čtvrtek 18. března 2010

18.3.2010


Takže hurá hurá hurá. Ráno jsme zajeli k paní doktorce a ta uznala Majdu za zdravou a dokonce zrušila ty bláznivý antibiotika. Majda teda poslední tři dávky vcleku ochotně přijímala, sama si o ně říkala, poněvadž chtěla tu čokoládu co vždycky následovala potom :) Večer se s tim nemohla nějak smířit že antibiotika, ty výborný antibiotika, který jí moc chutnaj - prostě nebudou :)
Od paní doktorky jsme s Majdou skákli do města. Jednak omrknout kola ve sportu (domluvili jsme se že se tam zítra přijdem podívat a oni nám jedno připraví abysme to zkusili, protože to kolo měli v krabici někde ve skladu) a pak jsme tak různě pobíhali po městě a scháněli třeba jarní čepici, jarní džíny. Frýdlant je fakt díra. Pardon to se nedá říct jinak. Nesehnali jsme prostě nic. Akorát jsem si nakoupila nějaké pečivo a babička něco k obědu a jeli jsme domů.
Po obědě se Majdička vyspala, posilnila se koupeným šátečkem a vyrazili jsme do toho sluníčkovýho jarního dne. Prozkoumali jsme nové kytičky na zahradě - Majda zase úspěšně oškubala pro maminku všechny nově rozkvetlé sedmikrásky :) a vyrazili jsme ven na kolo. Potkali jsme i dědečka tak šel s náma a aspoň jsme pokecali. I Majda i já. Někdy je to trošku na bednu. Ona mlčí když já mlčim a když začnu mluvit tak začne taky a hrozně nahlas. Tak umlknu a ona taky. Nevím jeslti si hraje na dospělácký hovor ale když se snažim fakt něco důležitýho sdělit tak jsem už grogy z toho překřikování. Po kom ty hlasité geny asi jsou ;) Obávám se že Tonda by odpověď věděl a asi by se dovedl i zasmát :) Naše rodina je taková tišší :)

Žádné komentáře: