pondělí 1. března 2010

1.3.2010


Tak tu máme březen. Včera byla vichřice jak blázen, Dokonce i pršelo. Dneska je to lepší. Nicméně sluníčko nikde oproti včerejšku a vítr pořád pofukuje tak stejně zůstaneme doma. Majda chrchle pořád stejně. Už přemýšlím jeslti jí nevzít k doktorce. Jenže tam vždycky chytnem něco dalšího. Myslím že něco jinýho než ten sirup proti kašli co máme doma mi stejně neporadí. Prostě to chce klid. Kéž by poslechla :)
Ale jinak je vcelku hodná. Od chvíle kdy se řeší "proč" tak má potřebu pořád povídat a když mluví tak je ve svém živlu.
A co mě vehnalo slzu do oka dnes? Pomyslnou. Jen dojetím. Už byla beruška ospinkaná. Potřebovala nutně pochovat. Tak jsem jí do postele odnesla. Už neměla energii aby tam vyběhla sama jako obvykle. A tak mě tam tak objímala a já jí a ona mi říká - chceš mě uškrtit? pak se začala smát :) a pak mi říká "maminko, mi se bude stýskat" ... jen proto že jsem chtěla odejít. Jako bych chtěla odejít navždy... Nedokázala jsem odejít, tak jsem si lehla na chvíli taky, než usnula. Bylo mi ouzko.

Odpoledne jsem našla náhodou DVD s názvem home video. Byla jsem zvědavá co tam nenajdu. No koukat na osmnáct let starý obličeje byl zážitek. Ty vánoce. Já tam měla vlasy až do půli zad. Mamku bych už nepoznala. Tenkrát měla problém se štítnou žlázou a vypadala fakt hrozně. Divný že jsem si toho nikdy nevšimla. Vždycky mi přišla jako ta nejkrásnější maminka - prostě moje. Asi to tak děti mají. Ale jak jsem mohla být tak slepá. Asi zahleděná do sebe. Připomněla jsem si i plzeňskou babičku, kterou už bohužel nemám. Často na ní myslím. Zasmála jsem se když Šimona chytali čerti že ho hodí do pytle a on takovej flegmatik, vůbec se nebránil a nechal je ať se snažej zvedat to jeho tenkrát ještě buclaté tělo :) jak odříkal básničku Mikulášovi aby se neřeklo :) Bylo mu asi jedenáct :) Bylo tam video s Tondy Terezkou, jak u nás byla slavit narozeniny a dostala barbínku s různýma příčeskama :) A on se tam tak krásně usmíval když jsem ho točila.... Na mě... A jak se usmíval u grilování... a Majdička se ptala, kdo to je? Strejda Michal? - Ne - Dědeček? - Ne - Nějakej pán? - ne to je tatínek.... a pak pokaždý když se objevil na obrazovce tak to tak opakovala a měla radost že ví kdo to je. I když vlastně neví. Zas mi teče slza takže fotka pro dnešek je jasná, vzpomínková - zapálily jsme s Majdou

Žádné komentáře: