voňavá. Velkou svačinu už máme skoro celou připravenou v batůžku. Aspoň bude mít veselejší zážitek

A ještě něco mě napadlo když jsem jí šoupla do vany že sem napíšu. Pořád říká "ty vado" ... už si připadam že jsem fakt natrvdlá , protože "tyvado to je přece jasný" .... nejlepší bylo když se jí ptam v krámu, co si dá na ten rohlík (maj mít oblíbenou svačinu) ... a ona na mě křičí přes celej krám "ty vado přece zítra!!!!!" .. no asi třikrát mi to odpověděla když jsem z ní tahala co si má dát na ten rohlík až jsem nevydržela a říkam jí že se jí neptam na kdy ale co na něj.. tak samozřejmě prohlásila - "ty vado přece marmeládu a máslo".... že já se vůbec ptám. Už by mi to mohlo být taky jasný.

7.6.2011

2011-06-07T20:43:00.002+02:00

Nic moc nového. Jen přišlo asi jakési smíření. S realitou. Dá-li se smířit. Je ve vzduchu spoustu otázek co bude dál, bohužel je celá situace dost komplikovaná. No čas ukáže.

Oči mam lepší. Pondělí úterý jsem si vzala v práci dovolenou abych nemusela koukat do počítače a vcelku se mi ulevilo. Sice ještě oči pálí ale to bude suchým vzduchem. Včera jsme tu v obýváku a ložnici s Majdou vystříkaly do prostoru skoro litr vody. Zahrály jsme si dobrou vodní bitvu. Na zahradě to nehrozí. Zatim to nebylo super ani se slunečníma brýlema. Zítra to tu chvilku na přeběhnutí vydržím a vzhledem k tomu že je nás v práci víc než dost předpokládam že do počítače nebudu koukat osm hodin v kuse. Těším se mezi lidi.

5.6.2011

2011-06-05T20:15:00.004+02:00

Doma dost napínavá atmosféra. Něco co ale nepatří na tenhle blog. I když se mě to okrajově taky dotýká. Ale není fér tu o tom psát.

Ach jo. Jak tohle dopadne....

Jestli to čteš odněkud..... přestaň blbnout, pako, a vrať se zpátky!

4.6.2011

2011-06-04T20:42:00.002+02:00

Jdu jen na pár písmenek. Protože je mi nějak smutno.
Přes týden se nic významného nedělo. Paní šéfová v práci nebyla přítomna a nálada tam byla výborná. Až se mi ze čtvrtka na pátek zdál sen o našem loučení. Bylo to fakt smutný.
Je nás tam te´d strašně moc. Vlastně o tři lidi víc než normálně. Protože zaučujeme naše náhradníky. A protože je málo počítačů, tak jsem se vrhla do přerovnávání archivu. Byl tam neskutečnej bordel ale v pátek už to vypadalo parádně.
Ale proč jsem smutná. Už včera mě strašně začalo svědit levé oko. Nechtělo vůbec slzet, blbě se mi mlžilo. A já potřebovala jet do Hejnic. Nakonec jsem to dala - tam i zpátky. Ale trochu nervozní jsem byla. Nicméně dneska když jsem se ráno probudila, tak jsem to oko už neotevřela. Bylo strašně nateklý. Zarudlý bělmo, trochu hnisu kolem ... no veselý. Nejsmutnější na tom je, že jsem měla na dnešek naplánovaný výlet s Majdou na pohádkový les do Poustky. Těším se na to už měsíc, že si půjdu vyfotit baby z práce v převleku. Že si Majda užije trochu srandy. Ve středu jsme nezvládli dětský den a dneska to měla být tutovka. Nikdy se na nic netěšte a nic si neplánujte.
Nejvíc mě na tom štve že jsem to slíbila. Majdě. Ženským. Když už konečně pochopily že nejsem jejich nepřítel a záškodník, když si mě připustily k tělu, vtipkujou a provokujou, když se mi v jejich společnosti vlastně začalo líbit a našly jsme společnou řeč - tak nedovedu splnit svůj slib.
Štve mě to.
Jen doufam, že to druhý oko který mě začíná poslední hodinu nebo dvě taky svědit nenateče zítra. To bych byla odepsaná uplně. Ať žije spánek.

29.5.2011

2011-05-29T23:25:00.002+02:00

Těsně před usnutím. Ráno vstávam brzy.
Včera jsem nepsala. Byla jsem ráda že jsme obě ten den přežily. Majda se zas výborně vyspala a tak to stálo za to. Zůstala mi na sobotu užasná vzpomínka na ruce - modřina po kousnutí. Kdo by to řekl, taková princezna, že? No co, než se vdam (jestli někdy) tak se to zahojí. A Tobě Jindro, moc děkuju za večerní povzbuzení.

27.5.2011

2011-05-27T20:30:00.002+02:00

Byly jsme se zase projít. Doprovodit Káťu. Dneska jsme se ale včas otočily a nedošly až k jejím rodičům :) Při zpáteční cestě jsme s Majdičkou rozmlouvaly. Ona prostě pořád mluví. Když jsme byly už zase zpátky ve vesnici, tak mi Majda vběhla do silnice a já jí napomenula, aby šla na kraj, aby jí nesrazilo auto kdyby jelo. Že by mi bylo smutno. A ona povídala něco ve smyslu že by to nevadilo, že by se mi znovu narodila. Tak jsem jí vysvětlovala že ale by se mi znovu nenarodila, že tatínek se mi taky znovu nenarodil, jako její tatínek a ona se tak zamyslela a smutně prohlásila - "ale já nechci být dědečkem!"

Na holej pupík jsem jí mohla odpřísáhnout, že dědečkem opravdu nebude :)

26.5.2011

2011-05-26T21:23:00.003+02:00

Budu pokračovat v tom co jsem včera začala :) Děkuju moc za podporu :)
Dneska jsem po práci šla s Majdou na procházku. V práci totiž začala dělat Katka. Když se jí učitelka ze školky ptala kdo vlastně je, že jde se mnou, tak jí Katka říkala, že jsme vlastně jako příbuzný ale ve finále vůbec žádný příbuzný nejsme :) Je na tom velkej kus pravdy. Naše mámy nás vozily ve stejnym kočárku. Když jsme bydleli ve Stráži, tak jsme byli sousedé přes chodbu. Po přestěhování do místních končin se naše cesty trošku rozešly. Oni bydleli o dva a půl kilometru dál a tak nějak nás život vedl jinudy. Až donedávna. Před čtrnácti dny se mi Katka ozvala jeslti je pravda že tam co dělám hledají novou fakturantku. Vedly jsme hovor celý večer kde jsem jí upozorňovala do čeho jde ale nechala rozhodnutí na ní :) byla odvážná. Říkala že zvládne kde co a zkousne (nikoli zakousne) kdekoho. Tak se šla v pondělí zeptat hned na tu pozici. Je volná nebo ne? Ve skutečnosti byla už zabraná. Mělo to být místo místo mě. Jenže se stalo to, že moje dvě kolegyně nějak bouchly po páteční příhodě před víkendem které jsem se neučastnila tak nevím ani podrobnosti, no a ve finále přinesly v pondělí paní šéfové výpověď. Byla z toho dost vedle, což chápu... nicméně díky tomu dostala Kačka práci :) Staly se z nás kolegyně :) Byť na chvíli.
No a dneska jsme po práci šly s Majdou s ní domů. Teda k jejím rodičům které šla navštívit. Nejdřív jsme doprovodily my jí, pak ona zase nás. Jako za mlada :) Hodily jsme řeč a bylo to fakt super po takové době. V práci na to není čas. Zavzpomínaly jsme na dětství, vyprávěly si o čase kdy jsme se neviděly a probraly jsme i práci. Teď mě pěkně bolí hlasivky (a nohy po pěti kilometrech :) ), ale musím říct že mi to hrozně zvedlo náladu, povzneslo, podpořilo, nevím jaké lepší slovo ještě zvolit. Bylo to prostě osvěžující.

25.5.2011

2011-05-25T21:39:00.002+02:00

Už to nevydržím :) Vím že tu mam děsnou mezeru. Vím že sem stále chodí návštěvníci v očekávání jestli už! Jste fakt skvělí jak jste vytrvalí a moc vám za to děkuju. Možná i to mě nakopává sem něco připsat. Chtěla bych doházet aspoň nějaké fotky zpětně, které mi připomenou co všechno se za poslední dva měsíce událo.
Ale co na fotkách nemám a co asi stojí za to tu napsat. Hned první pondělí z kraje měsíce, po tom co se vrátila paní šéfová z dovolené, jsem jí informovala o mém rozhodnutí dál neprodlužovat smlouvu v této firmě. Paní šéfová se mě nejprve zeptala proč a pak říkala že si to myslela že tam nevydržím dlouho - tak mi jen zbývá brát to jako že jsem pro danou pozici neschopná nebo naopak že jsem natolik schopná, že je mě pro tu práci škoda :) Řekněmě, že v sobě zkusím probudit optimistu a budu to brát druhým způsobem :) Už mi pár lidí říkalo že je to škoda a obchodníci se mě ptají jestli sjem si to nerozmyslela. Bohužel. Zatím se mě sny stále drží. Možná to bude moje velká životní chyba, ale když to nezkusím, tak si to budu nadosmrti vyčítat. Vrátit se ke kancelářské práci můžu kdykoli.
Domluvila jsem si návrat do Prahy na částečný uvazek. Z domova. V půlce června, až tam pojedu, domluvíme podrobnosti. Měla bych mít tím pádem čas i na focení a rozvíjení se v tomhle směru. Navíc mi paní šéfová v práci nabídla místo jiné. Více se blížící mým snům. Ale dokud to nebudu mít potvrzené, nebudu o tom ještě mluvit tak veřejně. Aby to vyšlo :)
Každý víkend mam momentálně teď nabitý nějakou akcí - focením pro někoho. Užíváme si to i s Majdou. Jezdíme na výlety a já přitom řádím. Je to hrozně fajn. Jen mě mrzí že dlužím už na třech místech fotky a nemam tolik času je upravit. No snad bude líp.
Po dlouhé době mám zase pocit že někam směřuju. Že mam cíl. Nevím jeslti do něj dojdu, ale budu se snažit.
A co si sem taky napíšu. Ač to je vzpomínka spíš smutná. A nebudu jí tu moc rozebírat. Dneska se odstěhovala Ivana. Do Mirotic u Písku. Nechci psát víc. Jen takovej střípek ze života, který umí být někdy opravdu zamotaný a překvapující.

5.4.2011

2011-04-05T20:52:00.003+02:00

Unavená. Nevím moc co víc říct. Kolegyně z práce měla v neděli úraz, amputovala si kus prstu - nedobrovolně - a tak sedíme v práci od šseti od rána až do večerních hodin. Dnes odchod krátce před šestou. Nevim jak dlouho s tím může marodit a zrovna tak nevím, jak dlouho je tenhle stav udržitelný. Ale doufám, že ty silné dny plné objednávek dneškem skončily a do konce týdne už to bude stravitelnější. Dneska padl snad rekord v objemu obratu. Bolí mě celej člověk a usínám. Takže za chviličku jdu do peřin

1.4.2011

2011-04-01T19:33:00.003+02:00

Seděla jsem dole s babičkou a Majdou v obýváku, Majda ležela babičce na klíně, palec v puse. Je nějaká unavená tak odpočívala. A my se s babičkou bavily, do kdy to tu Majdu bude bavit a že jsem teda ochotná cca celou školku to tolerovat ale pak by s tim jako už mohla přestat. Nebo jeslti jí pomůže strejda jako kdysi pomohl mě? .. no a Majda najednou vytáhla palec z pusy a obě nás s babičkou setřela - Tak už mlčte a nedělejte si ze mě srandu :D
No jo no.. musí se z toho asi vyspat. Ten lak na nehty bohužel pomohl jen jednou. Teď už jí ta pachuť nevadí. Tak jen po ní vždycky chci aby si nejdřív umyla aspoň ruce.

31.3.2011

2011-03-31T20:34:00.002+02:00

Čtvrtek. Ještě jeden den. A bude zase volno. Jak já miluju víkendy.
V práci jsem zas byla o hodinu a čtvrt dýl. Něco se tam musí změnit, protože takhle to nejde :) Ale o tom jsem psát nechtěla. Jen malá evidence přesčasů :)
Teď teprve jsem odvedla Majdu do postele. Je půl deváté. Nějak se jí nechtělo převlíkat se do pyžama. Když jsem odcházela, tak jsme si posílaly pusinky. Normálně jak se to dělá, plus zakončeně že si foukneme do dlaně směrem k té druhé. Majda foukala o sto šest a pak na mě volá.. "schovej si je do košile" (už mam na sobě pyžamo) a já si je strčila teda mezi knoflíkama jako že k srdci.. to ona povídá totiž že i do trička, jenže když mam tričko, mam obvykle i něco přes nohy a nenásleduje dnešní věta kterou mě dostala :D Volala na mě - "pozor ať ti neupadnou!!!" Načež já na ní jakože volala "Neboj, já si je držím!!!" no poslouchat nás někdo cizí kdo netuší co vlastně skrývam pod košilí.... :) Došlo mi to až na cestě ke svýmu teplýmu hrnku s cappuccinem :) ať žije večerní siesta.

29.3.2011

2011-03-29T18:12:00.002+02:00

Tak moje auto se trošku ode dneška zamaskovalo. Už mu nesvítí pražská espezetka. Už se zařadilo do davu liberečáků. Tři roky to trvalo. Táta to dneska vyřídil. Měl cestu kolem. Nevím jeslti si ho teď na parkovišti poznám. Ale číslo se mi pamatuje docela dobře, i když není protekční :)
No a v práci naprd. Jsem na vážkách jak to se mnou bude dál. Horoskop na duben mi přeje v práci uspěchy. Já si nějak nejsem jistá jestli zrovna v téhle firmě. Dám tomu duben a pak se uvidí co dál. Během dubna se rozhodnu. Skončit, neskončit... aby to věděli dost dopředu. Smlouvu mam na dobu určitou. Já vim že je blbá doba, že najít práci je vcelku těžké. Asi. Já dneska už přemýšlela tak jako že - mě se to bohužel podařilo napoprvé. Asi potřebuju míň stresu a víc dobré nálady. Nebudu to víc rozvíjet. V hlavě se mi toho motá spoustu a na blogu o tom psát nechci. Prostě se uvidí.

28.3.2011

2011-03-28T21:08:00.003+02:00

Já už zase pracuju? neskutečné! nemam ráda slovo workoholik. To se že jím stávám je jen nedopatření. Musim s tim něco do budoucna udělat.
Dneska jsem seděla v práci zas o hodinu a půl dýl. Kolegyně měla migrénu tak nedorazila, a s novou kolegyní to moc neodcejpalo. Nemá ještě pořád nějakou tu rychlost nebo jak to nazvat. Zbylo tam toho na mě fakt hodně když se všichni vytratili domů. Nevadí, něco vydržím že... pak hurá domů.. a tu pokračuju v práci pro Prahu. Asi mi hrábne. Do toho domácnost - nádobí, uklid, prádlo které Majda zašpinila ve školce - aby měla zítra zas co na sebe. Bund moc nemáme. Ne takových teplých.
Takže můj sen o chlapovi co by mi řekl - tak nepracuj, já se o tebe postarám - stále sílí :D Jen ty zástupy se nekonají :) Dělám si z toho srandu. Co jinýho zbývá.
Je zajímavý jak první rok dva poté mě nikdo do podobných i myšlenek necpal a teď se to nějak sype. Jako že přece nezůstanu sama. Jsem mladá a nemůžu se fixovat na někoho kdo tu už není. Jen nikdo neradí kde na nějakýho co by za to stál narazit.
No to jsem trošku odbočila...... trošku víc z cesty. Ta práce momentálně nepočká, tak jdu pokračovat. Jen jsem tu zas nechtěla mít čtrnáctidenní okno a potřebovala jsem chvilku relax. Únava mě přemáhá.

26.3.2011

2011-03-26T13:52:00.001+01:00

Majda se nechala zase jednou vyfotit. Bez protestů a grimas :)

22.3.2011

2011-03-22T19:50:00.003+01:00

Den plný zážitků a žádné deprese :) Konečně zas jednou.
V práci jsem dělala to co tam dělám už od listopadu a umím, takže jsem věděla co a jak a nemusela jsem stresovat. Navíc bylo fajn, že jsem mohla odejít kolem jedné domů. Dědeček nám domluvil zubaře. Majdu o víkendu bolel zub a tak to chtělo ošetření od profesionála.
Byl to její první zákrok ale byla naprosto úžasná. Šikovná a statečná. Držela. Sestřičce hltala každé slovo. Po mamince nebude. Maminka byla ráda že ukecala zubaře, že dneska ještě moudrák ven nepůjde, že budu muset přijít příště. Kazí se mi takže ven bude muset. Ale tenhle týden se to nehodí. Potřebuju fungovat. NO takže zpátky k Majdičce. Krásně otvírala pusinku, krásně spolupracovala, povozila se na křesle, učila se vyplachvoat si pusinku - to jí pořád moc nejde. Vodu spolkne a vyplivne až zbylé sliny. Musíme trénovat. Pan doktor jí dlátkem vydlabal ty kazy. Kdyby to nepomohlo tak příště bude prý pískat :) Zaplácl to nějakou bílou hmotou. Jsem ráda že to opravil. Prý jsou zubaři co první zuby neopravujou. Buď je vytrhnou nebo je nechávaj hnít v puse. To mi připadá dost na hlavu. No za statečnost dostala obrázek a hračku z kindervejce. Tučňáka :)
Pak jsme byli doma. A přišel "průvod". Přišel aby mi připomněl že jsem zase o rok starší. No a zřejmě proto že tak poslední dobou prahnu po chlapovi, který by se o mě staral, tak někdo toto přání vyslyšel a dostala jsem modrou postel s marcipánovým chlapem přikrytým dekou. Něco pod tou dekou skrýval ale to mi Majda nadšeně snědla. Zvrhlík :D pořád křičela že chce hlavu a pinďour :D No dlouho jsme se tak nezasmáli.

21.3.2011

2011-03-21T19:48:00.000+01:00

První jarní den jsem strávila učením se nové práce. Byla jsem z toho tak zpitomělá a zblblá že jsem se odvalila domů s absolutně sraženým sebevědomím. Depka jak hrom. Díky několika nejbližším jsem se z toho vypsala a vypovídala a usnula jak zabitá. Ani se mi nechce o tom co se děje v práci mluvit. Další hodina a čtvrt přesčas.

20.3.2011

2011-03-20T13:45:00.004+01:00

Jdu nahlásit že žiju. Žijeme všichni. Jen ten blog to nějak nevydržel. Moc mě to mrzí. Už jsem to měla za pár kdy bych dodělala první rok - každý den jeden záznam. Nepovedlo se. Už po druhé. Takže leda na potřetí. Problém je v tom že jsem poslední dobou neskutečně unavená. Celodenním hleděním do počítače v práci už mam problém přeostřovat oči na jiné vzdálenosti. Špatně vidím. Tento víkend jsem tedy zahájila ozdravnou kůru - a spala a spala co jen to šlo. Je to lepší. Ale na jak dlouho.
Zkusím sem zpětně doházet nějaké fotky z minulých dní. Bez komentářů. Nebo jen s minimem slov. Jen pro tu vzpomínku kterou na ty fotky mám. Nemám fotku na každý den. Jsou dny kdy jsem ráda že žiju. Že už je večer a že už můžu jít spát. Aspoň na těch pár hodin.

Tak jsem dojela až do února a vzpomněla si, že jsem sem k dnešnímu dni chtěla napsat ještě něco, co jsem už připisovala i na facebook. Ale tam myslím že se to za čas ztratí, tady by to mohlo být uchované na delší dobu. Ať to nevypadá že jsme jen sedření, unavení a téměř neživí :)

Majdička po obědě ještě u stolu zvedá ruce ke stropu a povídá: "Takhle zvedaj ruce policajti" a tak se ptám "proč policajti" .. "no protože, třeba když na ně lupiči nebo zloději střílíííí" :) ta to má v hlavě srovnaný :D je vidět že žije v ČR :D

19.3.2011

2011-03-19T13:57:00.000+01:00

Dnes měla mamka narozeniny. Oslavila je pracovně. Zas maj z práce nařízenou pracovní sobotu. Tak jsme slavili dopoledne. Sešlo se nám nějak moc dortů - babička nečekala že dostane i jeden od nás. A že dostane i krabici s chlebíčkama nečekala taky :)
Večer na nás za okny koukal obrovský měsíc. Prý největší za posledních 18(?) let.

15.3.2011

2011-03-15T14:52:00.000+01:00

dneska se Majda něčemu divila a říká mi - "to jsem z toho zajíc" si spletla zvíře :) ..tak se směju a říkám jí, jakej zajíc?.. a ona se opravila - "to jsem z toho králík" :)

13.3.2011

2011-03-13T14:01:00.000+01:00

Naši slaví 35 let spolu. A já dostala pozvání na výlet na rozhlednu. S Terkou, Márou a holkama. Leničce a Majdě jsme vzali sebou kolo a vyrazili jsme společně na frýdlantskou rozhlednu. Bylo to moc fajn. Fotila jsem o sto šest ale sem dám jen jednu fotku, co se mi líbí ze všech nejvíc. Malá fotografka Janinka :)

12.3.2011

2011-03-12T14:04:00.000+01:00

Na dnešek jsme si domluvily zoo s Katkama v Liberci. Už jsme je zase šíleně dlouho neviděly :) a tak jsme se moc těšily. Malé kráčmery v zoo ulovily i nového nápadníka ale když viděly, že si je hošan moc jistý jeich pozorností a je doslova vysmátý, tak mu daly jasně najevo že "dole v zoo jsou jen dvě houpačky, jedna pro Kačenku, jedna pro Majdičku a ty nebudeš mít nic" :D To jsou ale kamarádky :)
Jinak v zoo to žije jarní náladou. Být to v televizi tak určitě jedině s hvězdičkou a po desáté hodině večerní :)

11.3.2011

2011-03-11T14:08:00.001+01:00

Počasí sice nic moc ale v práci byla tak dusná nálada zase, že jsem byla moc ráda že jsem měla tu možnost odejít dřív. Využila jsem toho a přijala nabídku od Jindry, který potřeboval vyfotit na občanku. No a nejen na občanku jsme vyfotili, i když moc fotek dohromady nebylo. Déšť nás donutil se brzy rozloučit.
Jindrovi moc děkuju nejen za kytičku opožděně k MDŽ ;) ale i za trpělivost a ochotu postát před objektivem :)

10.3.2011

2011-03-10T14:54:00.000+01:00

Šimonovi je dneska 19. Velkej chlapák už je to. A Majda má dobrou náladu.

Tak si tak Majda prozpěvuje: Já jsem smutné hory smutné hory kouzelníkův syn :D Zajímalo by mě jak přesně tomu rozumí, já nic moc :)

6.3.2011

2011-03-06T14:12:00.000+01:00

Přijel se na nás podívat Šimon. Nechal se ode mě ostříhat a nechal si na sobě vyzkoušet focení na průkazové foto. Můj trénink na pátek :)

5.3.2011

2011-03-05T14:16:00.000+01:00

Maškarní. Konečně už i u nás. Majda šla za červenou karkulku. Byly tam dvě. Šimona jsme vzali sebou. Strašně mi zlobil foťák. S tou sigmou to nějak neumim. Asi jí prodám. Kdyby měl někdo zájem. Je k dispozici. Jsem nějak zvyklá na ty seťáky a fotí se mi s nima líp.

20.2.2011

2011-02-20T14:22:00.001+01:00

V globusu jsme si koupili ananas. Tak jsme pozvali babičku a dědečka aby nám pomohli s konzumací. A já zase měla po dlouhé době něco k focení :)

19.2.2011

2011-02-19T14:25:00.001+01:00

Tak dnešní den byl fakt zážitek. Hlavně pro Majdu ale připouštím že i pro mě :) A že bych to nikdy neřekla. Konalo se to v Libereckém Bauhausu. Bylo tam lidí až moc. Ale Michal byl fakt super. Jeho představení je fakt naprosto propracované a má to tak vymakaně propojené s hudbou že člověk až nechápe. Bezva šílenec a jsem moc ráda za tuhle fotku. Fotil dědeček protože Majda se kapánek styděla a nechtěla by jít jen s nim. Musela mít maminku za zadečkem. Když jí ale nějaká holčička předběhla v momentě kdy dělala okolky a že se jako bude stydět, tak rychle pochopila že se toto v dnešním světě nenosí a že se musí prát o místo na světě a tak i přesto že navrhovali že když nechce sama že může jít s maminkou, tak nakonec maminku zapomněla pod podiem a šla se fotit se svým úžasným Michalem z Kouzelný školky sama :) ani mi to nevadilo :) Mám i fotku od profíka jen ne zatím naskenovanou. A protože je to s tim mym slibováním vždycky na štýru tak už ani neříkam že jí sem třeba dodatečně vložím. Myslím že tahle taky stačí - i když hleděj z fotky pryč :) Dědeček si špatně stoupnul :)

12.2.2011

2011-02-12T14:40:00.000+01:00

Máme tu další vítání občánků. Tentokrát jsme na něj šli hromadně, skoro celá rodinka. Babička teda má opět pracovní sobotu ale dědeček se přidal a byl s námi i Šimon. Teda s námi. Ona šla totiž i Majda. Normálně chodím sama. Nicméně dnes jsme to pojali jako ukázku toho co jí jednou čeká. Bude zpívat a vítat občánky :) Jí se teda víc než vítání líbilo pohoštění. Ale k tomu dalšímu se taky propracujeme :)

11.2.2011

2011-02-11T14:44:00.000+01:00

Máme zase na návštěvě Šimona. Zlatej Šimon. Víc takových obětavců kterým nevadí hledět mým směrem a čekat až si naštěluju foťák :) A ještě navíc se na něj dá koukat :)
Na jedné fotce jsem si pak hrála s photoshopem :) jako žádnej zázrak ale - prostě jsem chtěla aby ležel v trávě no :D

10.2.2011

2011-02-10T23:10:00.003+01:00

Chtěla a potřebovala bych napsat nějaký maily. Ale mam hroznou potřebu mlčet. Čtu si, hraju si a psychicky se připravuju na zítřek až si pojedu nechat ukončit ošetřovačku. To to uteklo....

9.2.2011

2011-02-09T09:20:00.000+01:00

Dneska mě Majda teda převezla.
Seděly jsme v kuchyni u stolu u babičky a dělaly na sebe opičky. Přibližovaly jsme naše obličeje k sobě a tu najednou, zcela nepředvídatelně Majda plivla. Myslim, že se moje reakce dala čekat. Nebyla nijak promyšlená. Jednoduše ruka vylítla a mlaskla o její tvář. V tom se plivačka zarazila, co se to jako stalo, nahodila uražený pohled a s fňukáním odešla nahoru. Koukala jsem jako z jara. Co se to stalo, proč to udělala ona, proč já. Přemýšlela jsem jestli to tak bolelo, jestli jsem udělala správně... a najednou si to malá štráduje zpátky po schodech s úžasnou náplastí přes půlku obličeje. Prej už je to dobrý a nebolí to. Usmívala se na mě jak mě dostala.... Je vidět že si ze mě moc starosti nedělá

8.2.2011

2011-02-08T10:07:00.000+01:00

-maminko pojď nahoru...
-a proč? ..
-mě se nechce vstávat....
-nemáš vstávat, máš ležet a spát..
-maminko pojď nahoru..
-a proč? ...
-stalo se neštěstí ...
-co se stalo? ....
-já už nemam pití
......
-Majuško ale vždyť ta flaška je uplně plná....
-ale mě se něco stalo...
-a co? ......
-no to Aja takhle jela v kočárku a Fík..... (popisuje obrázek na polštářku)

tak jsem se rozloučila a odešla jsem :)

6.2.2011

2011-02-06T21:39:00.003+01:00

Dneska jsem viděla Majdu poprvé zapnout si všechny knoflíky od pyžamka :)
Nejdřív trvrdila, že jí mam zase oblíct já a nakonec fakt překvapila.

5.2.2011

2011-02-05T21:32:00.001+01:00

Po Dendovi je nám pořád smutno. Je to takový zvláštní když zavoláte smečku psů a přijdou jen tři vrticí chvosty. Pravda holky se u plotu hodně snažej aby i jeho hlas řádně zastoupily.. ale je to pořád jen duet.
Majda už se ptala. Když jsme zavolali všechny pejsky domů tak měla strach že tam Denoušek zůstal. Nemá z toho ale rozum. Nějak jsme jí museli odvést pozornost někam jinam a vtáhnout do bytu.
Denoušek už má i hrobeček. Zatim dost smutný. Takový zimní. Všude spousta bahna a zbytky tajícího sněhu. Tráva holt ještě narůst pořádně nestihla. Leží na druhém konci zahrady než jsme kdysi pochovali Bodíka. Protože tam se bude hodně ještě rovnat půda. Tak aby měl v tom odpočinku klid. Pod borovicí bude mít příjemnej chládek i v létě.

4.2.2011

2011-02-04T16:16:00.003+01:00

Zase moc nepíšu. Je to tím že mi zas není dobře. Asi jsem chytla bacila od Majdy. Od středy mě začaly strašně bolet plíce, včera mi k tomu vypadl hlas. Přišly na mě vysoký teploty, tak jsem tu usnula tvrdě na gauči. Ani nevim kdy si lehla Majda vedle mě a usnula taky. V jedenáct se mě babička přišla zeptat jeslti jsem dala Majdě antibiotika. Ještě že přišla. Uplně bych je zaspala.
Rozhodla jsem se, že navštívím dneska doktora. Tam do mě sestra hučela ať jdu na neschopenku a pořádně se vyležim, ale copak to jde když v práci nikdo není. Kolegyně potřebují odcházet dřív. Včera jsem tam byla sama od jedné, dneska od půl druhé. Holky mi teda dost pomohly s opravama ale bylo mi fakt zle. Uvidim no. Jak se to vyvrbí za víkend. Mam antibiotika a když mi nebude dobře, tak si v pondělí dojedu pro tu neschopenku.
Dneska mi táta řekl smutnou novinu. Včera večer do nebíčka odešel náš Denouš. Už čtrnáct dní byl nějaký špatný, poslední tři dny už jen ležel a včera zavřel očička naposledy. Náš neposeda, velký provokatér a hlavně kamarád Denny. Už ho nic nebolí a je mu dobře. Bude se nám stýskat. Momentálně čekáme na to, že se snad o víkendu oteplí (přišla zase velká vichřice), trošku povolí půda a půjde mu vykopat hrobeček. Teď v tom zmrzlém sněhu nic moc.
No takový období na prd.

31.1.2011

2011-01-31T17:13:00.002+01:00

Tak to v sobotu vypadalo, že se Majdě opravdu ulevilo. Jenže v neděli to s ní zase šlehlo. Teploty. Je strašně ukňouraná. Bez nálady až apatická. Dostavil se i průjem. Často smrká ale moc se jí rýma netvoří a začíná kašlat. Takže nějakej moribundus se rozjel. Vzhledem k tomu že se jí teploty držely i v noci a k ránu, tak jsem se uvolnila dneska z práce a zajela s ní pro jistotu k doktorce. Ta jí prohlídla, poslechla, prohmatala bříško a nakonec usoudila že bude nejlepší nasadit antibiotika. Zřejmě to začalo obyčejnou virozou a ta se nějak rozjela jak neměla.
Vypočítali jsme, protože má brát ty léky po osmi hodinách, že první dávku prubneme ve dvě hodiny. Problém byl, že jsem se musela vrátit do práce. Majda všechny kdo nejsou maminka ignoruje a zle posílá pryč. Takže dědečkovi se první dávku podat nepodařilo. Doufam že zítra to zvládne líp. Musí. Mají se brát na čas. Nemůžou počkat až dorazim z práce. Jeslti to jo nepůjde, tak holt se nebude dát asi nic dělat a budu muset doma zůstat na paragraf. Ale z práce nadšený nebudou. Už tak je blbý že jsme si s kolegyní museli na středu vyčenžovat směnu. Nemám totiž na odpoledne hlídání - babička má odpolední a děda musí nutně na rehabilitace. Problém je že kolegyně jde ráno na zákrok na kožní a bude se muset vrátit. Snad jí nebude zle. Mě kdysi bylo když mi řezali pihu :( Nevim jak jinak to udělat. Zrovna tak potřebuje odejít dřív i v pátek. To už snad ty antibiotika u Majdy zaberou a bude jí líp že to nebude takový problém.
Je mi jí líto. Leží, hledí před sebe, odmítá cokoli jíst - dietní nedietní, nechce nic. Jen hodně pije. Víc než normálně.
Tak večer najíždíme na první - už skutečnou - dávku antibiotik. Do boje!

29.1.2011

2011-01-29T16:10:00.002+01:00

Chtěla bych napsat, proč je tady tak prázdno poslední dobou.
Kromě toho že se nám zase nevyhýbají různé virozy, tak moc není síla, energie, nálada. Ani na straně fotografa a jak je vidět, ani na straně fotografované oběti. Vzhledem k bacilům se mimo domov jít nedá tak jsem zkoušela zase po čase zamířit foťák na Majdu. Očividně se jí to teda nelíbilo. Na vyzvání - tak se na mě usměj reagovala takto.
Jinak nám venku zase nasněžilo. Asi jsem jeden z mála lidí co sníh bere pozitivně. Co mě ale mrzí je, že jsme prostě každou chvíli nemocný a tuhle zimu jsme si ten sníh s Majdičkou skoro neužili. Loni na mateřské to bylo príma. Teď jak jsem pořád v práci, přes týden se brzy stmívá, přes víkend buď marodíme nebo sníh není. Tuhle zimu jsme byli všehovšudy dvakrát na lyžích s dědečkem a šmitec. Momentálně dle nejčerstvějších info má za sebou Majda dva dny čtyřicítek. Dneska vypadá výborně. Nicméně ven jí tahat nechci aby se jí to nevrátilo. A to je tam tak úžasně. Sluníčko svítí. A my sedíme převážně u televize. Já se chvílema pokouším hledět do práce ale moc mi to nejde. Tak bych šla ven....

19.1.2011

2011-01-19T21:43:00.002+01:00

Dneska jsme koukaly s Majdou na zprávy a tam řešili nějakou kauzu o daňových unicích. Šlo o prodej masa. Chtěla jsem to poslouchat a tak Majda zbystřila co říkají a nakonec spustila (a nenechala mě to doposlechnout):
"to jsou pořád jen reklamy..samý reklamy.... samý masa a peníze.. samý reklamy :D"

No hlavně že ona na ty svoje opravdický reklamy koukat může :)

16.1.2010

2011-01-16T23:05:00.003+01:00

Tak to vyšlo!
Ráno jsem sice měla trošku depku, když mi Majda začala vykat. Nevim co je v tý školce blbnou :( Myslim že takhle malí človíčci z toho nemají rozum. V jiných školkách se říká paním učitelkám křestním jménem nebo teto.. a tady asi... nevim... Nevím kde jinde by k tomu mohla přijít.
Pak mi trochu zvedla náladu. Říkala že si budeme dávat hádanky...
Bylo to asi v tomhle stylu:
Tak já říkam. Je to velký, má to dlouhej krk, je to žirafa, má to dlouhý nohy takhle, Je to veliký. Co je to?
No uhodli byste to? :D
Takhle na mě zkoušela ještě hrocha, krokodýla, kuřátko a nevim co všechno ještě... a já si marně rozpomínala na hádanky tymu čtyři rohy, žádné nohy co je to :)
No a odpoledne. Jak jsem psala - to vyšlo. Sice Se kapku nějak nevydařilo to, že po našem příjezdu si malého Lukáška odvedla babička s dědečkem na procházku - nějak rodiče nedokázali říct že jsem přijela jejich krásného kloučka fotit. Ale po hodině a půl ho vrátili a já něco vycvakla. Sem dám jen jednu fotku.
Trošku mě mrzí jak maj vesele vymalováno. Je to sice prima pozitivní, ale na těch fotkách to nějak nemůžu doladit :) mam sice ještě i nějaké fotky v barvě ale tahle černobílá mi připadá stejně nejkrásnější :)

15.1.2011

2011-01-15T23:31:00.002+01:00

Dočkala jsem se! Konečně. Jsem ostříhaná. Nic mi neleze do očí.
Co bylo horší. Byla to jedna z mála šancí kdy si odpočinout. Vypnout. Zrelaxovat. A ono se to nepovedlo. Lucka mě prosila abych přijela dřív než jsme se domluvily, naši ještě spali a Majda nutně potřebovala se mnou. A nešlo jí přesvědčit jinak. Ale zvládli jsme to. Lucka tam měla ještě malou Valentýnku. Holky se trochu zabavily i když k poledni už bylo znát že jsou protivné.
Odjely jsme s Majdou domů. Mirku jsme dneska nestihly. Přehodila jsem to na zítra. to bude víc klidu. Domu jsme totiž přijeli až před druhou hodinou. Naši nám ujeli na oběd do Liberce. My jsme si ulovily něco v lednici doma. A pak jsme usnuly. A prospaly jsme zbytek dne.

14.1.2011

2011-01-14T23:28:00.000+01:00

Už je mi to trapné psát. Zase jsem zaspala. Tentokrát jsem byla ráda že si mě ta Majda po ránu tak hlídá a budí se... protože vzbudila i mě. Myslela jsem že jsou čtyři a když jsem viděla na budíku něco po půl šesté, tak jsem se teda dost zděsila.
V práci bylo nicméně mrtvo. kdybych přišla na sedmou, vůbec by to nevadilo. Jen skladnicím asi jo, protože ty dělaj (jak to vypadá) rádi od šesti. To že už v deset nemají do čeho píchnout, je věc jiná. No nějak jsme to tam zvládli a já vyfasovala píchačku. Po dvou a půl měsících. Tak už bych se měla naučit chodit do práce včas.

13.1.2011

2011-01-13T16:50:00.003+01:00

Jim si tak v klidu oběd. Měla jsem už čtrnáct dní chuť na špenát. Byla jsem ráda když byl tenhle týden v nabídce a bezkonkurenčně vyhrál. Majda mi pomáhala. Ptala jsem se jí jestli měli taky k obědu špenát. Děti ve školce si totiž nevybírají. Mají jídlo dané. A ona říkala že jo. A že jí moc chutnal. Ale nikdo jinej ho jíst nechtěl :)
Pamatuju si když jsem Majdě dávala poprvé špenát. Taky ofrňovala nos. Vypadá to dost podezřele. Je to zelený a člověk neví co od toho čekat. Odmítla to jíst. Po druhé jsem jí namluvila že je to omáčka. Slovo omáčka tenkrát znala a tak vytušila že jí to chutnat bude. Vzala jednou do pusy, pomlaskala a nakonec zblajzla uplně všechno :) Od té doby se špenátem fakt problém nemáme. A jsem ráda.

12.1.2011

2011-01-12T16:53:00.000+01:00

S Majdičkou jsme dneska tvořily zase v kuchyni. Včerejší pečení se mi moc nepovedlo, tak jsem chtěla zachránit svoji pověst - no dobře, žádná neexistuje :) - a upekly jsme si muffinky. Přidaly jsme jim do středu trochu nutely a posypaly mandlema. Povedly se :)

11.1.2011

2011-01-11T16:06:00.003+01:00

Tak dnešní den jsem začala "pozitivně" a tak nějak se ubíral i nadále. Nejdřív se mi podařilo samozřejmě zaspat. Nicméně díky noční můře, kde někdo volal o pomoc a šlo mu fakt o život - jsem se probudila. Ve čtvrt na šest. Kdyby se Majda nevzbudila v půl taky, stíhla bych všechno ještě dobře. Ale ona má takovej zvláštní talent člověka brzdit. Asi to mají v tomhle věku všechny děti. Nicméně když jsem odcházela za pět šest z domu, tak mi bylo jasný že jdu zas pozdě.
V práci to vcelku šlo. Faktur sice vcelku dost, ale při ranní jsem mohla odejít v půl třetí a to bylo pozitivní.
Odpoledne jsem šla pro Majdu do školky a jako první mě praštila do očí cedule na dveřích - Prohlédněte prosím dětem hlavy, vyskytly se tu vši! No doufam že tyhle zvířátka si doma pěstovat nebudem. Majda se nedrbe, jen má furt palec v puse (už je to až protivný, pomalu ho nevyndavá, už to beru jako protest proti všemu). Vyndavá ho jen když nutně potřebuje dobrůtku nebo když třeba tancuje. To je fajn, protože při tom blbnutí by si ho určitě překousla.
Jak mě ve školce zmerčila, hned ke mě utíkala. Tákovou měla radost. A učitelka asi taky :) Šla ke mě a povídala mi že Majda odmítá ve školce čurat. Že čurá jen na pusu - řekne "čí" a tim to hasne. Problém je že se bojej jí pak vzít ven aby se nepočurala do oblečení. No a nakonec se dneska prej povedlo u oběda. Ostuda malá.
Jak jsem jí minulý týden vychvalovala, že je nějaká moc hodnoučká - asi jsem to zakřikla. Dneska ráno zřejmě vymýšlela na babičku zas samý ptákoviny, takže šla do školky s batohem, v batohu měla banán a jogurtový pití co ode mě dostala k snídani, taky nezapomněla plyšovýho pejska. Samozřejmě i když je venku pět stupňů nad nulou, sníh už odvál vítr a zbytek roztál, tak Majdička musí mít nejtlustčí kombinézu. A jako třešinku na dortu malou čepici co nosila před dvěma rokama.
Musim přiznat že jsem se docela styděla :( Ale je to věčný boj. Babička prostě neřekne ne. Nevím. Třeba jí nebylo ráno dobře a tak šla cestou nejmenšího odporu. Nicméně máme dohodu že do školky maximálně jedna věc sebou - tzn. plyšový pejsek. A Majdě jsem říkala už včera že žádnou kombinézu ale kalhoty a bundu. Včera totiž babička na Majdu navlíkla dokonce šusťákový kalhoty co jsem připravila a protože Majda trvala na kombinéze tak tu měla ještě přes to. Nechápu. Zůstává mi rozum stát.
Jak babičce vysvětlit že ona je ta dospělá co určuje fakt nevím. Tenhle týden jí ani nepotkávám. Takže brzké jaro co máme za okny Majda stráví navlečená jak do desetistupňových mrazů a až se ochladí tak zase lehne.
To jsem si tu vylila srdíčko a můžu se jít v klidu naobědvat. Pak budu zkoumat ty dlouhý chrůny. Doufam že bude v pořádku.

10.1.2011

2011-01-10T21:16:00.002+01:00

Pondělí. To vstávání bylo hrozný. Nejdřív jsem se vzbudila v jednu - vyděšená jestli jsem nezaspala, pak znovu v půl třetí, ve tři, za pět čtyři..... a pak zazvonil budík, já ho vytípla a pořád jsem si musela opakovat - nezavírej ty oči, musíš do práce, nezavírej ty oči, musíš do práce, sakra nezavírej ty oči..... víčka byly fakt těžký. Byly těžký tak moc, že jsem se lekla že jsem zaspala a nakonec z postele vyskočila. Včas. Ale zítra budu muset o pět minut dřív. Možná i o deset. Snad to půjde.
V práci to relativně utíkalo. Myslim že si na mě ženský zvykly a začínaj se se mnou bavit víc uvolněně. Ale tím, že jsem tam vrbou pro dva tábory, myslim že jakási opatrnost pořád funguje. Nikdo neví "na čí straně jsem" a to je moje mínus. Nechci se toho účastnit. Kdyby se mi podařilo ty lidi tam spíš k sobě přitáhnout, semknout, donutit spolupracovat místo házet si klacky pod nohy, myslim že bych na sebe byla fakt pyšná. Otázkou je, jeslti je šance aby se to podařilo.
Necháme to osudu. Třeba bude příležitost.
Nicméně - jsem moc ráda, že už nejsou tak nevraživý jen proto, že nejsem z rodiny.

9.1.2011

2011-01-09T22:26:00.002+01:00

Zastavila jsem se po celodenním shonu. Mám jen pár minut. Musím zalehnout do postele. Vstávam před pátou. Přemýšlím co napsat k neděli. Nelíbí se mi ty mezery na blogu.
Napadl mě Majdy dnešní rekord. Zdolala ho u oběda. Snědla víc než kterýkoli dospělý co seděl u stolu. Na to že vydatně snídala a ještě se docpávala dopoledne její oblíbenou pochutinou - tj. čokoládou - tak k obědu zvládla naběračku polévky. Byla písmenková. A k druhému jsme měli brambory, řízek a červenou papriku. Majda si k tomu poručila ještě trošku kečupu a pak jedla a jedla a přidávala si a přidávala... nakonec snědla půl porce brambor (ale babička nám jich naložila nějak moc všem), svojí půlku řízku, přidanou půlku řízku a ještě nedojedenou půlku řízku od babičky - ano ano, jeden a půl řízku jen to fiklo. A k tomu přidávala pořád papriku. Odhaduju že tak půlku papriky snědla. Vůbec jsme nechápali kam to dává a ona se jen smála a jedla a jedla. Břich měla pěkně klenutý :) Měla takovou radost že my máme radost že konečně jí. Poslední dobou u jídla nějak zlobí. Dneska teda překvapila!

8.1.2011

2011-01-08T09:45:00.003+01:00

Majdička konečně začala z čista jasna malovat. Ne čáry máry na papír, ale něco, co se vážně podobá tomu co chtěla zvěčnit. Je vidět, že už to není o náhodě. Prostě byl zadán cíl a ona se pokusila co nejlíp k němu dojít.
Do dneška se jí tu a tam něco podařilo, ale chtělo to fakt velkou dávku koncentrace. Musela mít náladu. A to vše aby počmárala deset papírů a na jednom se objevilo něco smysluplnějšího :) Dneska tři obrázky za sebou s jasným umyslem co na nich bude.

1.1.2011

2011-01-01T22:22:00.004+01:00

Vůbec nezvládám sem psát. Střídáme si s Majdou bacily. Týden já, týden ona. Byla jsem i na neschopence, Majdu sklátil bacil přímo na ježíška. Když se postavila na nohy, začínam opět já. Ale dneska napsat musím. Chci. Těsně před odchodem do postele.

Všem Vám, kteří nakukujete byť tajně nebo veřejně na tento blog, přeju Vám do nového roku 2011 hodně štěstí, hlavně zdraví, ale také lásky, uspěchu, splněných přání. Nu a mějte se rádi.
Ač je možné, že se svět jeví někdy jako zlý, kalamitní, zkorumpovaný a nenapadá mě žádné další slovo, protože tímhle směrem uvažovat nechci, nevěřte jen novinám, televizi. Dívejte se po bližším okolí. Na tom světě totiž žije spousta milých hodných duší, které jsou připraveny nastavit Vám rámě, podat pomocnou ruku, vykouzlit usměv na rtech, dodat energii, zlepšit Vám každý Váš den. A já Vám přeju, ať takové duše potkáváte denně! Hýčkejte je! Zároveň bych si přála, abychom my všichni byly takovými dušičkami i pro jiné - a o tom ten svět a život je! Nebuďme solitéři!

Šťastný Nový rok!

18.12.2010

2010-12-18T22:56:00.003+01:00

Pekařina byla pro mě jasná volba :D ..... No hlavně že mě to baví... než půjdu zas do práce.. Housky už nejsou :) Rohlíky jsem tudíž dělala jako další várku - k snídani.

Dneska jsem měla poslední možnost vyfotit těhulku Mirku a nepodařilo se. Chrchlam jako tuberák, v krku mě bolí, rýma teče - i když už docela míň. Navíc naši odjeli do Liberce a já si nějak netroufala - s Majdou, po sněhu, na neschopence odjet. Musela jsem tudíž zrušit i holiče. Ono by asi vypadalo divně kdybych celý týden umírala a byla nemohoucí jít do práce a pak bych přišla s krásnou novou hlavou. Tak letošní vánoce na fotkách radši ani být nechci :)
No s Majdou jsme se vyblbli nejen v kuchyni a odpoledne jí vzala babička na chvíli na boby. Přišla a měla krásně červený tvářičky a hlavně byla spokojená že je zase u maminky. Docela si zas zvykla že jsme spolu, tak doufam že adaptace na školku proběhne v pohodě. Prozatím říkala paní učitelka že Majda je snad jediný dítě co se do školky pořád tak těší. Skáče tam vždycky jak laňka s úsměvem na rtech :) Ale domů chodí taky ráda :) Ona je prostě taková od přírody se radující ze života :)

17.12.2010

2010-12-17T21:30:00.000+01:00

Tak ve zprávách hlásili, že přesně za týden budou vánoce. A já dostávam naděleno už teď. Majda je poslední dva dny nějaká milá a hodňoučká až mi to připadá podezřelé :) Neříkam že nemá chvilky kdy se snaží prosadit svůj názor, ale to holt k životu patří a myslim že se to naučit musí. Ale jinak je tak sladká. Dneska jsem dokonce i díky tomu měla tak pozitivní náladu, že jsem se odvážila zkoušet nové věci. Pro někoho prkotina, pro mě naprosto unikátní zážitek :) Majdička mi pomáhala. Vánočky jsou pletené ze šesti pramenů (podle návodu na internetu) a chutnají tak dobře, že už jsme snědly spolu 2/3 jedné. Druhá zdobí stůl u babičky a dědečka. Musely jsme se pochlubit jak jsme šikovné :)
Recept mi dodala Terka a určitě ho ještě někdy zkusím. Dost mě to bavilo motat :) Třeba bych se tim mohla živit :D No ale to bych asi musela být podstatně rychlejší :)

16.12.2010

2010-12-16T22:14:00.005+01:00

Je to neskutečné. Jak dovedu tento blog zanedbávat. Tak mi záleží na tom abych ho měla doplněný, ale není síla, čas, možná i dostatek akce.
Chtěla jsem doplnit alespoň zážitky z Mikuláše a čerta. Byli jsme den před, v sobotu, na Mikulášské pořádané místními hasiči. Přišli jsme o hodinu později. Prostě jsem neudržela v hlavě správný čas, taky Majda šla pozdě spát. Celý týden předtím jsem pořád přemýšlela, jestli neobjednáme nějakého čerta s Mikulášem na neděli a sobota mi ukázala že jsem udělala dobře, že jsem se k tomu nedokopala. Nezvedla jsem telefon, neobjednala jsem nikoho. Majda se neskutečně bála. V sále v okamžiku kdy zmerčila čerta mi začala utíkat pryč. Nechtěla zaboha dovnitř. Přes půl hodiny trvalo než se mě vůbec pustila. Další čtvrt hodinu se odhodlávala jeslti půjde aspoň tancovat s Anežkou. Byla jak v transu. A přitom to byly tak milé čertice. Mladé holky, ne moc dobře zamaskované. Hodné. Zlý čerti se nedostavili a byla jsem ráda. V neděli pak nadílka probíhala tak, že Majdička křičela že se bojí a šprajcovala se u sebe v pokojíčku u babičky. Nechtěla dát ani košíček za dveře že by jí teda ten Mikuláš třeba něco dal až půjde okolo. Tolik se bála čertů že jí ten košíček seberou. Když dědeček zaťukal na okno jako že hotovo, nadílka provedena - Majda měla najednou spoustu práce s uklidem nadobíčka do kuchyňky, uklízením pastelek a pořád jen plakala že se bojí. Košíček jsme měli u botníku a čekal tam na nás asi půl hodiny. Museli jsme jít všichni. Majda mě v náručí, dědeček šel první, babička hned za nim dělala rámus aby ty čerty vyplašila a když byl vzduch čistý, mohly jsme se jít podívat my. Košíček z místnustky s botníkem musela podat babička. No a pak jsme teda aspoň v chodbě volali co nejvíc nahlas - Mikuláši děkujeme!!!!! Tak snad nás slyšel.
Výchovně to tak nějak uplně stačilo.
Ještě pátek před Mikulášem jsem se zúčastnila takové "Mikulášské" z práce. Nebylo to tak doslova o Mikuláši jako spíš o posezení mimo pracovní dobu. Poznání se, potykání si. S některými se to uplně nepodařilo ale třeba časem se rozhoupem :) Překonáme rozpaky a bude.
No a jinak k poslední době co bych řekla? Tři týdny se peru s hutnou rýmou. Do práce jsem normálně chodila ale bylo to dost nepříjemné. Pak jednoho dne, přesněji minulý čtvrtek přišla Majdička ze školky, přinesla si ještě větší rýmu a k ní kašel. Na noc i teplotu no a něco na mě plivla tak jsem lehla v sobotu i já. Teď tu už týden spolu válčíme, marodíme. V pondělí jsem byla u doktora. Léčba proběhla tak že mi vypsal neschopenku, napsal nurofen a nějaké kapky které mi nic nedělají a šla jsem. Ani do krku se mi nepodíval. Mam podezření že mam angínu ale ani na dnešní kontrole neměl šanci zjistit jeslti jo nebo ne. Jen mi prodloužil dobu léčení do pondělí. V práci mají určitě radost. Chtěly čerpat dovolenou aby si nachystaly doma vánoce a tak určitě měly o čem mluvit. Vůbec bych se tomu nedivila. Nicméně ty čtyřicítky z víkendu jsem si nevymyslela a to že na telefonování potřebuju hlas a musí mi být rozumět je taky fakt. No uvidíme co uslyšíme až se možná v úterý vrátíme. Teda já :)
Ještě jednu věc si sem připíšu i když jí nebudu rozebírat do detailu. Dnes konečně díky naléhání pražské babičky se mi ozvali z advokátní kanceláře Muzikář a spol (jmenují se jinak) a konečně uznali že mi musí dát pokoj. Nic ze mě nevymámí. Ty jejich praktiky jsou fakt šílený. Že se nestyděj.

15.12.2010

2010-12-15T20:38:00.000+01:00

Majdičky nově zabydlený a uklizený dětský koutek. Strejda Krakonoš tu byl v sobotu. Moc si nás marodů neužil ale skříň se mu myslím povedla :) Babička našla nějaké samolepící krtečky. Původně jsem je sem dávat nechtěla vůbec, pak jsem měla vizi že teda na tu šikminu.. a Majdička si to usmyslela jinak a krtkové se stali dominantou celého koutku

14.12.2010

2010-12-14T20:47:00.000+01:00

Letos si na sněhovou nadílku nemůžeme opravdu stěžovat. Vypadá to, že most určitě dokončovat nebudou a tohle super fáro by na tomto stanovišti zbytečně zahálelo a zapadávalo sněhem. Využít se dá určitě mnohem lépe - a tak si ho pánové odházeli :)

11.12.2010

2010-12-11T20:50:00.000+01:00

Nová šatní skříň k nám přijela až z Krkonoš. Spása naše.
Kuchyň už je dole taky hotová, Pavel pomohl i se skříní v ložnici a s mini kuchyňskou linkou v zimní zahradě kde bydlí psi.

10.12.2010

2010-12-10T21:03:00.000+01:00

No s vánoční výzdobou bytu to teda moc nepřeháníme. Nějak na to nemam buňky. Ale vyrobily jsme si spolu aspoň tyhle zvonečky na záclonu. Majdička lepila. Moc jí to bavilo.
Jinak přitáhla ze školky rýmu jako trám. Teče jí to i očima proudem. Nestíháme utírat. V noci teploty a pláč. Skoro nespím. Únava dopadá i na mě.

8.12.2010

2010-12-08T21:10:00.000+01:00

- Majdičko, můžeš si uklidit ty svoje věci všude? Nedá se sednout ani na gauč.
- ale na stole už je místo, ten jsem uklidila

3.12.2010

2010-12-03T21:14:00.000+01:00

Posezení po práci. Protože nemám povolení ty fotky zveřejnit (resp. dostala jsem vyslovený zákaz :) ) tak sem dám pouze jednu. Název by mohl znít
"že by to bylo z vody?"

Ostatní mam zaheslované na rajčeti

2.12.2010

2010-12-02T21:21:00.000+01:00

sáňkovačka

29.11.2010

2010-11-29T20:25:00.004+01:00

Pondělí. Ani se mi nepodařilo zaspat a to jsem docela unavená. Pořád. Možná je to tim počasím.
V práci byla zima jak v morně. Hodinu jsme seděli u počítačů v zimních bundách. Kamna tu neděli bez topení nemohly dohnat. Nejhorší je, když u okýnka netrpělivě vyčkávají skladnice a já mam zmrzlý prsty až na kosti, tiskárna se příčí že nechce tisknout a pod ruku přicházejí jen objednávky, které jsou na jiný den než na který mají být určené.
No zvládla jsem to. Končila jsem dřív. Bylo tolik práce, že jsem málem nestihla ani toho zubaře kam jsem se vyloženě "těšila". Nějak jsem se bála že budeme trhat. Dneska k tomu nedošlo, ale vypadá to že příští týden. Schylují se mraky. Ale pan doktor pochopil že jsem opravdu srab a přestal vtipkovat. Hledá vhodnou variantu podání informací abych nepřišla zelená nebo abych vůbec přišla. Domluvili jsme se, že si ty moudráky nechám zrentgenovat, abysme zjistili jak moc pevně jsou ukotvený v tý puse. Třeba to půjde líp. Od tý doby co mi v dětství zubař trhal jakýsi druhý zub, aby se mi vůbec všechny do pusy vešly a já u toho cítila praskat lebku, mam k jakémukoli trhání jisté výhrady. No uvidíme. Nejradši bych poslala pusu na špacír, ta by si zajela k panu doktorovi, všechno obstarala a pak by se vrátila zas ke mě... a já bych si jí hýčkala jaká byla šikovná a statečná. Bohužel není a já asi budu muset jít s ní :) Potěš koště :)
No ale abych si udělala trochu radost. Táta potřeboval cestou z Raspenavy ještě do Frýdlantu na poštu, tak jsem se zrovna stavila v obchodě s botama a vybrala si tam pořádný, zimní, teplý boty, k nim dvoje termoponožky na radu Míry z práce a do těch kozaček co mam jakési speciální vložky do bot. Rozšoupla jsem se - ale je to nutné.
No a večer zase svádíme boj s Majdou. Má pocit, že kdykoli se chytnem, resp. kdykoli já začnu křičet, tak ona si sbalí svých pět švestek a jde za dědečkem (případně za babičkou pokud je doma) a dělá jako by se nechumelilo. Ale dneska se chumelí a parádně takže se přepočítala :) Naštěstí naši maj pochopení, taky startujou. A přiznávaj že už jim i ruka ulítla - stejně jako mě. Fakt to jinak nejde. Nějak se tý Majdě musí propojit kontakt mezi ušima a mozkem a holt se ten spoj bude muset táhnout přes pozadí. Někdy si říkám - tu školku nám byl čert dlužnej :) Než do ní začala chodit, tak se s ní dalo vcelku domluvit.
No chtělo by to něco pozitivnějšího na závěr. Jen nevím co. Majda soplí, takže ve školce dneska nebyla. Během naší návštěvy zubaře jí hlídala "teta Ibanka" :D Ale většinu toho času malá prospala.
No a pozitivní? Asi to že se jdu koupat. Relax ve vaně je žužo :)

P.S: Už se několikátý den snažím vyfotit Majdu tim novým objektivem a ona kdykoli ho zmerčí namířenej proti sobě tak začne zdrhat. Tak už někdy dumám že zlatej seťák.... to trochu spolupracovala. Občas. Ale ostří to líp řekla bych :) Snad si zvykne

28.11.2010

2010-11-28T21:33:00.003+01:00

Dnes tradiční neděle vyplněná praním, sušením a uklidem. Majda měla zas den D. Byl to jeden z těch těžších dnů kdy netuším jak reagovat, jak jí přimět aby udělala co potřebuju. Den kdy si koleduje o velký výprask. Asi to tak bývá - jen prostě pořád přemýšlím jak reagovat, jestli to dělám správně. Tohle je období kdy domlouvání a vysvětlování vážně nefunguje. Jsem vyšťavená a jsem ráda že spí. Ale aspoň jsem doházela nějaké fotky z posledního týdne. Nějak se mi ten blog bez fotek nelíbí. Musim se víc snažit.
A co dál? Vlastně nic. Usínám na každém rohu. Jen si sednu, už se mi klíží oči, když si lehnu jsem jako mrkací panenka a nevím o světě. Tak jen doufam že zítra nezaspím. Mám ranní.
Boty nemám. Nikde jsme nebyli. Majda má rýmu jak trám tak uvažujem že jí nepošlem ani zítra do školky. Nic jinýho jí není ale je zbytečný to pokoušet a taky učitelky těžko budou mít tolik času aby jí pořád nutily smrkat. Dopoledne bude s babičkou, přes poledne asi s tetou nebo pojede s náma. Ještě uvidíme. My jedeme s dědečkem k zubaři. Zase. Trochu se bojim :)
No a půjdu spát. Je docela dost hodin. Takže další fotky příště.

27.11.2010

2010-11-27T21:29:00.004+01:00

Tak a je tu sobota. Budu mít na blogu díru ale nejsem schopná si vůbec vzpomenout co bych sem měla zásadního napsat. Něco význameného. Jen práce práce práce. Práce do Prahy a ubytování v práci tady u nás. Ubytování proto, protože ve čtvrtek jsme odcházeli z práce ve čtvrt na deset večer, včera tušim kolem sedmé a dneska nějak před třetí. Ale inventura dodělaná. Nakonec jsem nedělala v kanclu, protože by tam pro mě nic zásadního na práci nebylo. Chodila jsem po skladě a počítala kusy. Jsem ucaprtaná a vím jednu zásadní věc. Kozačky nejsou zimní boty. Chci normální pohorky. Je mi jedno jestli vypadaj hůř na noze - nehodlám mrznout. Od zítra slibujou velký sněžení a zimu a s tímhle v práci nevydržím.
Jo na něco jsem si vzpomněla, ale nebudu k tomu vypisovat zvláštní den. Včera mě Majda viděla akorát večer - ukládala jsem jí spát. Ve čtvrtek jí ukládal dědeček. Usnula dost pozdě. Prej i trošku brečela že se jí po mě stýská a tak když jí dědeček četl pohádku na dobrou noc tak cenzuroval pasáže o tom když za Honzíkem z Honzíkovi cesty přijela maminka :)
No ale chtěla jsem psát původně o včerejšku. To jsem šla uspávat já. A Majda mi hrozně chtěla před spaním zpívat. A tak zpívala a pak začala přetvářet písničku. Zpívala "Skákal pes, přes oves, přes zelenou louku, šel za nim dědeček a dal mu na zadeček" :D Odbourala mě na čtvrt hodiny :D Neřekla bych že to slyšela ve školce. Zkoušela přetvářet i jinak písničky, ale tohle se jí dokonce rýmovalo :) Překvapila :)
No a dneska původně chtěla spát v pokojíčku co má dole u babičky ale když pak šla ještě před spaním na záchod, tak znejistěla a rozhodla se že bude spát radši tady nahoře. Do půl desáté ale ležela na gauči že bude spát tu. Udělala jsem výjimku v domění že tady usne jako tušim ve středu. Ale nepodařilo se a když přišla po čtvrté že chce pochovat tak jsem jí chovala cestou po schodech nahoru do postele. Je v mojí. Hlídá mi tam místo. A už je ticho. Myslím že prostě na spaní potřebuje tmu a klid :)

25.11.2010

2010-11-25T21:30:00.000+01:00

Jen rychlocvak pořízený při obědové pauze z okna. Začaly stavební práce na mostu. Musí se začít letos kvůli dotacím. Ale určitě to nedodělají :) Hlásí sněžení

24.11.2010

2010-11-24T21:28:00.000+01:00

23.11.2010

2010-11-23T20:10:00.004+01:00

Dneska je takový divně zvláštní den.
Vybavuju si už od rána, jak jsem před třema lety vytáhla foťák a fotila sebe a Majdu v kuchyňském koutě pod hodinama a následně fotku posílala všem známým a nejbližším se slovy - musím se vyfotit sama když tatínek nás nevyfotí...... a asi tři čtyři hodiny poté jsem ten mail tak chtěla vzít zpátky. Nechápala jsem, že jsem to necítila, že jsem po takové době byla nejvíc v klidu. Uvolněná, nevystresovaná, spokojená. Než mi to řekli.
Zvláštní, přijde mi že se historie trochu opakuje. Mám za sebou snad měsíc pořádný depky a dneska, dnes když bych měla truchlit, být smutná, upalovat svíčky a jen a jen vzpomínat se zasmušilou tváří - nic. Dnešní den jsem byla konečně zase já. Veselá, optimistická, přátelská. V práci jsem musela zůstat sice o třičtvrtě hodiny dýl, ale vůbec mě to neštvalo. Chodili se mě ptát jeslti už brečím, že je té práce tolik, jestli nebudu v práci spát.. a já se jen usmívala a říkala si "taková maličkost mě nemůže rozbrečet ani naštvat". Přece až to dodělám tak půjdu domů. Budu tam s Majdou. Večer budu makat do Prahy. Spát půjdu kdo ví kdy. Budu totálně vycuclá. A stejně mam pořád energii. Přijde mi ten den tak krásný.
Dneska sněžilo. Koukali jsme z práce z okna jak malé děti a juchali a vzpomínali kde máme uložené kombinézy pro děti. Těšili jsme se na oběd. Mě teda dneska po včerejším zubaři dost bere ten moudrák, ale i tak jsem se s tim najedla. Měla jsem chuť k jí dlu. Velkou. Pošťáci mi přivezli do práce dárek pro Majdu od ježíška. Před chvílí jsem to vybalila. Ta postýlka je nádherná. Už se těším na její rozsvícený kukadla. Až do ní bude ukládat svojí panenku. Vypadá fakt krásně. A mě taky přišel dáreček. Nikdo kromě Majdy a Ferdy o něm ještě neví. Ale na nich už jsem ho vyzkoušela. Nadělila jsem si ho totiž o měsíc dřív. Od Mephy-Katky jsem odkoupila její necelý rok starý objektiv na foťák. Myslim že fotí suprově. Snad někdy bude chvilka na přidání i fotek. Bohužel mě čeká od čtvrtka v práci inventura. Nevim kdy přijdem vůbec domů. Do soboty to bude asi drsný. Neděle snad zůstane volná. Dneska a zítra musim zpracovat dlužníky. Spěchá to.
A proto pěkně energicky zapínám vzdálenou plochu a jdu na to s usměvem :) zase je mi do zpěvu :)

22.11.2010

2010-11-22T23:18:00.002+01:00

V rychlosti před spaním, už bych to vypla ale nechci zase tápat, kdy který den co se stalo.
V práci to dneska vcelku šlo. Taky proto, že jsem z ní mohla odejít dřív :) Jela jsem zas k zubákovi. Čekám že mi ho brzy zakážou. Příští týden tam musim zase. Rozvrtal mi moudráka a uvidí se co to do příštího týdne udělá. Buď půjde ven nebo ho nějak zaplombuje. Bolel mrzák i po umrtvení.
Odpoledne jsem došla pro Majdu, zaplatila obědy a školku, odvedla Majdu k babičce a razila zase směr Frýdlant, tentokrát na nákup. Postrádáme nějaké pečivo, pití.. no standard.
Večer jsem zjistila, že zítra přijdou asi poštou dva balíčky. Snad se s tim pošta nebude nikde toulat. Už se těším. Majda ten svůj dostane až k ježíšku, já si ježíška nadělím okamžitě :) No a hned po tom, co jsem oplývala radostí, optimismem a převažovaly u mě samá pozitiva a sociální jistoty - v tu ránu koukám že má Majda pomalovaný punčocháče fixama. Jedny z mála punčocháčů, který jsou bez děr, nevytahaný, dobře barevný a zkrátky vhodný do školky. Já prostě nevim čim tu její kreativitu brzdit. Papíry máme na každým rohu ale přece je zajímavější kreslit na oblečení, konferenční stolek, zeď, komodu, podlahu, atd. atd.
Aspoň že šla relativně brzy spát. A já jdu taky :)

21.11.2010

2010-11-21T21:04:00.003+01:00

Tradiční neděle. Ne že nic nedělám - vařím, peru, suším, uklízím. Únavou upadám kdekoli si sednu - na židli na gauči. Úžasně se mi spí. Snad bych spala i za pochodu. Mlhavé počasí je fakt unavné.

20.11.2010

2010-11-20T21:00:00.000+01:00

Dneska fotku nemám. Nemám, ale předběžně jsme se domluvili na focení cca za čtrnáct dní :) Přijela k nám totiž na návštěvu Mirka s Lubošem. Pro komodu. Strýček Krakonoš mi vyrobí něco, co pojme mnohem víc věcí. Je to tady s tim uložným místem na štýru.
Mirka září štěstím. S Lubošem jsme taky pokecali. Bylo to pohodové odpoledne. A moc se těším až budem fotit břucháčka :) Na Mírce si vyzkoušim samé poprvé :) Svojí první svatbu, svojí první těhulku a pravděpodobně i svoje první novorozeňátko :) Ne že bych neměla Majdu a nezažila jí jako malýho uzlíčka... :)

19.11.2010

2010-11-19T20:55:00.000+01:00

Konečně po dlouhé době pozitivní den. V práci málo objednávek, končila jsem opravdu včas. A přijel kamarád z Krkonoš. Strýček Krakonoš s druhou částí kuchyně a hlavně s nastaveným uchem. Jsem tak ráda že ochotně poslouchal. Aspoň na malý revanž jsem mu upekla perník :)
Majdička dneska přinesla ze školky uplně supráckej obrázek. Prej jí s nim nikdo nepomáhal. Budu ho muset naskenovat. Neskutečný jak je šikovná. Oni sice paní učitelky psali že je to kolečko a Majdička tvrdí že je to pejsek Ferda - ale i tak to vypadá úžasně efektně. Povídali jsme si o postupu výroby v jejím novém pokojíčku u babičky. Udělal si tam z postele trampolínu :)

18.11.2010

2010-11-18T20:53:00.000+01:00

17.11.2010

2010-11-17T21:26:00.002+01:00

Spali a spali......
Ráno jsem měla s Majdou dohodu, že mě nechá spát a půjde k babičce. Babička o tom věděla. Jenže Majda to do rána zapomněla a donutila mě v šest hodin vstát, dojít s ní na záchod, dát jí snídani a lehnout si na gauč.. a tak jsem spala tam. Chvílema jsem se probudila abych zjistila že je v televizi zase jiná pohádka a vydrželo mi to do půl desáté, kdy mě malá donutila se zvednout :) Malou snídani jsem stihla i já.
Oběd proběhl uplně neplánovaně u babičky. Nandala mi jídlo aniž by se ptala. Jsem zvědavá jak to budeme dál řešit. Trochu mi to vadí, protože za poslední tři měsíce si ode mě nevzala ani blbou palačinku a já k ní mam chodit na jídlo normálně? Je fajn že se dostává do normálu, vrací se k běžnýmu životu - ne žití v karavanu v provizorních podmínkách... Jen tu cítím jisté ALE.... nevím jestli to někdo je schopen pochopit.
Po obědě jsem šla dát Majdu spáta ona mě přinutila, že si lehnu k ní. A tak jsem zase usnula. Usnula jsem tak tvrdě, že Majdě nešlo mě vzbudit ani v půl čtvrtý.
Asi mi chybí nějaký minerály. Budu muset doplnit. Protože se mi točí hlava, jsem unavená a asi mam i nízký tlak.
Navečer jsme šli omrknout co prarodiče dole kutí. Máma vymyslela, že bude mít Majdička dole svůj pokojíček. U nich. U nás udělat nejde a tak se moje depka prohlubuje. Neumím to vysvětlit... ne tak aby z toho nešla jen samá hořkost. Je mi to celý prostě líto.
Ani večeře se nekonala doma. Ač jsme si měli zbytek z oběda nechat k večeři, Majda a posléze i já, jsme dostali dole topinky a vajíčka se slaninou.
Čím dál tím víc se nořím do přemýšlení nad smyslem mýho života....

16.11.2010

2010-11-16T21:43:00.003+01:00

Jsem strašně unavená. Takže blog dost flákám. Ale myslim že heslovitě bych sem něco napsat mohla
Dneska v práci nic moc. Nechci to nějak rozepisovat, ale nemam ráda určitej typ chování a bohužel v tý práci se vyskytuje. Takže bojuju. Nevím jestli se na to dá zvyknout nebo jeslti nakonec pláchnu.. myšlenky se ve mě dost mísí. Zatím držím. Spíš mlčím.

15.11.2010

2010-11-15T21:48:00.000+01:00

Asi nic zásadního.
Dneska jsem poprvé zaspala. A zařídila jsem si obedy ze školní jídelny. Našla kastrůlky - a konečně mi odpadne jedna starost - jak naplnit svoje břicho teplým jídlem každý den

14.11.2010

2010-11-14T21:45:00.003+01:00

Kdyby všechno probíhalo normálně mohli jsme dneska slavit v kruhu rodinném jedny narozeniny. 46 by mu bylo. Ten čas hrozně letí. Místo toho k nám přijela na návštěvu na dopoledne babička z Prahy. Chtěla jsem si je s Majdou spolu vyfotit, ale Majda odmítla spolupráci. Něco ve foťáku sice mám, ale vyčerpanost je maximální a nemám vůbec vizi že se nějaká fotka povedla.. třeba někdy najdu sílu.. Odpoledne jsme jeli s Majdou nakoupit. Už nám lednička odmítala vydávat jídlo. Halekala cosi o prázdnotě. Nákup jsem nesla po schodech na třikrát

13.11.2010

2010-11-13T21:50:00.001+01:00

Pojmenuju pod fotky Majdičky kamarády ze školky :) v růžových šatičkách Nikolka, ta se o Majdičku moc hezky stará a Majda jí má moc ráda. Vedle ní malý Šimon, pak Pepíno a Šárka. Pepína známe už z prvního maškarního (taky v historii tohohle blogu) a Šárka se Šimonem, to jsou takový hodný upovídaný děti, které jsme potkávali hlavně v zimě při bobování :) Ty starší holčičky bohužel neznám :)
Přivítali jsme Michaelku, Ondru a Samuela.
Míša
Ondra s Barborkou. Tuhle holčičku jsem si chtěla už dlouho vyfotit. Má obrovský kukadla. Škoda že jsou v těch prostorách tak tmavý místnostni. Snad se někdy zadaří a budu fotit i venku :)

Linda a Samuel
jedna rodinka :)
Druhá rodinka :)

Třetí rodinka :)

Už mi minulý týden říkala Petra z práce jestli přijdu a když mi i včera večer volali z obecního úřadu, tak jsem dneska opravdu šla. Další focení vítání občánků u nás v obci. Poprvé s novým starostou. Místostarosta přihlížel a učil se. Přívítali jsme dva kluky a jednu holčičku. Potykala jsem si s ženskýma na úřadu - že prý se tam stejně budu teď vyskytovat asi furt :)
No a až do noci, do dvou do rána, jsem upravovala fotky. Je mi totiž jasné, že když to neudělám hned, tak už nikdy. Až do konce listopadu to vypadá že nebudu mít pořádné volno :(
Myslím, že jsem fotek dala na blog k téhle události dost, ale kdo by se chtěl podívat na všechny co jsem nabídla k tisku, tak jsou zde

12.11.2010

2010-11-12T21:55:00.001+01:00

Jen vím, že jsem se ponořila do internetových obchodů a hledala jsem nějakou pěknou panenku pro ježíška, aby mohl dát Majdičce. Potřebovala bych si je prohlídnout někde v obchodě - bez Majdy. Ona jinak pořád něco chce a potřebuje.

Jo a ještě něco. Z Šumperka mi v práci dovezli tiskárnu. Konečně! Tři týdny to trvalo! Ženský samozřejmě záviděj. Ale žádná mi svojí starou byť funkční dát nechtěla

11.11.2010

2010-11-11T21:59:00.000+01:00

Sníh nám Martin nepřivezl ale dozvěděla jsem se že má paní šéfová vizi, že až se doma posrovnáme a malá zvykne, tak pojedu na dva nebo tři dny do Šumperka na zácvik. Přiznám se že jsem vytřeštila oči - jako že jeslti sama? Tak se smála že jako proč? A já že jsem byla na Moravě jednou v životě bráchovi na přísaze a že asi netrefim :) tak říkala že by jela se mnou. Vysvětlovala mi nějaký letáky - nabídku zboží pro úrčité skupiny lidí. Do teď neměl nikdo čas aby mi řekl co je co. Tápala jsem.
Myslím že to bylo dneska. Už doma. Seděli jsme v "zimní zahradě" a povídali. A Majda říkala že babička je prdlouš. A já říkam proč je babička prdlouš? Protože je prdlouš... a co jsi ty? ... já jsem ostuda :D ..... no to se máš čim chlubit, a co jsem já? Ty jsi andělíček :D (dopadla jsem výborně)... no ty jsi na mě hodná.. a co je teda dědeček ještě? ... Dědeček je hrůza :D
Tak role v rodině máme rozdělené :)

8.11.2010

2010-11-08T22:03:00.000+01:00

Dneska na mě holky v práci nechali velkej balík práce. Což o to, já si nestěžovala, prostě jsem počítala s tim že zůstanu dýl, ale šéfovi skladu se to nelíbilo. Tak jim vyčinil že takhle to nejde. Ani nebudu psát do úterý, že to samozřejmě dámy musely řádně probrat. Jako budiž. Pravdou je že jsem šla z práce jak mátoha o půl páté, volala jsem jen mamce jestli vůbec vyzvedla Majdu ze školky a šla za tátou na úřad províst zálohu dat z počítače. Měl tam nějaké soukr. fotky. Domů jsem se dostala po šesté. Dost na odpis. S Majdou jsme si užili akorát tak večerní rituál a mohlo se jít spát.
Citím jak mi život utíká a přemýšlím, jestli má tahle práce pro mě smysl, jak dlouho jsem schopná jí dělat, jestli mě vůbec někdy bude naplňovat. Je to moc otazníků a vim že jsou to začátky.
Možná kdyby mi v práci šla ta tiskárna pořádně, že bych neměla tak hrozný pochybnosti ale nějak to na mě padalo...

6.11.2010

2010-11-06T22:23:00.002+01:00

Konečně sobota. Člověk se těší jak si pospí a to malé stvoření to ne a ne pochopit. Ve třičtvrtě na šest se probudila že má hrozný hlad a že nutně potřebuje vstávat. Přiznám se že jsem jí namazala chleba a zdekovala se zpátky do postele, ale stejně mě vytáhla už před osmou. Tak žádný spánkový deficit z týdne doplňovat nebudu. Holt se budu muset naučit chodit dřív spát. Příští týden ale můžu vstávat o hodinu později.
Dneska přijeli linaři. Dodělali podlahu v garáži a položili i lino v chodbě. To naši sháněli dneska v Liberci. Je takové světlé, tak jsem zvědavá jak se bude dobře mýt, přeci jen je to první místnost po vstupu do domu.
Babička stahuje pomalu věci z půdy - zachráněné nádobí do kuchyně a tak... něco už se může začínat uklízet. A dědeček se těší jak bude montovat skříň právě do té chodby, kde se dneska dělalo lino.

5.11.2010

2010-11-05T22:19:00.000+01:00

V pátek jsme tu přivítali milou návštěvu. Tím milejší, že nám přivezla alespoň část kuchyně. Už se to rýsuje. Se zbytkem přijede prý příští týden. Musel si to poměřit protože místnost se přeci jen mohla změnit. Hlavně výška stropu od podlahy a tak :)
Majdička se před strejdou Krakonošem moc styděla :) pořád opakovala že ty sladkosti co jí přivezl ale nejí, že jí nechutnají a tak jsem se v tom začala probírat a říkam.. mňam kočičí jazyčky.. to mam ráda.. a Majdička obrátila.. :) vlastně nebylo nic co by jí nechutnalo a nutně to potřebovala okusit :)
Den jinak vcelku v klidu. Mám vyměněné pneu na autě. Dneska taťka vyzvedával auto.

4.11.2010

2010-11-04T22:17:00.000+01:00

Zase se spožděním a přemýšlím co se ten den stalo. Jediné na co si vzpomínám je, že mě večer začal děsně bolet zub. Zubař tu preventivku nějak odbyl a já mam prostě v puse kaz! a ten mě po výměně kartáčku na zuby začal bolet. Na spaní jsem se nafetovala růžovou tobolkou a hrozně jsem si přála aby to přešlo.
Víc si nepamatuju

3.11.2010

2010-11-03T21:27:00.003+01:00

Jsem z práce nějaká zbitá. Včera jsem se dostala do postele až k půlnoci a ráno jsem vstávala v pět. Bodejď bych hýřila energií.
Majdička mi dneska ve školce namalovala srdíčko! Teda vybarvila ho. Ale byla jsem tak překvapená. Povedlo se jí to! Prej probírali červenou barvu. A to ona už zná a ví co je červené :)
Jinak jsme nic moc nedělali. Nic podstatného. Jen jídlo, praní, sušení, hraní a válení se na gauči s částečným klimbáním u televize :)

Ještě na něco jsem si vzpomněla. Paní učitelka říkala, když jsem si vyzvedávala Majdu ze školky, že tam malá předvedla úžasnej jekot. Myslim že z toho byla v šoku ještě odpoledne když o tom mluvila. Že by to do té roztomilé malé holčičky neřekla :) Prý byli venku a Majdička si odtama přinesla dva listy. Odložila si je v šatně když se svlékali a paní učitelka nic netušíc je uviděla a vyhodila do koše. Když to Majda zjistila tak bylo prej zle. Začala hrozně nahlas ječet, brečet, kvílet a nebyla schopná říct co se stalo. Učitelka v šoku jeslti se jí něco nepřihodilo.. a pak jí to docvaklo. Vyhodila jí její poklad! Tak jí vysvětlila že paní uklizečka by nebyla ráda kdyby se to v šatně jen tak válelo a tak ty listy z koše vyndali a ukidili je k Majdě do košíčku aby si je mohla vzít odpoledne sebou :) Je to docela sranda když to vypráví někdo jinej, že se mu to přihodilo :) Nicméně vim, že když na mě takhle hučí malá, tak taky jen pořád hlasitě opakuju nebreč a řekni mi co se děje. Jí to v tu chvíli vůbec nenapadne, že by stačilo říct :) Hned zapíná sirénu :)

2.11.2010

2010-11-02T21:18:00.000+01:00

Dneska jsem byla v práci jen do jedenácti. Jeli jsme k tomu zubaři. Byla jsem ráda, že moje obavy z nepříjemné sestry se nepotvrdili. Jen tak zněla v telefonu. Ale více méně s Majdou provedla uplnej zázrak. Hned se zkamarádily, pokecaly, Majda se povozila v křesle nahoru a dolu, do lehu a sedu, jen ty tuleni v plivátku chyběli :) Pusinku ale Majda otevřela naprosto fascinovaně. Zrcátko, lopatka (tak tomu říkali, mi to přijde spíš jak šperhák :D ) .. všechno si nechala strčit do pusy. Ten počínající kaz co se jí dělá jí jen tou "lopatkou" nahrubo sundali, že se to opraví až tam přijdem příště. Nechtěli jí vyděsit. Jsem docela ráda. V Litoměřicích jsem jí musela mít na klíně a tak krásně hladce to neprobíhalo. I když byla taky statečná ale spolupracující moc ne. No je pravda že už je taky větší. No zvládla to na jedničku, dostala samolepku, kterou zlikvidovala hned v čekárně a nějakého porcelánového pejska. Vůbec nevim jak k němu přišla tak jen doufam že ho neodcizila. Tvrdila že jí ho dala sestřička. Já v tu dobu byla v křesle. Pan doktor mi likvidoval dva kazy a ucpával plombou. Dědeček který nás doprovázel tak snadno nevyvázl. Chystal se na to už sice dýl, řekněme poslední čtyři roky, ale nechtělo se mu do toho. Pan doktor mu umrtvil pusu a obrousil dva zuby. Připravil je na korunky které dostane příští týden.
Během toho zákroku jsme s Majdou jeli z Raspenavy domů, tam jsem jí dala oběd a jeli jsme zas zpátky pro dědečka. Majda se tudíž vyspala v autě. Vydržela dlouho. Když jsme znovu se vrátili, tak jsem s ní čekala hodinu v autě před domem. Dědeček šel zase do práce. Byla jsem ráda že jsem se domluvila s paní šéfovou že se už do práce nevrátím. Nebylo kam Majdičku dát. Na půl hodiny by mi jí ve školce nevzali a hlídání jsem neměla. Babička měla odpolední.
Jo a zase jsem změnila rozhodnutí. Jsem děsná jak si nestojim za svym. Ale při prohlížení aut na internetu jsem dospěla k takovému názoru, že mě to vybírání nebaví, nedokážu se na to soustředit, a tudíž se žluťáska zbavovat nebudu. Od tý doby co v něm naposledy luplo funguje naprosto bez problémů, kontrolka zhasla na stálo, jezdí krásně, neřve tolik motor... tak jsem večer před spaním pro něj objednala dáreček na internetu. Aby mu v zimě bylo teplo :) Dostane nové přezuvky :)

1.11.2010

2010-11-01T20:27:00.002+01:00

Myslela jsem že doplním fotky z minulých dní ale nemam vůbec energii. Z práce jsem letěla pro Majdu do školky (ráno mě potvůrka nechtěla vůbec pustit do práce, že jsem přišla o 10minut později), pak jsme se trochu posilnily a s trochou odmlouvání se vydaly na nákup do Frýdlantu. Návrat v pět. Udělat večeři, uklidit nákup, vypravit dítě do postele... a najednou je půl devátý. Za okny tma co by se dala krájet a víčka mi padají.
Zítra doufam že dorazím do práce včas. Potřebuju nejdýl v jedenáct vypadnout kvůi zubaři. A musim nějak dohodnout, abych se už nemusela na půlhodinu vracet. Jsem zvědavá jak budou vstřícní.