Co psát když člověk trčí doma. Venku sněží, dítě na penicilínu.
To je fakt zážitek to podávání. Večer mi tu dokonce chodila a že potřebuje blinkat do kyblíku. Jen se na tu lžičku podívala tak prostě jí to obracelo žaludek - viditelně. Je mi jí tak líto. Nakonec se po čtvrt hodině uklidnila a přemohla a dostala za to srdíčkovej bonbon z bonboniery. Čert vem dietu na průjem. Tohle jsou prostě muka.
Fotku mam dneska takovou nic moc a trapnou. Hrozně mě honila mlsná ještě po obědě. Majda spala a já si tady tak tajně vybalila sojové řezy.. a vzpomínala. Tonánek je měl taky moc rád. Kupovali jsme si je naschvál, protože Šímovi nechutnaly a tak byla jistota že nám je nesní :) Takoví vyčuraní rodiče jsme byli :) No on zas dostával jiný věci :) zase tak moc nestrádal :) Ale postesklo se mi. A pak mě vyrušila Majda která se probudila - jéje to jsem šla rychle uklízet ten obal od toho. Aby mě nepřistihla :) a ona mrška jak když ví. Hned mi koukala ještě ze schodů na stůl a pořád - "maminko co to máš? zmrzlinu?" :D A ono nikde nic :) Nakonec vymyslela že by si dala brumíka a když na mě vypadla ze skříňky ještě musli tyčinka tak prohlásila že chce tu a že si brumíka dá hned potom :) je tak roztomilá jak se umí o to svoje přihlásit - jak dlouho mi to nadšení z toho vydrží, jak dlouho mi to bude připadat roztomilé :)
Žádné komentáře:
Okomentovat