20.11.2011

Je to strašně dlouho co jsem sem něco napsala. Asi to není ani o tom že bych neměla o čem psát, že bych si nechtěla všechno uchovat, ale potřebuji nějak soukromí. Jsou věci o kterých nechci mluvit ani teď. Vyplavou na povrch až za čas. Pravděpodobně :) Ale jednoduše - je mi moc fajn. A to dokonce v listopadu. Listopad vážně nemam ráda. Žádnej jinej měsíc nemam tak svázaný s minulostí. Žádnej jinej měsíc nemívam tolik depresí. Ale ten letošní zvládám prostě líp. Děkuju.
Fotit se snažím i když málo. Ale na jaře třeba bude líp. Ateliér bohužel nemám takže na zimu asi i ten malý zájem opadne :) Oficiální práci pořád nemám ale pořád se mě drží sen. Jo jo jsem snílek :)
Dneska byl krásný den. Od samého rána, byť se probuzení konalo za deset minut pět a nebylo nám dopřáno zase usnout, až do pozdního večera kdy jsme ulehli asi o půl dvanácté. Krásný datum, moc krásné vzpomínky - hodně osobní s hodně osobním dárkem který pro mě moc znamená - a hlavně. Podařilo se mi ukořistit fotku :) Tu si sem chci moc dát. Není to žádná ateliérovka, umění nebo tak. Ale pokusila jsem se jí co nejvíc "vylepšit" protože z toho tmavého obýváku se toho ani s bleskem moc vykřesat nepodařilo, ale má pro mě velké kouzlo. Jsou na ní dva lidi, které moc miluji. Jsem moc ráda, že i oni dva si tak sedli do noty. Že si spolu rozumí. Nejsem (skoro mě napadá slovo bohužel) věřící, ale kdybych byla, musela bych děkovat Bohu za to, že můžu něco takového prožít. Nevím které vyšší moci poděkovat, nicméně jsem fakt vděčná :)

12.9.2011

Včera byl nádherný den. Navíc opět jedenáctého a prožili jsme si další poprvé. Možná na to jdu rychle. O dost rychleji než kdy dřív. Ale jde to samo. A navíc už nejsem v pubertě :) No každopádně, včera jsem oficiálně představila Petra i rodičům :) Trochu jsme se toho setkání oba báli. Možná kvůli utrapám se stavbou mostu, hasičárny a zabrání určitých useků naší zahrady. Kvůli jejich poničení firmou. Kvůli všem rozbrojům mezi šéfem Skanské, starostou a mými rodiči. Přiznám se, že jsem nevěděla jak se budou tvářit na to že je Slovák. Ale dopadlo to vcelku pozitivně. Mamka se smála a překvapeně podotkla že je Majda prd drbna :) No na to kolik toho namluví tak opravdu necekla jediný slovo. Ví co je to tajemství :) No a táta? Ten pronesl cosi že už se určitě někdy viděli, asi za plotem :) U betonování a tak :) Přežili jsme to :) a odjeli jsme i s Majdičkou do Liberce do kina na šmouly. Krásné odpoledne, ještě krásnější večer. Děkuji, že můžu být tak šťastná :)

28.8.2011

Mám tu zase výpadek. Ale není to výpadek proto, proto že by nebylo o čem psát. Nebo že bych měla depresivní období. Špatnou náladu nebo něco podobného. Ba naopak.
Řekněme že od 11.8. to začalo. Všechno se prolomilo a od té doby v tom plavu. Možná se topím :) ale zřejmě zvládám dýchat i pod hladinou. Dneska jsem do toho všeho co se děje zapojila i Majdičku a jsem fakt ráda, jak krásně si to užila. S náma ve třech. Mám za sebou snad nejkrásnější den za poslední čtyři roky. Kolikrát jsem za ty čtyři roky byla v zoo. Ale ta dnešní je pro mě nezapomenutelná. Tak rodinná a blízká. Fotky nemám. Nechtěla jsem si ty pocity rušit foťákem. Ale hlavu mám plnou dojmů, myšlenek a myslím že v budoucnu to budou nádherné vzpomínky :) Majdě jsou dneska tři roky a deset měsíců a já jsem až po uši zamilovaná :)

10.8.2011

Dnešní ráno začalo tak nějak depresivně. Venku pršelo. Nepřetržitě. Tak mi bylo jasné, že to na co se těším nepřijde. I přes snahu vytvořit uměle náhodu se to nepovedlo asi o minutu :) Bylo mi z toho smutno. Nicméně oběd mě naladil vcelku na dobrou notu. Měli jsme s dědečkem kuřecí maso a zeleninový salát. K tomu tatarku a bagetu. Jídlo z jídelny ale fakt dobré. Akorát tu zeleninu pokrájeli na takové malé kousky že to nešlo jíst jinak než hodně pomalu. A tak jsme se dlouho dívali do tého barevného pokrmu, až ta nálada přišla :) Podpořilo jí ještě vykukující sluníčko, které mi vnuklo myšlenku jít na procházku. Protože jsem neměla sebou Majdu, mohla jsem se jít podívat až do Heřmanic k hranicím. Ona by to neušla. Když jsme šly pak spolu na procházku po tom co přišla ze školky tak plakala už za mostem že chce domů, že jí bolí ťapičky :) Chudák je moc mezi psama :) Nicméně se mi jí podařilo přesvědčitz a namotivovat na dva koníčky a jednoho beránka které cestou uvidíme.
Jinak Heřmanice, to je věc. Procházela jsem tamtudy a byla jsem taková celá přepadlá. Je to tam tak nějak jiné. Ty dřevěné domky u silnice vcelku některé vypadají jako dřív, ono to na tom dřevu není moc vidět. Ale někde jsou prázdné louky, všude kamení jak to ta voda valila. No bylo to něco. A to jsem to neviděla po povodních - nějak na to nebyl čas, myšlenky, odvaha.
Cestou zpátky jsem se díky dobré duši svezla, tak jsem vlastně tak moc kilometrů nenachodila. Dohromady tak šest. Víc ne. Akorát ta projížďka mi byla vyčtena od jednoho "stréca" že mě chtěl vzít a jeho jsem odmítla :D Ale on mě chtěl odvíst do Liberce a hned, ještě než jsem došla vůbec k těm hranicícm, což jsem měla jako vytyčený cíl.
Něco pozitivního? Moc se mi líbí nově budované hřiště v Heřmanicích. Budou mít krásnější jak v Dětřichově. Tak nechť jim ho pubertální mládež nezničí jako u nás. Zatim to vypadá moc pěkně a kdyby to měli hotové, tak se tam s Majdičkou určitě vydám i třeba autem, aby to ušla.

6.8.2011

Užívám si klidný víkend. Teda v rámci možností. Majdička má zase období pokoušení mých nervů a dokonce i trpělivosti prarodičů. Zatím je bez úhony. Šla spát po obědě :)
Venku je klid. Žádné žluté ani jiné auto. To zase začne jezdit a hlučet tu až v pondělí. Dělníci si udělali také volno. My ne. Pořád makáme na zahradě. Potřebujeme dodělat ten plot. V pondělí nám snad srovnaj ten jeden kus zahrady a už ho opustěj, aby byla mamka spokojená, že si tam může vysadit kytičky :) No nejen to. Koupila i nějaké posezení u grilu a je potřeba to všechno natřít. Zatím je to jen na paletě pod plachtama, dlouho nevyužité.
Mě se bude asi stýskat :) Je to společnost lidí. Řekla bych že slušných. Když tu seděli ukrajinci na Denouškovym hrobečku, tak jsem skřípala zubama a asi jsem moc přátelsky nevypadala. Ale Ti slováci mi nevadí. Baví se se mnou, jako naši bratia :) Mávají mi když odjíždějí. Už skoro všichni. Asi je to divný, když se těším, až zase přijedou.
Poslední dny trávím hodně na youtube s K.Krylem. Tohle je moc krásná písnička:

3.8.2011

Žádné tání ledu se dneska nekonalo... ale zítra by mohlo :D
Nicméně vedro bylo šílené. Natřela jsem další kus plotu a Majdička se konečně dočkala slibovaného velkého překvapení od babičky. Byla nadšená i když nemá červenou nebo růžovou klouzačku :)
Předpokládám že zítra ráno bude vstávat hodně brzy, aby mohla jít ven :D

2.8.2011

Jak jsem byla celý týden optimisticky naladěná kvůli jisté jediné věci, tak včera mě popadl nějaký splín. Pořád jsem přemýšlela co všechno je možné, nemožné, reálné a tak... a dneska.. dneska to vypadá že se ledy pohnuly.... neříkam že moc. Žádný velký tání sněhu :) Ale bylo to fakt vtipný :) Já ani nemůžu psát moc víc. Ale jsem toho plná a těšim se zas na ráno. Trochu mě mrzí že bude jedno z posledních, ale už aby bylo. Třeba ty ledy nakonec roztají.... chce se mi tomu věřit :)
A když ne? Když ne, tak mě to bude asi dost mrzet, ale po včerejším splínu a konečném vyrovnání myšlenek - myslím že se s tím smířím.

Jo a zkoušela jsem fotit Majdičku trošku v protisvětle. Moc fotek mi nedovolila ale myslim že by to docela šlo.... třeba bude ještě někdy spolupracovat... Budu muset hledat jiný oběti na zkoušení :)