31.3.2010

Poslední březnový den. Ráno se mi nechtělo absolutně vstávat. Majda dorážela jak uměla ale stejně se jí povedlo vytáhnout mě z postele až v půl desáté. Nějak nevím jak přejít na nový čas. Ještě navíc to počasí. Unavený, ospalý, pršavý. Proseděly jsme celý den doma a já si jen zkoušela nafotit pasovku. Jako že fotku na doklady. Docela to šlo :) No a aby byl výsledek ještě lepší, tak jsem se konečně odhodlala. Poplatila jsem všechny nutné věci a ze zbývajících peněz objednala blesk. No a nakonec i jinou tiskárnu. Měla by být lepší pro fotky :) a tu co mam přenechám bráchovi :) Dochází mi v ní barva ale jemu to určitě vadit nebude :)
Tak už se těšim. Jsem zvědavá jestli to přijde jako blesk už v pátek nebo jako šnek až v úterý. V pondělí jsou velikonoce.
A tak mě napadá že jsem ani nezkoušela vyfotit něco tématického na tyhle svátky. Mohla jsem vyrobit i pohled a poslat třeba dědovi do Plzně. Jenže co vyfotit. Tyhle svátky jdou nějak mimo mě
Fotku sem asi žádnou nedám když mam jen pasovku :) Ještě se rozmyslím :)

30.3.2010

Dneska jsem spala jen čtyři a půl hodiny :) Seděla jsem asi do tří u počítače a makala. Ale už mam hotovo a další práce až zase za měsíc! :) Teď už jen zpracovat ty fotky z vítání občánků na které všichni netrpělivě čekají. Bohužel, protože kdyby nečekali tak jich půlku smažu a nebudu se tím zabývat. Ach jo :) No snad z toho něco bude a nebudou uplně naštvaní.
No ale místo abych dělala toto, tak jsme šli samozřejmě s Majdou ven. Majda má po zimě absťák po bábovičkách, tak hned usedla na pískoviště a hrála si. Z toho mi ale fotka žádná nevyšla protože svítilo moc ostré sluníčko a nevěděla jsem jak s přepaly bojovat :) Neva, příště :)
Vyfotila jsem si kytičku, když už konečně rostou a Majda je ještě neoškubala. Jako je fakt milá a pozorná. Každý den od ní dostanu minimálně jeden kvíteček sedmikrásky. Ještě že ty krásky jsou kam se člověk podívá. Ale už oškubala všechny poupata z narcisek a museli jsme u té kytičky sedět a omluvit se jí a slíbit že už to neudělá. Maminka byla smutná že si je nevyfotí :)
No a ještě jsem zkoušela zase fotit Majdu. Jen nechápu že má pořád tak špinavou pusu. Všude. To nejde ani odretušovat :( Tak holka dokumentace že slečny vypadají špinavé blbě :D

29.3.2010

Dneska Majda odpoledne přišoupla stoličku k oknu, odhrnula záclonu, babička jí pomohla okno otevřít, Majdička na něj vylezla, vyšpulila nám zadek do místnosti a směrem ven vyvolávala strejdu Michala a křičela na něj: "tkaničky do boooot, tkaničky do boooot!!!" :D

Fotka je teda ze včera ale ke dnešku se mi hodí víc :) Má v očích čertíky :)

28.3.2010

Tonánek mě vždycky učil, že si mám sebe sama vážit. Že jsem dobrý člověk, ať si myslí kdo chce co chce. A já věřím, že jestli mě někde shora sleduje a bdí nade mnou, že je na mě dneska fakt pyšný, tim co jsem udělala. Už to nešlo vydržet. Doufam že bude klid a i ON to pochopí hned.

Tonánku, děkuju Ti za tu sílu! Nechci aby se mě Majda - dvouapůl letá slečna - ptala "maminko, proč jsi smutná, neplakej, to bude dobrý"

Děkuju. Možná na Tebe myslím víc než je zdrávo ale dneska jsem za Tebe zase opravdu vděčná!

27.3.2010

Zase nemám žádnou fotku. Nechala jsem foťák doma. Celý den jen přemýšlím. Tiše. Jsem zvědavá kdo na to zareaguje. že jsem nějaká divná. Doufam že nikdo, že se z toho nějak dostanu dřív než to někomu přijde fakt divný.
Odpoledne jsem byla v Liberci. Nejen nakoupit. Z toho zbytku jsem pořád taková rozporuplná. Je to všechno tak padesát na padesát. Svym způsobem hezký a milý a na druhou stranu tak zvláštní a něco mi tak nějak "vadí"? Nevím správné slovo. Vrba mi říkala že tomu mám dát volný průběh. Škoda že to moc volně neprobíhá.
Takže moje základní myšlenka v hlavě pořád zní - co vlastně hledám? Existuje to?
Třeba zbytečně moc přemýšlím.... ale jinak to neumím.

26.3.2010

Dneska žádnou fotku nemám. Běhala jsem mezi pračkou a šňůrama venku a zbavovala se všech počuraných věcí.
Ráno mi udělal radost balíček od kamarádky :) Trochu mi to spravilo náladu posledních dní. Pořád jen dumám a přemítám a zvažuju pro a proti. Skoro už přemýšlím nad psychologem. Ale na to asi nemám abych se jen tak vykecala uplně cizímu člověku z oka do oka. Snad to bude dobrý... Už brzy...

25.3.2010

Mám za sebou náročnej den. Jsem hrozně unavená. Tak jen v krátkosti.
Byli jsme v Praze. Celou cestu tam i zptáky jsem odřídila sama. Jela jsem tam na kontrolu. Očka mam prej krásný :) a v pořádku. Dostala jsem další kapky na slzení. Přijeli jsme do Prahy dost brzy tak jsme se stavili ještě na Chodově v CaA a já Majdu vybavila kupou oblečení na jaro a léto :) Měla jsem radost z barev, z cen, no ze všeho :) Táhla jsem plnou tašku oblečení. Na to jak nerada nakupuju :) Musim se prostě pochválit :) Pak jsme si dali ještě zmrzku s Majdou napůl - jahodovou ve Světozoru a jeli jsme na houopačku do Lexumu :) Majda tam hned balila nějakýho chlapečka. Byl okatej jako ten Vašek z Cirkusu Humberto :) ale vyfocenýho z blízka ho nemam :) mi to bylo hloupé :) No a těsně před odjezdem se Majda sbalila, že s náma nejede a vnutila se tam nějaké babičce s vnoučaty na lavičku a že bude tam protože doslova "to je můj kamarád, já tu mam kamaráda!" Chudák ten Lukášek netušil jak k té malé slečně přišel :) Jen je zvláštní že Majda nejde po holčičkách :) prej je to dobře ale mi zas přijde že má na kluky ještě čas :) Co s ní budu dělat v pubertě fakt netušim :)

24.3.2010

Dneska? Co mám psát dneska. Mám toho na srdci hodně, ale chci si to nechat zatim pro sebe. Nebo si to napíšu někam anonymně :) Blog je příšliš čitelné a otevřené místo.
Napíšu jen trochu. S Majdou jsme zase jeli do zoo. Bylo to fajn. Ač zase zoo tak vcelku změna. Šrotuje mi v hlavě opravdu moc myšlenek. Trochu veselých, trochu smutných. Lituju že nejsem dospělá. Vnitřně pořád asi ne. Nejsem o tom přesvědčená. Nedokážu říct - touhle cestou se chci ubírat. Píšu v hádankách. Ale to já musim.
Cestou zpátky se Majdě v serpentýnách chtělo zase zvracet :) Bezva změna tématu :) Jenže mě to trápí. Nějak poslední dobou to auto špatně snáší. A to jezdila docela ráda. A zítra nás čeká dlouhá cesta do Prahy a zpátky. Jedu na kontrolu. Měla bych si to i odřídit. Táta říkal že pojedeme mym autem, že máme spoustu času tak můžu řídit i já a pomalu :) Bojim se že nebudu vědět co dělat když malá začne vzadu zvracet. Musim vzít sebou igelitový pytlíky!

P.S. Dostala jsem dneska svojí "první" kytku...... já vím proč první a víc tu psát nebudu :) Ta kytka na obrázku to ale není. To je hokus pokus s mojí narozeninovou od bráchy. Zase zkouším fotit prstýnky kvůli té červnové svatbě co mě čeká.

23.3.2010

Dneska jsem dostala snad nejkrásnější dárek k narozeninám od Majdy. Byla jsem hned po ránu fakt na měkko.
Ono to teda nejdřív tak nevypadalo. Jsem matka spáč, hrozně se mi po ránu nechce vstávat. Tím míň když je teprve šest nebo krátce po šesté. No jako dneska. Majdě to ale neva a tak vstala a že půjde dolu. Houkla jsem na ní ať se vrátí a dojde si na nočník - většinou poslechne a pak si můžu fakt ještě chvilku pospat :) Ale dneska. Dneska ne, dneska musela do obýváku a do dvou minut volala - Maminko čurat, honem!
Tak jsem vylítla z postele a hudrovala a hudrovala, no jako rozespalej medvěd. Proč sis nemohla dojít na nočník. Proč musim vstávat :) Zrovna dneska. Aspoň jeden den bych chtěla spát fakt dlouho. A vyšvihla jsem jí na záchod a ona mi povídá " Už se nezlob maminko, Ty seš moje hodná maminka" :) Tak krásně se na mě usmála a ještě vyzdvihla ruce k obejmutí. Málem jsem se na místě dojetím rozbrečela :) už mi to bylo jedno že vstáváme.
A pak jsem teda měla radost ze spoustu přání po telefonu, icq, na diskuzi, dokonce na facebooku. I oba moji šéfové z práce si vzpomněli :) A doma jsem dostala dort - s jahodama. Chudák babička si tudíž nedala protože je nejí, ale já měla radost. Už jsem neměla jahodovej dort snad minimálně tři roky. A taky mi všichni přispěli nějakou korunou na ten můj vytouženej blesk :) tak ono to s ním fakt asi vyjde :) Ještě poplatím co je potřeba a uvidím co zbyde :) Těším se :)

22.3.2010

Dneska byl super den. Ta zologická na kterou se těšime už snad čtrnáct dní vyšla. Sluníčko krásně svítilo, bylo nádherně teplo, holky byly všechny zdravý. Udělaly jsme si veeelkej babinec. Tři dospělci a čtyři malé slečny :) Zvířátek sice v zoo moc nebylo ale Majda se vyběhala, maminka taky když jí honila - neposluchu jednu (prej bych si jí měla uvázat na vodítko), daly jsme si párek v rohlíku, domluvili s Katkama na další brzké příště a frčeli domů. Majdičce jsem dneska napustila plnou vanu vody a učila se plavat. Škoda že nemáme aspoň tak velkou vanu jako maj naši :) Už abysme mohli do bazénu. Zatim nemůžu kvůli očim.
Hrozně se nám s Káťou líbilo jak holky okupovali Katčino auto. Malá Kačenka bezproblému hned za volant, Majda hodila na nos cizí mafioso brejle a už nás nepotřebovali :) Ty dvě holky si fakt sedí :) Je to hrozně krásný :)

21.3.2010

Tak je tu zase neděle. Venku aprílový počasí. Doufam že nám zítra ta domluvená zoo vyjde. Máme domluvený sraz s kamarádkou a její Kačenkou. Majda už se moc těší. Sice máme promyšlený i plán B, kdyby pršelo, ale bylo by lepší kdyby se holky vyvětrali a vyblbnuli venku na vzduchu.
Nic moc se dneska nedělo. Ne něco, o čem bych chtěla/mohla psát na blogu :) Takže si to nechám pro sebe :) Foťák jsem do ruky vzala ale dneska sem fotku vložit nezvládnu. Musim ještě kouknout do práce a zpracovat nějaké ty dlužníky. Jeslti budou zveřejnění. Bylo by to fajn. Abych už na to nemusela myslet. Jinak budu muset zase zítra.

Fotka. Takhle si Majdička hraje na Vílu Amálku :)

20.3.2010

Tak mám za sebou sobotu. Den plný seznamování, společnosti, povídání. Už jsem si odvykla. Pusa mě bolí ještě teď když už mam hodinu po přečtené pohádce a Majda už spí :)
Dopoledne jsme tu měli na návštěvě mého oblíbeného truhláře. Přijel mi udělat čtyři poličky. Jedinej chlap kterej se nebojí práce a vždycky mi pomůže. Bez odkládání, bez výmluv a přesto precizně. Taky jsem se díky němu seznámila s bezvadnou ženskou. Majda jí taky hltala každý slovo. Paní má fakt auru :) Moc jsme se nasmály a fakt jí děkuju ž emi tak prozářila dnešní den. Ač jsem totiž docela už unavená tak takovou očistu pro duši jsem fakt potřebovala asi už dlouho.
No po jejich odjezdu jsem dala spát Majdu, domluvila si hodinové hlídání se strejdou - spící dítě hlídá rád :) No a odešla jsem na obecní úřad vítat občánky. Nějaké fotky se povedly. Nějaké jsou kapku mázlé... všichni mě brali jak profíka tak jsem kapku z toho smutná :) ale třeba se jim něco z toho bude líbit. Holt světelné podmínky nebyly jak v ateliéru a ten exterňák pořád ještě nemám. Dám sem pro dnešek nějakou z těch lepších :)

19.3.2010

Pátek. Svátek má Josef. A narozeniny moje maminka :) S Majdou jsme odfrčeli zase do Frýdlantu abysme koupili babičce nějakou kytičku a ještě něco jako bonus, no a hlavně vyzkoušeli to kolo!
Než nám ho ale smontovali tak bylo dvanáct. Fakt vysilující. Nakoupili jsme spoustu věcí, i takových který bych asi normálně nekupovala. Ne dneska. Tepláky, cyklodres v akci, další panenku do počtu, i nové boty by počkaly. Někdy je lepší po těch krámech nešmejdit. Hlavně když si člověk neumí peníze tisknout :) No zhřešili jsme. Ale kolo máme nakonec taky :)
Majda ho doma hned nadšeně zajela. Dokonce s nim i spadla před hasičárnou do bláta. Byla z toho celá vedle. Jenže to je tak když kouká po ptáčkách, prudce sebou cuká do strany, dělá blbosti... no a maminka nestíhá chytat pokaždé. Ale nic se jí nestalo. Tohle kolo je vymakanější. Má líp tvarovaný řidítka. No ale co je skvělý - nesekají se mu šlapky a jede. Jede takovou rychlostí že maminka dneska za Majdou běhala! Přichází období hubnutí! Musím říct sláva poněvadž v létě se zas v plavkách budu stydět a budu sedět jen za keřema na zahradě. Jen aby mě nebylo vidět :)

18.3.2010

Takže hurá hurá hurá. Ráno jsme zajeli k paní doktorce a ta uznala Majdu za zdravou a dokonce zrušila ty bláznivý antibiotika. Majda teda poslední tři dávky vcleku ochotně přijímala, sama si o ně říkala, poněvadž chtěla tu čokoládu co vždycky následovala potom :) Večer se s tim nemohla nějak smířit že antibiotika, ty výborný antibiotika, který jí moc chutnaj - prostě nebudou :)
Od paní doktorky jsme s Majdou skákli do města. Jednak omrknout kola ve sportu (domluvili jsme se že se tam zítra přijdem podívat a oni nám jedno připraví abysme to zkusili, protože to kolo měli v krabici někde ve skladu) a pak jsme tak různě pobíhali po městě a scháněli třeba jarní čepici, jarní džíny. Frýdlant je fakt díra. Pardon to se nedá říct jinak. Nesehnali jsme prostě nic. Akorát jsem si nakoupila nějaké pečivo a babička něco k obědu a jeli jsme domů.
Po obědě se Majdička vyspala, posilnila se koupeným šátečkem a vyrazili jsme do toho sluníčkovýho jarního dne. Prozkoumali jsme nové kytičky na zahradě - Majda zase úspěšně oškubala pro maminku všechny nově rozkvetlé sedmikrásky :) a vyrazili jsme ven na kolo. Potkali jsme i dědečka tak šel s náma a aspoň jsme pokecali. I Majda i já. Někdy je to trošku na bednu. Ona mlčí když já mlčim a když začnu mluvit tak začne taky a hrozně nahlas. Tak umlknu a ona taky. Nevím jeslti si hraje na dospělácký hovor ale když se snažim fakt něco důležitýho sdělit tak jsem už grogy z toho překřikování. Po kom ty hlasité geny asi jsou ;) Obávám se že Tonda by odpověď věděl a asi by se dovedl i zasmát :) Naše rodina je taková tišší :)

17.3.2010

Dneska jsem chtěla psát o tom že jsme vytáhli paty z domu a šli na návštěvu za dědečkem do práce. Že jsem si tam zkoušela nastavovat foťák abych se nachystala trochu na sobotní akci, že jsme dali Majdu před x lidma do kolíbky, protože si to prostě vynutila (dokonce si zula sama boty :D ) - takže už je konečně přivítaná :D
Ale teď jsem plná emocí z večera.
Nejdřív Majda přišla na to jak se opravdu stříhá. Už umí objet celej papír a střihnout jednou po kraji do toho papíru. Umí to tak dva měsíce? nevím. Měla jsem si to psát. Moje blbost. Ale dneska! Dneska přišla na to jak ten papír přestřihnout! Jak z něj udělat čtverečky! Spoustu čtverečků! Je zase o krok dál. Na to jak je prudká, se všim rychle hotová, impulzivní. Člověk by řekl že se moc nesoustředí a bude mít problém. Není jako ty děti co nad vším dumají, jsou klidné a sedí kam jim člověk určí... a přesto už to zvládla :)
A další věc. Je už sice čtvrt na devět ale breberka ještě nespí. Protože jsme byli dole babičce ukázat právě to jak stříhá a Majda tam objevila vajíčko na tvrdo od oběda. Babička jí ho dala, Majda si ho vynesla nahoru, oloupala, omyla ve vodě... a pak za mnou chodila a říkala pořád "já chci pouskyyyyyy" ... netušila jsem co chce... ubrousky, ponožky? Majdičko a kde to normálně máme? "tam v kuchyni! Já chci pouskýyyyyy" Už jsem tady po čtvrt hodině přemýšlení byla fakt v koncích. Absolutně jsem nechápala. Dotáhla mě k myčce kde jsem jí vyjmenovala veškerý nádobí a ani jedno nebylo podobné slovu "pouskyyyy" ... pak mě odtáhla k šuplíku s příborama, vyjmenovala jsem vidličky, lžíce, lžičky, no na co jsme tam narazili.. nic nebylo poodobné slovu "pouskyyyyy" .. vrátili jsme se teda do obýváku a ona chudinka pořád té natvrdlé mamince opakovala.. a pak specifikovala... že "pouzkyyyy takový-kulatý" .. co je to za věc? nástroj? Proč jde do svýho koutku kde má hračky? Je to tam? Jaký kulatý proužky? copak můžou být proužky kulatý? A pak jsem se na ní znovu podívala! Ten mateřský mozek se sepnul a došlo mu to! Ona chtěla kráječ na vajíčka!!! Ta měla radost! Začala vyskakovat snožmo dvacet cenťáku na zem a křičet "hurááááá!"

16.3.2010

Málem jsem zapomněla. Tak ještě rychle než půjdu spát :)
Dneska jsme zas seděly doma, u pohádek a už se docela těšim až venku nebude jednu chvíli velká chumelenice a za hodinu velká břečka. Pere se tam zima s jarem jak o závod a já teda už fandím jaru :) Těšim se na kytičky, na výlety, na procházky, na cvrlikání ptáčků a na zologickou. Majda mi dneska zrovna říkala že by chtěla koupit malýho slona :) Doufam že to nikde na ulici nepotkáme, protože tohle vymlouvání zvířete mi vůbec nejde :) Viz kočička na vánoce.
Na večer k nám přišel na pokec děda. Probrali jsme i Velké Dářko a začali se oba těšit :) Večer jsem to pak objednala - takže na konci srpna hurá na další sraz. To už bude banda skoro-tříleťáků tak nás čeká určitě kopa srandy :)
Tak a fotky dneska spíš dokumentační :) Jednak ranní pohled z okna. Vcelku zase šok. Včera to roztálo a jen co vytáhnu žaluzie tak je tam ten bílej nesmysl zas.. možná bych ty žaluzie měla nechávat vytažené aby byla zima pod dohledem :) Na druhé fotce je ta vázička co jsem dostala od pražské babi s kytičkou kterou Majda dala strejdovi Michalovi k narozeninám - asi na deset minut - než jí sbalila zase zpátky pro nás :) Aspoň že ty bonbony, co k tomu byly, mu nechala :) No a na třetím obrázku je myšička :) Přesněji Majda se snažila nakreslit asi Jerryho, kterýho jsme si zrovna pouštěli na DVD. Tak jí oslnil. Chytrák jeden prťavej :) tak ho zvěčnila. Vypadá to že se začíná snažit malovat i něco jinýho než čmáranice i když je jasné že to ještě chviličku potrvá :) Je hrozně temperamentní a hr :)

15.3.2010

Dneska jsem nějaká unavená, bolavá a bez duše. Asi že mě Majda budila už v půl šesté. Bolel mě celý člověk, musela jsem si dát ibalgin a ještě zalíst a ukecat jí aby mě nechala. Byla hodná. Po druhé mě přišla vzbudit ve čtvrt na devět :)
Nic moc jsme nedělali. Dopoledne jsme seděli na návštěvě u babičky. Ta nám koupila smaženku - tak Majda má další oblíbené jídlo, a Majdě koupila zase nějaké pohádky na DVD tak na to chvíli koukala. Pak jsme se naobědvali a usnuli. Obě. No a do večera se toho taky moc nestalo. Prostě to byl jeden z takových těch klidných dní.
Fotku dodávam z neděle kdy jsem fotila růži co dostala babička v sobotu od dědy za to že to s nim tak dlouho vydržela :) Měli výročí 34 let :) Tak alespoň trochu toho barevného jara sem na blog :)

14.3.2010

Tak jsme ráno po třičtvrtě hodině mučení, stesků, breků, stížností a hraní nevolnosti podali antibiotika a pak uvítali babičku. Z Prahy se na nás přijela podívat. A protože byla od včera v Jílovém, tak vzala sebou i Šimona.
Přivezla mi jako dárek k narozkám malou růžovou vázičku. Je moc pěkná :) Už v ní bydlí jedna uměla kytička která se nám tu chudinka válela že pro ní nebyla žádná vhodná nádoba. NO a Majda dostala za svá velká kukadla fialovou mikynu s kapucí a dvě trička. Trošku jsme se pobavili, posmáli a zase odjeli. Ještě před obědem. Trošku mě mrzelo že ani neříkali že nemam brýle nebo tak.. no bylo toho víc.. ale holt nejsem rodina. Cítim to. Všechen zájem je takový nucený. Asi to tak musí být. Kvůli Majdě? Nevím. Ale taky se snažím. Řekla jsem babičce, a je asi lepší že na živo a ne po mailu, že si musím už změnit trvalé bydliště - kvůli školce, pracáku od podzima a že to chci stihnout do voleb abych mohla jít změnit něco v ČR :) Třeba je to naivní - ale je to důvod. A jsem ráda že už s tim bytem nebudu mít nic společného. Trochu mě teda mrzí ty vzpomínky co tam mam. Že prostě mizí. Budovali jsme to tam s Tonánkem. Na místě kde stával gauč je lino přilepené lepidlem, kterým Tonda namaloval srdce a M+T :) Taková drobná romantika :) Bylo tam toho moc - kočičí prolejzačka, vymakaná vestavěná skříň v chodbě, předělané vstupy do pokojíků - i do toho co měl patřit v budoucnu Majdě. Tonda tam nechal málem ruce a záda. Dělal to asi měsíc nebo dva před porodem... Proč jsem to nevěděla. Všechno.... ty peníze se měly dát někam jinam... asi je zbytečný takhle teď spekulovat. Jen je mi to líto. Chlapi jsou někdy fakt ješitný....
Odpoledne, když se Majda vyspinkala, tak jsme napsali tetě "Ibance" :) aby přišla na návštěvu a sní jsme upekli bábovku a pak jsme modelovali zvířátka z modelíny :) Teta je fakt šikula :) Já udělala jen slona ale ona kočičku, myšku, kačenku, housenku.. no vyhrála si :) zítra bude hezky :)
No a večer zase antibiotika. Nejlepší hláška "já chci to na zadek vylejt, do pusy ne.. já to chci do zadku " :) No nenechala jsem se ukecat. Byt násilím ale nalila jsem to do ní. Už aby to bylo za náma.
Teď už snad spí.

13.3.2010

Tak jsme dneska do toho Liberce nejeli. Dědeček jel nakonec sám. Protože venku dost sněžilo, takový těžký mokrý sníh, a on sám z toho nebyl nadšený. Říkal, že když někde uvízne sám, že třeba hodinu na silničáře počká ale s Majdou by to bylo složitější. Tak nám nakonec dovezl další komodu z jysku. Tentokrát se šesti košíčky. Majda jí odpoledne pomáhala šroubovat - uměla s imbusem jak profík :) Až jsme koukali :) a ty komentáře. Dědečku, to musíš takhle pořádně utáhnout, vidíš? :D Člověk by jí netipl dva a půl. Nebo třeba někdo jo, ale já prostě zíram :)
No a jinak asi nic nového. Vyprali jsme tři pračky prádla - poslední mi právě cvakla že už je tak to budu muset jít pověsit :) No a s Majdou pořád mluvíme a mluvíme protože prostě nezavře pusu. Asi nám vymluví do hlavy díru. Ta musela být tak nešťastná ten první rok, kdy se nedokázala vyjádřit. Fakt neskutečný :)
Před chvílí jsme přečetli pohádku o Míšovi na houpačce. Nikdo už jí moc nezná (ani paní učitelka ve školce), protože to je knížka ještě snad po mojí mamce. Ale moc krásná a i krásně namalovaná. Fakt pro takovéhle děti. Majda jí už umí zpaměti. Napíšu jí sem.
Míša není vůbec rád,
je sám, jako ten kůl v plotě,
snad si někdo půjde hrát,
třeba pejsek, nebo kotě (Majda ještě dodává - nebo jelen)

Po pěšince poskakoval,
všude plno kytek, ptáčků,
a on by tak potřeboval
kamaráda na houpačku.

Houpačka je pěkná nová,
zatím na ní sedím sám,
kdopak přijde? Míša znova
rozhlíží se sem a tam.

Přílétl motýl za chvilku,
teď si Míša hlavu láme,
pověz milý motýlku,
proč se ještě nehoupáme?

Myška s pentlí na ocásku,
vyskočila na houpačku,
odpovězte na otázku -
rozhoupá tu pěknou hračku?

Straka na sedátko skáče,
až si myška raděj lehne,
chudák Míša, skoro pláče,
houpačka se ani nehne.

Ježek přišel na pomoc,
teď jsou čtyři z jedné strany,
nahoře už je jich moc,
dole Míša uplakaný.

Na houpačku přeskočila,
veverka z blízkého stromu,
Míšu radost opustila,
nejradši by utek´domů.

Trpělivost má své meze,
počkej ještě drobátko,
na houpačku pracně leze,
malé tlusté prasátko.

Prasátko si pěkně sedlo,
jako pytel bramborů (Majda zásadně z bramborů :) )
medvídka do výšky zvedlo,
Míša letí nahoru!

Vzhůru dolů to to lítá,
smějí se jak se tu našli,
jeden druhého se chytá,
až myška ztratila mašli.
Vesele se s nimi baví,
žabka, která kouká z trávy.

A zazvonil zvonec a pohádky je konec ;)

Pak jsme ještě dali povinně Skákal pes přes oves a Kukačka už zakukala :) (prší prší) a já odešla. A brebera teď vymyslela že potřebuje kakat ač byla asi před dvaceti minutama a tak sedí na nočníku a dělá tam neplechu. Takže jdu na ní :)

P.S. Fotka je z tréninku na červen. Jen takové hrátky. Zvláštní fotit si prstýnky z manželství, které chtě nechtě skončilo. Za živa jsme žádnou takovou fotku neměli - naší fotografku to nějak nenapadlo :(

12.3.2010

Co psát když člověk trčí doma. Venku sněží, dítě na penicilínu.
To je fakt zážitek to podávání. Večer mi tu dokonce chodila a že potřebuje blinkat do kyblíku. Jen se na tu lžičku podívala tak prostě jí to obracelo žaludek - viditelně. Je mi jí tak líto. Nakonec se po čtvrt hodině uklidnila a přemohla a dostala za to srdíčkovej bonbon z bonboniery. Čert vem dietu na průjem. Tohle jsou prostě muka.
Fotku mam dneska takovou nic moc a trapnou. Hrozně mě honila mlsná ještě po obědě. Majda spala a já si tady tak tajně vybalila sojové řezy.. a vzpomínala. Tonánek je měl taky moc rád. Kupovali jsme si je naschvál, protože Šímovi nechutnaly a tak byla jistota že nám je nesní :) Takoví vyčuraní rodiče jsme byli :) No on zas dostával jiný věci :) zase tak moc nestrádal :) Ale postesklo se mi. A pak mě vyrušila Majda která se probudila - jéje to jsem šla rychle uklízet ten obal od toho. Aby mě nepřistihla :) a ona mrška jak když ví. Hned mi koukala ještě ze schodů na stůl a pořád - "maminko co to máš? zmrzlinu?" :D A ono nikde nic :) Nakonec vymyslela že by si dala brumíka a když na mě vypadla ze skříňky ještě musli tyčinka tak prohlásila že chce tu a že si brumíka dá hned potom :) je tak roztomilá jak se umí o to svoje přihlásit - jak dlouho mi to nadšení z toho vydrží, jak dlouho mi to bude připadat roztomilé :)

11.3.2010

Tak tu máme čtvrtek. Popeláře jsme zase nestihli - zapomněla jsem. A vzhledem k tomu že jeli ráno v půl sedmé tak jsem ani z postele neběhala :) Nevadí.
Majdička byla dneska hrozně hodná. Žádné zbytečné vztekání, žádné kousání - jen pořád mluví a mluví. Ale roztomile.
Babička odpoledne udělala bramboráky a tak jsme každý jeden dostal. Já ho dojedla dřív jak Majda samozřejmě a Majdička mi pořád nabízela ať si vezmu další. Jenže já už nemohla....
"Maminko vem si ještě"
"já už nemůžu"
"vem si"
"nemůžu už mě bolí bříško"
"Maminko, moc dobrej, vem si, na"
"Ne Majdičko mně už by bylo špatně" :D
"Nebudeš zvracet, vem si"
a šup už to brala do prstíků a že mi to odnese. Tak jsem si rychle přikryla obličej dlaněma a říkala pořád dokola "ne, ne, já už nemůžu"
a ona zas pořád "vem si, nebudeš zvracet"
No a tak jsem povolila a otevřela tu pusu .. zatvářila se kysele a následoval pro babičku a dědečka fakt komediální kousek :)
"Maminko budeš blinkat?", "máš kyblík" , "počkej já ti dam kyblík", "mam ho tady v kapse" (šáhla si do punčocháčů a vytáhla "jako" kyblík :D "na, blinkej do kyblíku" .. no dokud jsem nenaznačila tak nedala pokoj :D
S tou bude fakt sranda :)
Jinak s antibiotikama je to horor. Ne a nechce to polykat ale večer jsem jí očurala a místo ve vodě jsem to rozpustila na lžičce v džusu tak to polkla. Tvářila se hrozně ale nestihla to blinkat :) (dneska to je fakt příspěvek na zelené téma :) ) - rychle to zapila minerálkou a byla hrozně šikovná :) Vypadá už dobře jen občas mluví jako když vrní kočička (ona říká že kočička brní :) ). Snad už brzy budeme moc ven a na výlet. Těšíme se obě.

10.3.2010

Tak zas dneska Majda byla veselá, povídavá, živá... ale já po včerejší zkušenosti jí k doktorce vzala. Sice jsem si připadala jak mačo, když se mě doktorka zeptala - a s čim má teda teď konkrétně problém? .. no s čim.. asi že sípá a má pořád ty hleny v krku.. na záchodě ještě nebyla tak nevim jeslti průjem pokračuje... no nakonec jsme vyfásli nějaké kapky na odkašlávání a antibiotika. Čekala jsem že se Majda zase odpoledne zhorší ale vypadá dobře. Jen je zahleněná fakt dost. Byla s babičkou chvíli venku že svítilo sluníčko a bylo relativně teplo a prej tam smrkala každou chvíli. Teď zase ne. Ale je to slyšet z hlasivek. Je jak malej puberťáček - hlas jí přeskakuje o sto šest :) Tak sice jsem váhala jeslti ty antibiotika nakonec použiju a rozhodla jsem se že jo. Babička taky nakonec říkala že to asi bude lepší. No a příští týden hurá na kontrolu. Mimochodem u paní doktorky byla hrozně hodná a tak upovídaná že jsme pomalu neměli prostor taky se domluvit :) To bude druhý Vláďa Menšík v ženském provedení :)
Jinak se nám paní doktorka přemístila z jedno budovy do druhé a když jsem si to četla na dveřích na původním místě, tak se mi najednou za zády ozvalo "jste to vy?" ... to jsem se lekla, jsem to fakt nečekala. Mi přijde že mě v těhle končinách nikdo nepoznává. Málokdo. A bude to ještě horší tim že už nemam brejle :) Taky jsem na krátko - to jsem kdysi nebývala. Ale tahle paní mě zná jen s krátkýma vlasama :) Byla to paní učitelka ze školky. Jestli se prej u nich můžu stavit podepsat nějaký papír o přijetí Majdy od září. Že už to paní ředitelka schválila. Jsem jí říkala že jo, ale že je Majda nemocná a že až se teda uzdraví a ona říkala že si všimla že nejsme nikde vidět a že to nespěchá :) A pak jsme přijeli domů a půl hodiny na to zvonek a u branky paní učitelka :) přinesla mi to až domů :) přemýšlím jeslti je to kvůli protekci nebo jeslti je to fakt tak hodná paní :) No určitě bé je správně :)
Taky jsme po příjezdu potkali nějaké místní zemědělce nebo co jsou ty pánové zač :) Prý jestli si od nich vezmu nějaký brambory. Jsem vykulila oči (seděla jsem ještě v autě) a říkala jsem že nevim že se musim podívat jeslti mam u sebe vůbec peníze a on že jo že počkaj - a já jeslti si můžu ještě zaparkovat. Do garáže :D na to vždycky potřebuju klid a čas :) no a ono dojelo i to auto co původně stálo ještě u sousedů a tak se na mě ty pánové koukali a já to zahučela do garáže a rovnou řach do pytlů od cementu :D On je tam má dědeček kvůli mě naschvál abych si neodřela auto :D ale že na mě budou u toho koukat :D No nesmáli se moc nahlas :D A pak mi ještě chtěli ty pytle odnést až domů a já frajerka říkala že si to odtáhnu sama. Trochu jsem se bála. Neznám je. Barák prázdný, všichni v práci. Ale pak jsem si říkala, no že já jsem takovej srab :) dva velký pytle brambor. Tahala jsem to po kouskách :) Jo a pánové teda asi hodný protože i když už odjížděli tak ten jeden pán ještě vyběhl a přinesl Majdě čokoládové vlnky :) Říkala jsem ať jí to nedává že má dietu nařízenou od paní doktorky a oba se na mě řechtali a odvětili že je to dietní :) Tak si Majda dala. Zatim se teda průjem ještě nedostavil tak snad jí to neublíží :)
No a jinak asi nic. Zvládli jsme si nakoupit a na železničním přejezdu jsme potkali "mašinku TOmáše" :) Modrou lokomotivu s jednim vagonkem :) Majda měla šílenou radost a záchvat smíchu že se nám mašinka TOmáš promenáduje po Frýdlantském výběžku :)
Fotka je odpoledne když už si Majda zase lehla, po tom co přišla z venku s babičkou. Nevypadá zrovna moc vesele :)

9.3.2010

Přemýšlím co napsat. Byly jsme obě zase doma. Ráno to vypadalo už tak dobře. Díky tomu jsem se rozhodla že k doktorce nepojedem. Co bych jí tam povídala? Že je to dítě veselé, bez teploty, krásně jí, má zájem o všechno?
No a jak už to tak bývá, kolem jedenácté se to zlomilo a začalo kňourání, chování, vymýšlení si, a taky velkej průjem.... Takže zítra je doktorka jasná. Aspoň mam co povídat. Ale teplotu neměla. Až navečer naměřila babička 37 ale jinak celý den nic. Jen tak zvláštně - zeleně ten drobeček vypadal :( Taky říká že jí bolí bříško a taky hlavička. Tak jsme dneska pustili Mašinku Tomáše třikrát, Pejska a kočičku třikrát a pak novýho Pejska Merlina od babičky asi čtyřikrát. A když mi u toho usíná dítě a mě to neba tak usínam taky a ona mi píchá do očí a říká - maminko otevři oči, ty nespi :) Ani jíst jsem moc nezvládla. Jen polívku kterou ona odmítla.
Nejzvláštnější na tom je že má ty nálady takový houpavý - hodinku z ní září optimismus a pak to najednou padne a aniž by měla teplotu tak se z ní stává největší protiva. Já vím, vydržet, nebyla jsem jiná .... no snad paní doktorka zítra něco poradí. Už jsme doma hrozně dlouho když nepočítam občasný návštěvy zahrady

8.3.2010

Tak dneska ten den pěkně začal. V šest hodin se Majda rozhodla že bude vstávat a do dvaceti minut na to začala zvracet hleny. Nudle jedna bláznivá. Se jí snad nezbavíme. Pořád jsem přemýšlela jeslti jet k té doktorce jenže bylo rozhodnuto. Jednak bych jí tam nedovezla když pořád zvracela (dusila se u toho, musela jsem pomáhat). A jednak jsem měla autosedačku v Chrastavě ve druhém autě. Tak jsme to tu nějak přečkali. Odpoledne už to bylo lepší. Už jen asi jednou dvakrát odplivla do kýble aby ukázala že moc stoná a bylo to dobrý. Jak jí otrnulo tak mi dokonce počmárala propiskou křeslo. Fakt moc hodná. Nevím čim to sundam. Zatim nic nepomohlo. Ale pochopila že se fkat zlobim a když jsem jí řekla ať na mě chvíli nemluví nebo se neznam a jde na gauč a dělá že tu není :) tak fakt šla na gauč, lehla si tam zády ke mě a dělala že tu není :D Vydržela asi pět minut :)
Co bylo pozitivní. Dneska jsem jí ukecala ke spánku odpoledne. Sice až napodruhé a musela jsem zvýšit hlas ale nakonec usnula. Bylo to potřeba. Začínalo to být náročný s jejími náladami. No a k večeru, kolem půl páté průšvih. Začala růst teplota a Majda zas začala odumírat. Nevim co to má za bacila. V sedm jsem jí dala nurofen a jak zabral tak zase ožila. Udržet jí v posteli je fakt umění. Ale pejsek a kočička vcelku zabírá. I když už je půl deváté. Měla by spíš spát. Vím to, ale nemam už nějak sílu jí o tom přesvědčit. Asi budeme spát zase dole na gauči. Uvidíme co zítra ale mam pocit že bych s ní už k té doktorce jít měla. Co když to není jen tak něco. Drží se nás to dlouho. Ach jo. Tak zítra asi pojedeme na opačnou stranu než je maškarní karneval v Liberci s holkama. Co se dá dělat.
Dneska jen spící fotka. Měla jsem v ruce spíš mop a Majdu než foťák.

7.3.2010

Tak jsem se dočkala. Dneska k nám přijela Lenka a všechny nás ostříhala. Mě, Ivanu a i Majdu trošku. Ale tu jen symbolicky aby nebyla smutná. Ták chtěla taky ostříhat. CHudinka chtěla i nabarvit ale to jsme jí nedovolili :D že prej musí vyrůst... a protože zase nespala tak měla smůlu. To se pak roste pomalu :)
A vůbec... to ještě jsme neřešili a ona když měla jít spát, tak na mě volala ze shora - maminko už jsem vyrostla, můžu jít dolů? Asi pět minut byla nahoře. Asi jsou poobědové spánky v čudu. Bude se mi stýskat. Byl to tak skvělý odpočinek :) Teď jsou ty večery takový ubrečený, unavený... A stejně mi za deset osm utekla zase dolu za babičkou - nevykoupaná, neslečená - měla jít spát.
No takže dnešní fotka je jasná. Musela jsem vybrat něco z dnešního stříhání.
No a teď je večer. Mam na drátě zase kamaráda truhláře a teče mi tu slza protože vzpomínáme na časy seznámení - mě s nim, mě s Tondou. nepamatuju si tolik věcí a on jo. A to je starší. Jak je to možné? Proč jsem si nepsala takový blog už dřív? Prý si pamatuje jak jsem si na Benecku na dovolený vyvrkla nohu a oni dva s Tondou přemejšleli jak mě vůbec z těch hor dostanou do civilizace. Já si to nepamatuju. Prej mě ale Kuba se Šimonem pošťuchovali a já to nakonec rozchodila. Což se jim ulevilo :) A prej když jsem k nim domů, myslim do Upice přijela poprvé tak jsem nevěděla jak se mam představit, taková nervozní hromádka neštěstí a když jsem tam jela po druhé tak jsem celá nadšená hlásila "já už tu byla, akorát teď jsem už Karatsioli" :) to bylo po svatbě :) Byla jsem tak ráda že už jsme jednotný. Že už nám stačí jedna cedulka na dveřích, na schránce, na zvonku, a že jsme prostě rodina. Přestali jsme být oni a já ale začali jsme být jako my. Zvláštní že mě tyhle vzpomínky pohlcujou už od půlky února. No zvláštní - pro mě asi ne ale že on s tim dneska začal :) že si to pamatuje :) Podezíram ho že si píše deník :) Já jen žasnu. Začalo to už před osmi lety a necelým měsícem. Tenkrát se mi změnil život. A před dvěma lety znovu. Kolik těch změn ještě přijde? Budou pozitivní nebo se mám bát?

6.3.2010

"Majdičko a kdy budu jíst já když tě musim pořád krmit"
"V pátek"
"no jo jenže pátek byl včera......."

Hlavně že se naši zasmáli.
no a teď se jí ptam - a kdy budeš spát? -
"v sobotu"
"ale to je dneska"
"v neděli taky"
Tak ty víkendové dny umí vcelku dobře :)
No už asi spát nebude, takže dnešní poobědový spánek se nekoná. Akorát rozbila babičce porcelánovou žábu se kterou mermomocí musela jít spát. Jenže tam blbla a zlobila a žába řachla na zem a je bez hlavy. Nevím. Buď to bude umět dědeček opravit - slepit - nebo je po žábě. Jak byl krátký její život za 69,- Kč.

5.3.2010

Dneska byl zase jeden z těch klidnějších dnů. Na jednu stranu jsem ráda, na druhou stranu přemýšlím co bych sem tak významného napsala.
Tak snad první co mě trklo ráno když jsem se probudila a vyhrnula žaluzie - ta zima opravdu není fuč jak se všichni radovali. Nachumelilo se dost sněhu a celé dopoledne to padalo jako by byl prosinec. Zkoušela jsem vyfotit padající sníh ale s tim budu muset počkat asi až na příští rok - že to třeba budu umět. Teď to na těch fotkách bylo divoké.
No ale abych tu měla aspoň nějakou fotku z dnešního dne, tak jsem zkusila blbnoust s foťákem a dálkovou spouští a párkrát jsem se cvakla. Jako abych nezapomněla jak jsem na začátku března vypadala. A hlavně v neděli (doufam) mě čeká stříhání a zkulturňování mojí osoby a tááák se těšim. Doufam že budu vypadat aspoň trochu líp :)

4.3.2010

Pořád dumám kterou fotku sem dát. Majdička se ráno zase aktivně účastnila připravy oběda. Byly máminy "oblíbené" buchtičky se šodo. Když Majda pomáhá tak je tááák hodná. Samozřejmě když to člověk nemusí mít bleskem hotové. Ale jak se jí dá těsto do ruky, tak o ní člověk neví půl dne. Kéž by jí to vydrželo :)
No pak dostala od babičky nugetové srdičko. To se tak dobře fotila. Nikam neutíkala, denní světlo jí svítilo do obličeje... to soustředění na sladkou chuť jak se rozprostírá do všech chuťových pohárků. Pro ní je to jak extáze, fakt droga. Není dne aby nepřišla prosit - "babičko vyčaruj mi něco.." a babička stojí u almary, dítě si přikrývá oči dlaněmi a jediné co je slyšet je - "čáry máry pod kočáry" - "jééé karamelkaaaaa, děkuju" :) Je fakt roztomilá. Akorát mi už je z toho sladkýho špatně. Já na to nikdy nebyla. To spíš brácha.
No potom šla Majda s babičkou na chvíli na zahradu. Svítilo sluníčko, bylo docela teplo, tak i když pořád kašle a smrká - třeba to pomůže. A když se vrátila, tak mi přinesla plnou hrst kytiček :) prej k narozeninám :) říkám jí, Majdičko ale já je mam až za měsíc, ale děkuju :) a ona: "nastav ruku, všechno nejlepší". Nenechá se vůbec odbýt, prostě má pravdu :) a já jsem za kytičku ráda :) i když nešla dát do vázy. Ale hrozně mě to zahřálo u srdíčka. Je tu někdo, kdo na mě myslí...
A poslední fotka. To jsem vymyslela akci hurá a nechala si dovést z jysku kousek nábytku do toho jejího hračkového kumbálku. Nelíbí se mi jak ty hračky jsou jen po bednách a nemají své místo... Myslela jsem že na ty lavice (mám dvě) rozesadíme plyšáky a Majda mě teda vyvedla z omylu. Oni tam nesměj, protože to je její postýlka :) Jsem ráda že se jí to líbí. Mimochodem jsem hrozně vděčná, že mi to děda pomohl zařídit - jednak přivést a jednak hlavně smontovat. Vůbec to nesedělo, dokonce tam chyběly nějaké kolíčky a on to prostě dal do kupy. A že se zapotil. Chudák byl tak vyřízen že zrušil i domluvený pinčes :) Takže jen doplňuju - "děkuju"