sobota 18. prosince 2010

18.12.2010


Pekařina byla pro mě jasná volba :D ..... No hlavně že mě to baví... než půjdu zas do práce.. Housky už nejsou :) Rohlíky jsem tudíž dělala jako další várku - k snídani.


Dneska jsem měla poslední možnost vyfotit těhulku Mirku a nepodařilo se. Chrchlam jako tuberák, v krku mě bolí, rýma teče - i když už docela míň. Navíc naši odjeli do Liberce a já si nějak netroufala - s Majdou, po sněhu, na neschopence odjet. Musela jsem tudíž zrušit i holiče. Ono by asi vypadalo divně kdybych celý týden umírala a byla nemohoucí jít do práce a pak bych přišla s krásnou novou hlavou. Tak letošní vánoce na fotkách radši ani být nechci :)
No s Majdou jsme se vyblbli nejen v kuchyni a odpoledne jí vzala babička na chvíli na boby. Přišla a měla krásně červený tvářičky a hlavně byla spokojená že je zase u maminky. Docela si zas zvykla že jsme spolu, tak doufam že adaptace na školku proběhne v pohodě. Prozatím říkala paní učitelka že Majda je snad jediný dítě co se do školky pořád tak těší. Skáče tam vždycky jak laňka s úsměvem na rtech :) Ale domů chodí taky ráda :) Ona je prostě taková od přírody se radující ze života :)

pátek 17. prosince 2010

17.12.2010


Tak ve zprávách hlásili, že přesně za týden budou vánoce. A já dostávam naděleno už teď. Majda je poslední dva dny nějaká milá a hodňoučká až mi to připadá podezřelé :) Neříkam že nemá chvilky kdy se snaží prosadit svůj názor, ale to holt k životu patří a myslim že se to naučit musí. Ale jinak je tak sladká. Dneska jsem dokonce i díky tomu měla tak pozitivní náladu, že jsem se odvážila zkoušet nové věci. Pro někoho prkotina, pro mě naprosto unikátní zážitek :) Majdička mi pomáhala. Vánočky jsou pletené ze šesti pramenů (podle návodu na internetu) a chutnají tak dobře, že už jsme snědly spolu 2/3 jedné. Druhá zdobí stůl u babičky a dědečka. Musely jsme se pochlubit jak jsme šikovné :)
Recept mi dodala Terka a určitě ho ještě někdy zkusím. Dost mě to bavilo motat :) Třeba bych se tim mohla živit :D No ale to bych asi musela být podstatně rychlejší :)

čtvrtek 16. prosince 2010

16.12.2010




Je to neskutečné. Jak dovedu tento blog zanedbávat. Tak mi záleží na tom abych ho měla doplněný, ale není síla, čas, možná i dostatek akce.
Chtěla jsem doplnit alespoň zážitky z Mikuláše a čerta. Byli jsme den před, v sobotu, na Mikulášské pořádané místními hasiči. Přišli jsme o hodinu později. Prostě jsem neudržela v hlavě správný čas, taky Majda šla pozdě spát. Celý týden předtím jsem pořád přemýšlela, jestli neobjednáme nějakého čerta s Mikulášem na neděli a sobota mi ukázala že jsem udělala dobře, že jsem se k tomu nedokopala. Nezvedla jsem telefon, neobjednala jsem nikoho. Majda se neskutečně bála. V sále v okamžiku kdy zmerčila čerta mi začala utíkat pryč. Nechtěla zaboha dovnitř. Přes půl hodiny trvalo než se mě vůbec pustila. Další čtvrt hodinu se odhodlávala jeslti půjde aspoň tancovat s Anežkou. Byla jak v transu. A přitom to byly tak milé čertice. Mladé holky, ne moc dobře zamaskované. Hodné. Zlý čerti se nedostavili a byla jsem ráda. V neděli pak nadílka probíhala tak, že Majdička křičela že se bojí a šprajcovala se u sebe v pokojíčku u babičky. Nechtěla dát ani košíček za dveře že by jí teda ten Mikuláš třeba něco dal až půjde okolo. Tolik se bála čertů že jí ten košíček seberou. Když dědeček zaťukal na okno jako že hotovo, nadílka provedena - Majda měla najednou spoustu práce s uklidem nadobíčka do kuchyňky, uklízením pastelek a pořád jen plakala že se bojí. Košíček jsme měli u botníku a čekal tam na nás asi půl hodiny. Museli jsme jít všichni. Majda mě v náručí, dědeček šel první, babička hned za nim dělala rámus aby ty čerty vyplašila a když byl vzduch čistý, mohly jsme se jít podívat my. Košíček z místnustky s botníkem musela podat babička. No a pak jsme teda aspoň v chodbě volali co nejvíc nahlas - Mikuláši děkujeme!!!!! Tak snad nás slyšel.
Výchovně to tak nějak uplně stačilo.
Ještě pátek před Mikulášem jsem se zúčastnila takové "Mikulášské" z práce. Nebylo to tak doslova o Mikuláši jako spíš o posezení mimo pracovní dobu. Poznání se, potykání si. S některými se to uplně nepodařilo ale třeba časem se rozhoupem :) Překonáme rozpaky a bude.
No a jinak k poslední době co bych řekla? Tři týdny se peru s hutnou rýmou. Do práce jsem normálně chodila ale bylo to dost nepříjemné. Pak jednoho dne, přesněji minulý čtvrtek přišla Majdička ze školky, přinesla si ještě větší rýmu a k ní kašel. Na noc i teplotu no a něco na mě plivla tak jsem lehla v sobotu i já. Teď tu už týden spolu válčíme, marodíme. V pondělí jsem byla u doktora. Léčba proběhla tak že mi vypsal neschopenku, napsal nurofen a nějaké kapky které mi nic nedělají a šla jsem. Ani do krku se mi nepodíval. Mam podezření že mam angínu ale ani na dnešní kontrole neměl šanci zjistit jeslti jo nebo ne. Jen mi prodloužil dobu léčení do pondělí. V práci mají určitě radost. Chtěly čerpat dovolenou aby si nachystaly doma vánoce a tak určitě měly o čem mluvit. Vůbec bych se tomu nedivila. Nicméně ty čtyřicítky z víkendu jsem si nevymyslela a to že na telefonování potřebuju hlas a musí mi být rozumět je taky fakt. No uvidíme co uslyšíme až se možná v úterý vrátíme. Teda já :)
Ještě jednu věc si sem připíšu i když jí nebudu rozebírat do detailu. Dnes konečně díky naléhání pražské babičky se mi ozvali z advokátní kanceláře Muzikář a spol (jmenují se jinak) a konečně uznali že mi musí dát pokoj. Nic ze mě nevymámí. Ty jejich praktiky jsou fakt šílený. Že se nestyděj.

středa 15. prosince 2010

15.12.2010


Majdičky nově zabydlený a uklizený dětský koutek. Strejda Krakonoš tu byl v sobotu. Moc si nás marodů neužil ale skříň se mu myslím povedla :) Babička našla nějaké samolepící krtečky. Původně jsem je sem dávat nechtěla vůbec, pak jsem měla vizi že teda na tu šikminu.. a Majdička si to usmyslela jinak a krtkové se stali dominantou celého koutku

úterý 14. prosince 2010

14.12.2010


Letos si na sněhovou nadílku nemůžeme opravdu stěžovat. Vypadá to, že most určitě dokončovat nebudou a tohle super fáro by na tomto stanovišti zbytečně zahálelo a zapadávalo sněhem. Využít se dá určitě mnohem lépe - a tak si ho pánové odházeli :)

sobota 11. prosince 2010

11.12.2010


Nová šatní skříň k nám přijela až z Krkonoš. Spása naše.
Kuchyň už je dole taky hotová, Pavel pomohl i se skříní v ložnici a s mini kuchyňskou linkou v zimní zahradě kde bydlí psi.

pátek 10. prosince 2010

10.12.2010



No s vánoční výzdobou bytu to teda moc nepřeháníme. Nějak na to nemam buňky. Ale vyrobily jsme si spolu aspoň tyhle zvonečky na záclonu. Majdička lepila. Moc jí to bavilo.
Jinak přitáhla ze školky rýmu jako trám. Teče jí to i očima proudem. Nestíháme utírat. V noci teploty a pláč. Skoro nespím. Únava dopadá i na mě.

středa 8. prosince 2010

8.12.2010


- Majdičko, můžeš si uklidit ty svoje věci všude? Nedá se sednout ani na gauč.
- ale na stole už je místo, ten jsem uklidila

pátek 3. prosince 2010

3.12.2010


Posezení po práci. Protože nemám povolení ty fotky zveřejnit (resp. dostala jsem vyslovený zákaz :) ) tak sem dám pouze jednu. Název by mohl znít
"že by to bylo z vody?"

Ostatní mam zaheslované na rajčeti

čtvrtek 2. prosince 2010

pondělí 29. listopadu 2010

29.11.2010


Pondělí. Ani se mi nepodařilo zaspat a to jsem docela unavená. Pořád. Možná je to tim počasím.
V práci byla zima jak v morně. Hodinu jsme seděli u počítačů v zimních bundách. Kamna tu neděli bez topení nemohly dohnat. Nejhorší je, když u okýnka netrpělivě vyčkávají skladnice a já mam zmrzlý prsty až na kosti, tiskárna se příčí že nechce tisknout a pod ruku přicházejí jen objednávky, které jsou na jiný den než na který mají být určené.
No zvládla jsem to. Končila jsem dřív. Bylo tolik práce, že jsem málem nestihla ani toho zubaře kam jsem se vyloženě "těšila". Nějak jsem se bála že budeme trhat. Dneska k tomu nedošlo, ale vypadá to že příští týden. Schylují se mraky. Ale pan doktor pochopil že jsem opravdu srab a přestal vtipkovat. Hledá vhodnou variantu podání informací abych nepřišla zelená nebo abych vůbec přišla. Domluvili jsme se, že si ty moudráky nechám zrentgenovat, abysme zjistili jak moc pevně jsou ukotvený v tý puse. Třeba to půjde líp. Od tý doby co mi v dětství zubař trhal jakýsi druhý zub, aby se mi vůbec všechny do pusy vešly a já u toho cítila praskat lebku, mam k jakémukoli trhání jisté výhrady. No uvidíme. Nejradši bych poslala pusu na špacír, ta by si zajela k panu doktorovi, všechno obstarala a pak by se vrátila zas ke mě... a já bych si jí hýčkala jaká byla šikovná a statečná. Bohužel není a já asi budu muset jít s ní :) Potěš koště :)
No ale abych si udělala trochu radost. Táta potřeboval cestou z Raspenavy ještě do Frýdlantu na poštu, tak jsem se zrovna stavila v obchodě s botama a vybrala si tam pořádný, zimní, teplý boty, k nim dvoje termoponožky na radu Míry z práce a do těch kozaček co mam jakési speciální vložky do bot. Rozšoupla jsem se - ale je to nutné.
No a večer zase svádíme boj s Majdou. Má pocit, že kdykoli se chytnem, resp. kdykoli já začnu křičet, tak ona si sbalí svých pět švestek a jde za dědečkem (případně za babičkou pokud je doma) a dělá jako by se nechumelilo. Ale dneska se chumelí a parádně takže se přepočítala :) Naštěstí naši maj pochopení, taky startujou. A přiznávaj že už jim i ruka ulítla - stejně jako mě. Fakt to jinak nejde. Nějak se tý Majdě musí propojit kontakt mezi ušima a mozkem a holt se ten spoj bude muset táhnout přes pozadí. Někdy si říkám - tu školku nám byl čert dlužnej :) Než do ní začala chodit, tak se s ní dalo vcelku domluvit.
No chtělo by to něco pozitivnějšího na závěr. Jen nevím co. Majda soplí, takže ve školce dneska nebyla. Během naší návštěvy zubaře jí hlídala "teta Ibanka" :D Ale většinu toho času malá prospala.
No a pozitivní? Asi to že se jdu koupat. Relax ve vaně je žužo :)

P.S: Už se několikátý den snažím vyfotit Majdu tim novým objektivem a ona kdykoli ho zmerčí namířenej proti sobě tak začne zdrhat. Tak už někdy dumám že zlatej seťák.... to trochu spolupracovala. Občas. Ale ostří to líp řekla bych :) Snad si zvykne

neděle 28. listopadu 2010

28.11.2010


Dnes tradiční neděle vyplněná praním, sušením a uklidem. Majda měla zas den D. Byl to jeden z těch těžších dnů kdy netuším jak reagovat, jak jí přimět aby udělala co potřebuju. Den kdy si koleduje o velký výprask. Asi to tak bývá - jen prostě pořád přemýšlím jak reagovat, jestli to dělám správně. Tohle je období kdy domlouvání a vysvětlování vážně nefunguje. Jsem vyšťavená a jsem ráda že spí. Ale aspoň jsem doházela nějaké fotky z posledního týdne. Nějak se mi ten blog bez fotek nelíbí. Musim se víc snažit.
A co dál? Vlastně nic. Usínám na každém rohu. Jen si sednu, už se mi klíží oči, když si lehnu jsem jako mrkací panenka a nevím o světě. Tak jen doufam že zítra nezaspím. Mám ranní.
Boty nemám. Nikde jsme nebyli. Majda má rýmu jak trám tak uvažujem že jí nepošlem ani zítra do školky. Nic jinýho jí není ale je zbytečný to pokoušet a taky učitelky těžko budou mít tolik času aby jí pořád nutily smrkat. Dopoledne bude s babičkou, přes poledne asi s tetou nebo pojede s náma. Ještě uvidíme. My jedeme s dědečkem k zubaři. Zase. Trochu se bojim :)
No a půjdu spát. Je docela dost hodin. Takže další fotky příště.

sobota 27. listopadu 2010

27.11.2010




Tak a je tu sobota. Budu mít na blogu díru ale nejsem schopná si vůbec vzpomenout co bych sem měla zásadního napsat. Něco význameného. Jen práce práce práce. Práce do Prahy a ubytování v práci tady u nás. Ubytování proto, protože ve čtvrtek jsme odcházeli z práce ve čtvrt na deset večer, včera tušim kolem sedmé a dneska nějak před třetí. Ale inventura dodělaná. Nakonec jsem nedělala v kanclu, protože by tam pro mě nic zásadního na práci nebylo. Chodila jsem po skladě a počítala kusy. Jsem ucaprtaná a vím jednu zásadní věc. Kozačky nejsou zimní boty. Chci normální pohorky. Je mi jedno jestli vypadaj hůř na noze - nehodlám mrznout. Od zítra slibujou velký sněžení a zimu a s tímhle v práci nevydržím.
Jo na něco jsem si vzpomněla, ale nebudu k tomu vypisovat zvláštní den. Včera mě Majda viděla akorát večer - ukládala jsem jí spát. Ve čtvrtek jí ukládal dědeček. Usnula dost pozdě. Prej i trošku brečela že se jí po mě stýská a tak když jí dědeček četl pohádku na dobrou noc tak cenzuroval pasáže o tom když za Honzíkem z Honzíkovi cesty přijela maminka :)
No ale chtěla jsem psát původně o včerejšku. To jsem šla uspávat já. A Majda mi hrozně chtěla před spaním zpívat. A tak zpívala a pak začala přetvářet písničku. Zpívala "Skákal pes, přes oves, přes zelenou louku, šel za nim dědeček a dal mu na zadeček" :D Odbourala mě na čtvrt hodiny :D Neřekla bych že to slyšela ve školce. Zkoušela přetvářet i jinak písničky, ale tohle se jí dokonce rýmovalo :) Překvapila :)
No a dneska původně chtěla spát v pokojíčku co má dole u babičky ale když pak šla ještě před spaním na záchod, tak znejistěla a rozhodla se že bude spát radši tady nahoře. Do půl desáté ale ležela na gauči že bude spát tu. Udělala jsem výjimku v domění že tady usne jako tušim ve středu. Ale nepodařilo se a když přišla po čtvrté že chce pochovat tak jsem jí chovala cestou po schodech nahoru do postele. Je v mojí. Hlídá mi tam místo. A už je ticho. Myslím že prostě na spaní potřebuje tmu a klid :)

čtvrtek 25. listopadu 2010

25.11.2010


Jen rychlocvak pořízený při obědové pauze z okna. Začaly stavební práce na mostu. Musí se začít letos kvůli dotacím. Ale určitě to nedodělají :) Hlásí sněžení

středa 24. listopadu 2010

úterý 23. listopadu 2010

23.11.2010



Dneska je takový divně zvláštní den.
Vybavuju si už od rána, jak jsem před třema lety vytáhla foťák a fotila sebe a Majdu v kuchyňském koutě pod hodinama a následně fotku posílala všem známým a nejbližším se slovy - musím se vyfotit sama když tatínek nás nevyfotí...... a asi tři čtyři hodiny poté jsem ten mail tak chtěla vzít zpátky. Nechápala jsem, že jsem to necítila, že jsem po takové době byla nejvíc v klidu. Uvolněná, nevystresovaná, spokojená. Než mi to řekli.
Zvláštní, přijde mi že se historie trochu opakuje. Mám za sebou snad měsíc pořádný depky a dneska, dnes když bych měla truchlit, být smutná, upalovat svíčky a jen a jen vzpomínat se zasmušilou tváří - nic. Dnešní den jsem byla konečně zase já. Veselá, optimistická, přátelská. V práci jsem musela zůstat sice o třičtvrtě hodiny dýl, ale vůbec mě to neštvalo. Chodili se mě ptát jeslti už brečím, že je té práce tolik, jestli nebudu v práci spát.. a já se jen usmívala a říkala si "taková maličkost mě nemůže rozbrečet ani naštvat". Přece až to dodělám tak půjdu domů. Budu tam s Majdou. Večer budu makat do Prahy. Spát půjdu kdo ví kdy. Budu totálně vycuclá. A stejně mam pořád energii. Přijde mi ten den tak krásný.
Dneska sněžilo. Koukali jsme z práce z okna jak malé děti a juchali a vzpomínali kde máme uložené kombinézy pro děti. Těšili jsme se na oběd. Mě teda dneska po včerejším zubaři dost bere ten moudrák, ale i tak jsem se s tim najedla. Měla jsem chuť k jí dlu. Velkou. Pošťáci mi přivezli do práce dárek pro Majdu od ježíška. Před chvílí jsem to vybalila. Ta postýlka je nádherná. Už se těším na její rozsvícený kukadla. Až do ní bude ukládat svojí panenku. Vypadá fakt krásně. A mě taky přišel dáreček. Nikdo kromě Majdy a Ferdy o něm ještě neví. Ale na nich už jsem ho vyzkoušela. Nadělila jsem si ho totiž o měsíc dřív. Od Mephy-Katky jsem odkoupila její necelý rok starý objektiv na foťák. Myslim že fotí suprově. Snad někdy bude chvilka na přidání i fotek. Bohužel mě čeká od čtvrtka v práci inventura. Nevim kdy přijdem vůbec domů. Do soboty to bude asi drsný. Neděle snad zůstane volná. Dneska a zítra musim zpracovat dlužníky. Spěchá to.
A proto pěkně energicky zapínám vzdálenou plochu a jdu na to s usměvem :) zase je mi do zpěvu :)

pondělí 22. listopadu 2010

22.11.2010

V rychlosti před spaním, už bych to vypla ale nechci zase tápat, kdy který den co se stalo.
V práci to dneska vcelku šlo. Taky proto, že jsem z ní mohla odejít dřív :) Jela jsem zas k zubákovi. Čekám že mi ho brzy zakážou. Příští týden tam musim zase. Rozvrtal mi moudráka a uvidí se co to do příštího týdne udělá. Buď půjde ven nebo ho nějak zaplombuje. Bolel mrzák i po umrtvení.
Odpoledne jsem došla pro Majdu, zaplatila obědy a školku, odvedla Majdu k babičce a razila zase směr Frýdlant, tentokrát na nákup. Postrádáme nějaké pečivo, pití.. no standard.
Večer jsem zjistila, že zítra přijdou asi poštou dva balíčky. Snad se s tim pošta nebude nikde toulat. Už se těším. Majda ten svůj dostane až k ježíšku, já si ježíška nadělím okamžitě :) No a hned po tom, co jsem oplývala radostí, optimismem a převažovaly u mě samá pozitiva a sociální jistoty - v tu ránu koukám že má Majda pomalovaný punčocháče fixama. Jedny z mála punčocháčů, který jsou bez děr, nevytahaný, dobře barevný a zkrátky vhodný do školky. Já prostě nevim čim tu její kreativitu brzdit. Papíry máme na každým rohu ale přece je zajímavější kreslit na oblečení, konferenční stolek, zeď, komodu, podlahu, atd. atd.
Aspoň že šla relativně brzy spát. A já jdu taky :)

neděle 21. listopadu 2010

21.11.2010



Tradiční neděle. Ne že nic nedělám - vařím, peru, suším, uklízím. Únavou upadám kdekoli si sednu - na židli na gauči. Úžasně se mi spí. Snad bych spala i za pochodu. Mlhavé počasí je fakt unavné.

sobota 20. listopadu 2010

20.11.2010

Dneska fotku nemám. Nemám, ale předběžně jsme se domluvili na focení cca za čtrnáct dní :) Přijela k nám totiž na návštěvu Mirka s Lubošem. Pro komodu. Strýček Krakonoš mi vyrobí něco, co pojme mnohem víc věcí. Je to tady s tim uložným místem na štýru.
Mirka září štěstím. S Lubošem jsme taky pokecali. Bylo to pohodové odpoledne. A moc se těším až budem fotit břucháčka :) Na Mírce si vyzkoušim samé poprvé :) Svojí první svatbu, svojí první těhulku a pravděpodobně i svoje první novorozeňátko :) Ne že bych neměla Majdu a nezažila jí jako malýho uzlíčka... :)

pátek 19. listopadu 2010

19.11.2010


Konečně po dlouhé době pozitivní den. V práci málo objednávek, končila jsem opravdu včas. A přijel kamarád z Krkonoš. Strýček Krakonoš s druhou částí kuchyně a hlavně s nastaveným uchem. Jsem tak ráda že ochotně poslouchal. Aspoň na malý revanž jsem mu upekla perník :)
Majdička dneska přinesla ze školky uplně supráckej obrázek. Prej jí s nim nikdo nepomáhal. Budu ho muset naskenovat. Neskutečný jak je šikovná. Oni sice paní učitelky psali že je to kolečko a Majdička tvrdí že je to pejsek Ferda - ale i tak to vypadá úžasně efektně. Povídali jsme si o postupu výroby v jejím novém pokojíčku u babičky. Udělal si tam z postele trampolínu :)

čtvrtek 18. listopadu 2010

středa 17. listopadu 2010

17.11.2010

Spali a spali......
Ráno jsem měla s Majdou dohodu, že mě nechá spát a půjde k babičce. Babička o tom věděla. Jenže Majda to do rána zapomněla a donutila mě v šest hodin vstát, dojít s ní na záchod, dát jí snídani a lehnout si na gauč.. a tak jsem spala tam. Chvílema jsem se probudila abych zjistila že je v televizi zase jiná pohádka a vydrželo mi to do půl desáté, kdy mě malá donutila se zvednout :) Malou snídani jsem stihla i já.
Oběd proběhl uplně neplánovaně u babičky. Nandala mi jídlo aniž by se ptala. Jsem zvědavá jak to budeme dál řešit. Trochu mi to vadí, protože za poslední tři měsíce si ode mě nevzala ani blbou palačinku a já k ní mam chodit na jídlo normálně? Je fajn že se dostává do normálu, vrací se k běžnýmu životu - ne žití v karavanu v provizorních podmínkách... Jen tu cítím jisté ALE.... nevím jestli to někdo je schopen pochopit.
Po obědě jsem šla dát Majdu spáta ona mě přinutila, že si lehnu k ní. A tak jsem zase usnula. Usnula jsem tak tvrdě, že Majdě nešlo mě vzbudit ani v půl čtvrtý.
Asi mi chybí nějaký minerály. Budu muset doplnit. Protože se mi točí hlava, jsem unavená a asi mam i nízký tlak.
Navečer jsme šli omrknout co prarodiče dole kutí. Máma vymyslela, že bude mít Majdička dole svůj pokojíček. U nich. U nás udělat nejde a tak se moje depka prohlubuje. Neumím to vysvětlit... ne tak aby z toho nešla jen samá hořkost. Je mi to celý prostě líto.
Ani večeře se nekonala doma. Ač jsme si měli zbytek z oběda nechat k večeři, Majda a posléze i já, jsme dostali dole topinky a vajíčka se slaninou.
Čím dál tím víc se nořím do přemýšlení nad smyslem mýho života....

úterý 16. listopadu 2010

16.11.2010

Jsem strašně unavená. Takže blog dost flákám. Ale myslim že heslovitě bych sem něco napsat mohla
Dneska v práci nic moc. Nechci to nějak rozepisovat, ale nemam ráda určitej typ chování a bohužel v tý práci se vyskytuje. Takže bojuju. Nevím jestli se na to dá zvyknout nebo jeslti nakonec pláchnu.. myšlenky se ve mě dost mísí. Zatím držím. Spíš mlčím.

pondělí 15. listopadu 2010

15.11.2010

Asi nic zásadního.
Dneska jsem poprvé zaspala. A zařídila jsem si obedy ze školní jídelny. Našla kastrůlky - a konečně mi odpadne jedna starost - jak naplnit svoje břicho teplým jídlem každý den

neděle 14. listopadu 2010

14.11.2010


Kdyby všechno probíhalo normálně mohli jsme dneska slavit v kruhu rodinném jedny narozeniny. 46 by mu bylo. Ten čas hrozně letí. Místo toho k nám přijela na návštěvu na dopoledne babička z Prahy. Chtěla jsem si je s Majdou spolu vyfotit, ale Majda odmítla spolupráci. Něco ve foťáku sice mám, ale vyčerpanost je maximální a nemám vůbec vizi že se nějaká fotka povedla.. třeba někdy najdu sílu.. Odpoledne jsme jeli s Majdou nakoupit. Už nám lednička odmítala vydávat jídlo. Halekala cosi o prázdnotě. Nákup jsem nesla po schodech na třikrát

sobota 13. listopadu 2010

13.11.2010

Pojmenuju pod fotky Majdičky kamarády ze školky :) v růžových šatičkách Nikolka, ta se o Majdičku moc hezky stará a Majda jí má moc ráda. Vedle ní malý Šimon, pak Pepíno a Šárka. Pepína známe už z prvního maškarního (taky v historii tohohle blogu) a Šárka se Šimonem, to jsou takový hodný upovídaný děti, které jsme potkávali hlavně v zimě při bobování :) Ty starší holčičky bohužel neznám :)
Přivítali jsme Michaelku, Ondru a Samuela.
Míša
Ondra s Barborkou. Tuhle holčičku jsem si chtěla už dlouho vyfotit. Má obrovský kukadla. Škoda že jsou v těch prostorách tak tmavý místnostni. Snad se někdy zadaří a budu fotit i venku :)

Linda a Samuel
jedna rodinka :)
Druhá rodinka :)

Třetí rodinka :)

Už mi minulý týden říkala Petra z práce jestli přijdu a když mi i včera večer volali z obecního úřadu, tak jsem dneska opravdu šla. Další focení vítání občánků u nás v obci. Poprvé s novým starostou. Místostarosta přihlížel a učil se. Přívítali jsme dva kluky a jednu holčičku. Potykala jsem si s ženskýma na úřadu - že prý se tam stejně budu teď vyskytovat asi furt :)
No a až do noci, do dvou do rána, jsem upravovala fotky. Je mi totiž jasné, že když to neudělám hned, tak už nikdy. Až do konce listopadu to vypadá že nebudu mít pořádné volno :(
Myslím, že jsem fotek dala na blog k téhle události dost, ale kdo by se chtěl podívat na všechny co jsem nabídla k tisku, tak jsou zde

pátek 12. listopadu 2010

12.11.2010

Jen vím, že jsem se ponořila do internetových obchodů a hledala jsem nějakou pěknou panenku pro ježíška, aby mohl dát Majdičce. Potřebovala bych si je prohlídnout někde v obchodě - bez Majdy. Ona jinak pořád něco chce a potřebuje.

Jo a ještě něco. Z Šumperka mi v práci dovezli tiskárnu. Konečně! Tři týdny to trvalo! Ženský samozřejmě záviděj. Ale žádná mi svojí starou byť funkční dát nechtěla

čtvrtek 11. listopadu 2010

11.11.2010

Sníh nám Martin nepřivezl ale dozvěděla jsem se že má paní šéfová vizi, že až se doma posrovnáme a malá zvykne, tak pojedu na dva nebo tři dny do Šumperka na zácvik. Přiznám se že jsem vytřeštila oči - jako že jeslti sama? Tak se smála že jako proč? A já že jsem byla na Moravě jednou v životě bráchovi na přísaze a že asi netrefim :) tak říkala že by jela se mnou. Vysvětlovala mi nějaký letáky - nabídku zboží pro úrčité skupiny lidí. Do teď neměl nikdo čas aby mi řekl co je co. Tápala jsem.
Myslím že to bylo dneska. Už doma. Seděli jsme v "zimní zahradě" a povídali. A Majda říkala že babička je prdlouš. A já říkam proč je babička prdlouš? Protože je prdlouš... a co jsi ty? ... já jsem ostuda :D ..... no to se máš čim chlubit, a co jsem já? Ty jsi andělíček :D (dopadla jsem výborně)... no ty jsi na mě hodná.. a co je teda dědeček ještě? ... Dědeček je hrůza :D
Tak role v rodině máme rozdělené :)

pondělí 8. listopadu 2010

8.11.2010

Dneska na mě holky v práci nechali velkej balík práce. Což o to, já si nestěžovala, prostě jsem počítala s tim že zůstanu dýl, ale šéfovi skladu se to nelíbilo. Tak jim vyčinil že takhle to nejde. Ani nebudu psát do úterý, že to samozřejmě dámy musely řádně probrat. Jako budiž. Pravdou je že jsem šla z práce jak mátoha o půl páté, volala jsem jen mamce jestli vůbec vyzvedla Majdu ze školky a šla za tátou na úřad províst zálohu dat z počítače. Měl tam nějaké soukr. fotky. Domů jsem se dostala po šesté. Dost na odpis. S Majdou jsme si užili akorát tak večerní rituál a mohlo se jít spát.
Citím jak mi život utíká a přemýšlím, jestli má tahle práce pro mě smysl, jak dlouho jsem schopná jí dělat, jestli mě vůbec někdy bude naplňovat. Je to moc otazníků a vim že jsou to začátky.
Možná kdyby mi v práci šla ta tiskárna pořádně, že bych neměla tak hrozný pochybnosti ale nějak to na mě padalo...

sobota 6. listopadu 2010

6.11.2010

Konečně sobota. Člověk se těší jak si pospí a to malé stvoření to ne a ne pochopit. Ve třičtvrtě na šest se probudila že má hrozný hlad a že nutně potřebuje vstávat. Přiznám se že jsem jí namazala chleba a zdekovala se zpátky do postele, ale stejně mě vytáhla už před osmou. Tak žádný spánkový deficit z týdne doplňovat nebudu. Holt se budu muset naučit chodit dřív spát. Příští týden ale můžu vstávat o hodinu později.
Dneska přijeli linaři. Dodělali podlahu v garáži a položili i lino v chodbě. To naši sháněli dneska v Liberci. Je takové světlé, tak jsem zvědavá jak se bude dobře mýt, přeci jen je to první místnost po vstupu do domu.
Babička stahuje pomalu věci z půdy - zachráněné nádobí do kuchyně a tak... něco už se může začínat uklízet. A dědeček se těší jak bude montovat skříň právě do té chodby, kde se dneska dělalo lino.

pátek 5. listopadu 2010

5.11.2010

V pátek jsme tu přivítali milou návštěvu. Tím milejší, že nám přivezla alespoň část kuchyně. Už se to rýsuje. Se zbytkem přijede prý příští týden. Musel si to poměřit protože místnost se přeci jen mohla změnit. Hlavně výška stropu od podlahy a tak :)
Majdička se před strejdou Krakonošem moc styděla :) pořád opakovala že ty sladkosti co jí přivezl ale nejí, že jí nechutnají a tak jsem se v tom začala probírat a říkam.. mňam kočičí jazyčky.. to mam ráda.. a Majdička obrátila.. :) vlastně nebylo nic co by jí nechutnalo a nutně to potřebovala okusit :)
Den jinak vcelku v klidu. Mám vyměněné pneu na autě. Dneska taťka vyzvedával auto.

čtvrtek 4. listopadu 2010

4.11.2010

Zase se spožděním a přemýšlím co se ten den stalo. Jediné na co si vzpomínám je, že mě večer začal děsně bolet zub. Zubař tu preventivku nějak odbyl a já mam prostě v puse kaz! a ten mě po výměně kartáčku na zuby začal bolet. Na spaní jsem se nafetovala růžovou tobolkou a hrozně jsem si přála aby to přešlo.
Víc si nepamatuju

středa 3. listopadu 2010

3.11.2010

Jsem z práce nějaká zbitá. Včera jsem se dostala do postele až k půlnoci a ráno jsem vstávala v pět. Bodejď bych hýřila energií.
Majdička mi dneska ve školce namalovala srdíčko! Teda vybarvila ho. Ale byla jsem tak překvapená. Povedlo se jí to! Prej probírali červenou barvu. A to ona už zná a ví co je červené :)
Jinak jsme nic moc nedělali. Nic podstatného. Jen jídlo, praní, sušení, hraní a válení se na gauči s částečným klimbáním u televize :)

Ještě na něco jsem si vzpomněla. Paní učitelka říkala, když jsem si vyzvedávala Majdu ze školky, že tam malá předvedla úžasnej jekot. Myslim že z toho byla v šoku ještě odpoledne když o tom mluvila. Že by to do té roztomilé malé holčičky neřekla :) Prý byli venku a Majdička si odtama přinesla dva listy. Odložila si je v šatně když se svlékali a paní učitelka nic netušíc je uviděla a vyhodila do koše. Když to Majda zjistila tak bylo prej zle. Začala hrozně nahlas ječet, brečet, kvílet a nebyla schopná říct co se stalo. Učitelka v šoku jeslti se jí něco nepřihodilo.. a pak jí to docvaklo. Vyhodila jí její poklad! Tak jí vysvětlila že paní uklizečka by nebyla ráda kdyby se to v šatně jen tak válelo a tak ty listy z koše vyndali a ukidili je k Majdě do košíčku aby si je mohla vzít odpoledne sebou :) Je to docela sranda když to vypráví někdo jinej, že se mu to přihodilo :) Nicméně vim, že když na mě takhle hučí malá, tak taky jen pořád hlasitě opakuju nebreč a řekni mi co se děje. Jí to v tu chvíli vůbec nenapadne, že by stačilo říct :) Hned zapíná sirénu :)

úterý 2. listopadu 2010

2.11.2010

Dneska jsem byla v práci jen do jedenácti. Jeli jsme k tomu zubaři. Byla jsem ráda, že moje obavy z nepříjemné sestry se nepotvrdili. Jen tak zněla v telefonu. Ale více méně s Majdou provedla uplnej zázrak. Hned se zkamarádily, pokecaly, Majda se povozila v křesle nahoru a dolu, do lehu a sedu, jen ty tuleni v plivátku chyběli :) Pusinku ale Majda otevřela naprosto fascinovaně. Zrcátko, lopatka (tak tomu říkali, mi to přijde spíš jak šperhák :D ) .. všechno si nechala strčit do pusy. Ten počínající kaz co se jí dělá jí jen tou "lopatkou" nahrubo sundali, že se to opraví až tam přijdem příště. Nechtěli jí vyděsit. Jsem docela ráda. V Litoměřicích jsem jí musela mít na klíně a tak krásně hladce to neprobíhalo. I když byla taky statečná ale spolupracující moc ne. No je pravda že už je taky větší. No zvládla to na jedničku, dostala samolepku, kterou zlikvidovala hned v čekárně a nějakého porcelánového pejska. Vůbec nevim jak k němu přišla tak jen doufam že ho neodcizila. Tvrdila že jí ho dala sestřička. Já v tu dobu byla v křesle. Pan doktor mi likvidoval dva kazy a ucpával plombou. Dědeček který nás doprovázel tak snadno nevyvázl. Chystal se na to už sice dýl, řekněme poslední čtyři roky, ale nechtělo se mu do toho. Pan doktor mu umrtvil pusu a obrousil dva zuby. Připravil je na korunky které dostane příští týden.
Během toho zákroku jsme s Majdou jeli z Raspenavy domů, tam jsem jí dala oběd a jeli jsme zas zpátky pro dědečka. Majda se tudíž vyspala v autě. Vydržela dlouho. Když jsme znovu se vrátili, tak jsem s ní čekala hodinu v autě před domem. Dědeček šel zase do práce. Byla jsem ráda že jsem se domluvila s paní šéfovou že se už do práce nevrátím. Nebylo kam Majdičku dát. Na půl hodiny by mi jí ve školce nevzali a hlídání jsem neměla. Babička měla odpolední.
Jo a zase jsem změnila rozhodnutí. Jsem děsná jak si nestojim za svym. Ale při prohlížení aut na internetu jsem dospěla k takovému názoru, že mě to vybírání nebaví, nedokážu se na to soustředit, a tudíž se žluťáska zbavovat nebudu. Od tý doby co v něm naposledy luplo funguje naprosto bez problémů, kontrolka zhasla na stálo, jezdí krásně, neřve tolik motor... tak jsem večer před spaním pro něj objednala dáreček na internetu. Aby mu v zimě bylo teplo :) Dostane nové přezuvky :)

pondělí 1. listopadu 2010

1.11.2010

Myslela jsem že doplním fotky z minulých dní ale nemam vůbec energii. Z práce jsem letěla pro Majdu do školky (ráno mě potvůrka nechtěla vůbec pustit do práce, že jsem přišla o 10minut později), pak jsme se trochu posilnily a s trochou odmlouvání se vydaly na nákup do Frýdlantu. Návrat v pět. Udělat večeři, uklidit nákup, vypravit dítě do postele... a najednou je půl devátý. Za okny tma co by se dala krájet a víčka mi padají.
Zítra doufam že dorazím do práce včas. Potřebuju nejdýl v jedenáct vypadnout kvůi zubaři. A musim nějak dohodnout, abych se už nemusela na půlhodinu vracet. Jsem zvědavá jak budou vstřícní.

neděle 31. října 2010

31.10.2010

Poslední říjnový den. Neděle. Částečně strávená u televize, hodně moc prokládaná praním a sušením prádla. Samozřejmě jídlo nesmělo chybět. Zkoušela jsem fotit obě "děcka" ale Majda nechtěla moc spolupracovat. Jsem zvědavá, jestli účel toho focení bude naplněn. Snad aspoň jedna fotka vyjde. Šimon odjel ve čtvrt na pět a Majda začala děsně zlobit. Nespala totiž po obědě, tak to bylo dost drsný. Ale šla nakonec spát po večerníčku.
Já dala vanu, připravím hromádky s oblečením, svačinu na zítra, číhnu co v televizi a půjdu spát. Vstávam zase v pět.

sobota 30. října 2010

30.10.2010

Sobotní dopoledne jsem prospala. Majdička mě sice budila asi v šest ale pod vlivem pohádek, naservírované snídaně a proseb maminky, nechala mě válet se až do půl desáté. Můj sen spát do desíti se pomalu ale jistě blíží :) Bylo to úžasný.
Když jsem se vyhrabala z postele, tak jsme se šli podívat ještě dolu, ale babička s dědou tam nebyli. Tak jsme jen vyvenčili Ferdu a pohráli si s narozeninovou kuchyňkou a šli jsme zase nahoru. Tam uvařit oběd a Majda spát. Před druhou hodinou přijel Šimon. Majda se moc těšila. Myslim že fotky mluví za vše :)
Počasí bylo vcelku fajn, až na ten vítr. Tak jsme vylezli i na zahradu. Šimon pomohl dědečkovi se dřevem a já s Majdou pobíhala přeb barákem s firstbikem. Musela se trochu vyběhat.
Myslim že nic zásadního se nestalo.

pátek 29. října 2010

29.10.2010



Ráno se mi podařilo nezaspat. Bohužel už se mi nepodařilo nevzbudit Majdu. Stěhovala se ke mě tak půl hodiny před budíkem a tak ho řádně slyšela. Nechtěla poslechnout že má ještě spát, nebo že si může jít lehnout k dědečkovi. Zabejčeně se začala taky převlíkat z pyžama. To byla motivace k oblíkání. I s punčocháčema se pěkně prala - jen aby mohla jít s maminkou do práce. Kdyby dědeček nakonec nevstal, tak se mi snad odejít nepodařilo.
V práci dobrý. Zvládla jsem dokonce i nějaké objednávky od zákazníků. Ale trvá mi to. Naštěstí zatim všichni říkají jen že je to normální. Že třeba i tři měsíce mi to bude trvat. A pak že to půjde rychlejš. Jsem ráda že jsou trpěliví :) No a pomáham s fakturací. Zadávat řidiče na rozvoz zboží, opravovat faktury. Tisknout. Kéž by to tisklo. ale prý do čtrnácti dnů bych mohla mít tiskárnu co nezlobí.
Odpoledne jsme s Majdičkou jezdily venku na kole. Předháněly jsme se, která bude rychlejš u popelnice nebo naopak u vstupní branky na zahradu. Teď už ven nemůžem. Přijeli znovu linaři. Udělat podlahu v garáži a v chodbě položit lino. Prý to musí zatvrdnout než na to půjde šlápnout.
No a tak jsme trávili večer doma a dělali kramosti (kraviny + hlouposti) :)
Jen malý doprovodný komentář k fotce - taška je na zvíře velikosti našeho psa - živá váha cca 3kg. Majuška, t.č. 14,5 kilo :)

čtvrtek 28. října 2010

28.10.2010

Co víc dodat. Po celé zemi visí česká státní vlajka. Češi oslavují a my doma taky :) Bohužel nemáme volno všichni. Mamka s bráchou museli do práce. Taky jsem musela s Ferdou na veterinu. Naštěstí tam pan doktor byl. Ferdovi nehet celý uštípl. Říkal že neví jestli poroste nový. Že záleží jak bylo to nehtové lůžko hodně zasaženo. A vypadá to že dost. Tak uvidíme. Má klidový režim, obvaz a pak ještě ránu hlídat a desinfikovat po každém venčení aby se to neinfikovalo. No a protože ve Frýdlantě není žádný pořádný krám otevřený i ve státní svátek, tak jsem musela ještě naložit Majdu (už nemohla být s dědečkem doma) a vyjet do Liberce do OBI koupit něco proti myším. Včera Majdičku vyděsila jedna na schodě a já jí viděla pak večer znovu a uvěznila jí třema cihlama a jedním starým modemem pod skříní. Celou noc nám okousávala lamino aby se dostala ven. Nepovedlo se jí to, ale ten jed určitě zabere. Chudák zvíře, ale co s ní jiného. Navíc mam podezření že to nebyla myš. Bylo to kapku větších rozměrů, asi by na to pastička nestačila.
No a odpoledne jsme ty tři roky naší princezny oslavili.
Trošku nás teda ještě rušilo delší poobědové spaní oslavence, pán co nám přivezl nové plechové dveře do garáže a taky jeden pracovní pohovor pro tetu.. ale co se dalo dělat.
Nicméně jsme se aspoň na chvilku sešli všichni k velkému stolu u babičky v kuchyni. Nic moc jiného tam není :) A oslavenkyni řádně potřásli rukou.
Večer jsme to poměrně brzy utli. Bohužel se zítra jde zas do práce. Musim vstávat v pět.
A když na to tak koukám, tak moc poklidný den plný veselí to bohužel nebyl :)

středa 27. října 2010

27.10.2010

Nezaspala jsem. To je vážně pozitivní. Nicméně, příště bude potřeba nachystat si sváču a Majdě oblečení už večer - jinak budu muset vstávat o čtvrt hodiny dřív. Dneska jsem měla povoleno přijít po šesté. Jindy budu muset asi na šestou.
V práci jsem byla asi do čtvrt na čtyři. Ráno jsem si procvičila ještě jednou příjemky, pak mě můj učitel opustil, odjel zpátky do Šumperka. A já začala válčit sama. Kolem podledního ale moc práce nebylo. Tak jsme si dali oběd a já si projížděla nějaké ty ceníky abych se v tom líp zorientovala. Něco si trochu pamatuju, ale nic moc. Na to množství je to zanedbatelné :) Pak se naskytla příležitost pomoct kolegyni s kontrolou faktur - vyházet položky, které se nenašly na skladě a doplnit řidiče. To mě zabavilo. A nakonec jsem našla ještě čtyři příjemky. Bohužel jak mě lidi ve firmě neznají, tak mě na ně neupozornili a ač bych je měla zadávat tak jsem si jich všimla až chvíli před třetí. Většinu jsem nadatlovala, jen s jednou firmou mam problém, ale kolegyně říkala že to počká do pátku. Abych se mohla zeptat té druhé kolegyně, která je umí zadávat do počítače. Nějak nemůžu najít tu správnou položku no..... říkám že vyznat se v té hromadě zboží bude pro mě asi největší oříšek :)
Ale tak beru to vcelku s humorem. Když nejde o život, jde o ... :) Učený z nebe nespadl.
Majdička s dědečkem mi přišli naproti. Majda se řechtala půl cesty. Měla takovou radost že mě překvapili :) Ráno jsem jí v šest hodin jen přenesla dolu k dědečkovi. Spali ještě asi hodinku. Dědeček byl překvapený. Prý ho babička budila aby se nachystal že už budu vstávat, jenže usnul, a když se znovu probudil, tak spala Majda vedle něj.. no nespala.. ona ho spíš vzbudila. Chlubila se že "ještě za tmy a dědeček měl radost" :D To si umim živě představit :)
Taky měl dneska Ferdíček úraz. Jsem ho tu nechala, odnesla jsem dolu ráno jen Majdu. Babička by nebyla ráda, kdyby našla ve svý posteli černý chlupy. A tak on tu zůstal sám, bez dozoru. Jenže pak šel dědeček s Majdou nahoru, aby se malá převlíkla a našli ho tu celýho bolavýho. Všude samá krev. Někde si zatrhl drápek, napůl si ho ulomil až skoro u prstu. Nevím nějak jak to ošetřit, tak s nim zkusim zítra dojet na veterinu. Jestli tam veterinář bude. Když je státní svátek. Je mi ho líto. Krev mu z toho už neteče ale dost to olizuje. Myslim že když to ustřihnu tak ho to bude bolet a když to necham být, tak za to bude zatrhávat a bude ho to bolet taky. Veterinář mu to třeba trochu umrtví. Uvidíme.

úterý 26. října 2010

26.10.2010

V práci je to lepší. Dělala jsem asi 4 příjemky a kontrolovala meziskladový převod ze Šumperka. No a jinak se hrabu v ceníkách a zjišťuju jak v něm co nejrychleji hledat. Jen myslim že to mě naučí jen praxe. Chudák zákazník který zavolá jako první a já se ho ujmu. Snad těch položek nebude mít moc :D
Majdičku jsem ze školky dneska vyzvedávala já. Babička s dědou byli nakupovat překvapení na narozeniny. A nejen to.
Bylo na Majdě vidět, že je fakt ráda, že jsem pro ní přišla. Ne že by se jí ve školce nelíbilo. Ale potřebuje asi nějakou jistotu že se vrátím. Že jsem neodešla napořád. :) Taky jsem jí moc ráda viděla :) Hned v šatně mi vyprávěla, pusu nezastavila. Domů jsme nesli jablíčko, mandarinku, plyšový koťátko (dneska ho tam nezapomněla) a omalovánku krtka. Ne ale krtečka :) Prostě krtek to byl. Pořád štěbetala že mi ukáže doma jak dělá krtek. Pak tady chodila po čtyřech a snažila se odhrabovat hlínu. Nakonec se položila na zem a z krtka byla rázem žížala. Nakonec vyskočila a poskakováním na jedné noze dopadla na gauč kde spustila:

Okurčičko, okurčičko,

nechoď ke mně na políčko.

Myška tam má domeček,

ukousne ti koneček.


Měla takovou radost že to umí, že jí obdivuju, co obdivuju, že mam oči dokořán jak je šikovná a co se novýho zase naučila ve školce :) Líbilo se jí to tak, že to musela předvíst hned i strejdovi který přišel na návštěvu, pak i babičce... No je prostě úžasná :) Jen večer trošku zlobila že nechtěla do pyžamka a spát... ale už spí.. a já taky jdu... Ráno mam být v práci v šest. Nebo nějak krátce po. Jsem zvědavájestli vstanu a jestli to krátce po bude opravdu krátce a nebo spíš víc déle :)

P.S. Dneska jsem asi rozbila tu nalezenou kameru z minulého týdne. Vypadla mi z kapsy a nějak to nejde.. to mě fakt mrzí....

pondělí 25. října 2010

25.10.2010

Tak jsem zas byla v práci. Od osmi do skoro tří mi to docela stačilo. Ke konci už namě šla šílená únava. Z toho že mám zkoumat v programu vyhledávání v ceníkách. Byla jsem docela ráda když konečně přijela nějaká dodávka a já mohla na dodejku vytvořit jednu příjemku. Doufam že zítra té praxe bude víc. Nemám moc ráda teorii. Možná proto mě ve škole víc bavila matika než dějepis. Matika je pro mě taková akční. Něco u ní dělám aktivně :)
Majdičku vyzvedávala ve školce babička. Majda ale z toho byla nějaká špatná a prohlásila: "Ale jestli maminka teď nepřijde, tak už mě nikdy neuvidí" .. s takvou lítostí v hlase prej :) Brepta moje malá :)
A večer mě naučila novou hru, kterou se učili ve školce. Prý "mlsná kozo pojď na zelí, máme dobrý kyselý" :) To zpívají děti mezi kterými je jedno, které má v rukou schovaný kamínek. A dítě-koza přijde a musí poznat kdo ho má :) Hrozně se u toho smála :) Museli jsme to jít dolu předvést i babičce a dědečkovi :) Hlavně obdivuju jak mi vysvětlila ty pravidla. Sice na potřetí ale pochopila jsem je :)
Spát šla díky tomu docela pozdě. A já půjdu dneska naopak asi brzy. Jsem z práce nějaká unavená :)

Ocenění

Sedím a nevěřícně tu hledím co mi to přišlo. Od třech lidí, relativně současně. Pořád nějak tápu, čím si kreativní ocenění zasloužím, když poslední dobou tak flinkám to hlavní, proč jsem tento blog založila, tj. focení. :) Moc mě to mrzí ale nějak není síla a čas.

Pravidla pro udělení jsou:

1) Poděkovat osobě,která vám ocenění věnovala
2) Umístit logo na svých stránkách
3) Dát odkaz na osobu, která vám toto ocenění věnovala
4) Napsat o sobě 7 věcí, které mohou být zajímavé pro ostatní
5) Nominovat 7 tvůrčích blogů
6) Dát odkazy na vámi nominované blogy
7) Napsat na vámi nominované blogy, který prozradí vaše jmenování...

Tak abych začala....
Snad nebude vadit, že poděkuju všem třem nakukovatelkám mého blogu současně. Děkuju moc Janině, Dance i ABSE, za to že vybraly právě můj blog. Jsem vážně překvapená, že si někdo všimne toho mého psaní a ještě ho takto ohodnotí. :) Děkuju
Tak a má následovat to nejtěžší, nad čim tu už dobrých deset minut dumám a nevím. 7 věcí, které budou o mně a budou zajímavé pro ostatní. Je možné, že návštěvníci mého blogu o mě už řadu věcí vědí. Možná vědí vše. Ale zkusím něco vyplodit :)
1. Miluju veselé lidi. Když mě někdo dokáže nakazit svým optimismem, nosila bych ho na rukou. Myslím, že v jádru jsem taky spíš pozitivně naladěná, ale je pravdou že podzim se mnou pěkně mává a poslední dobou je pro mě nalezení takové nálady poněkud obtížnější. Tím víc platí co píšu. S tím souvisí i to, že jsem a vždycky budu Tondovi vděčná za to, že mi dal Majdu. Je to sice trvdohlavec po mamince i tatínkovi ale je to takový energický, veselý, rozverný životní parťák který už mě několikrát v životě rozesmál, podržel a zvedl mi náladu. Dělá pro mě stejnou službu, jako kdysi dělával Toník. Vedle nich se moje introvertní plaché šedé já naprosto rozsvěcí.
2. Rodinná pohoda je pro mě hlavně úžasný pocit. Nemám ráda hádky. Sním o velké rodině co drží při sobě za všech okolností. Bohužel štěstí mi v tomto zatím moc nepřeje. Mohlo by na druhou stranu být hůř. Člověk musí brát věci tak jak jsou :)
3. Nemám ráda černou. Od jisté doby víc než kdy jindy. Naopak miluju veselé barvy jako červenou, oranžovou, žlutou. Nicméně i černá je barva a je zastoupená v mém šatníku :)
4. Moc bych se někdy chtěla jet podívat do Tater. Nejlíp s foťákem. S Majdou. A třeba i s někým dalším...Toho ale musíme nejdřív najít.
5. Děsně nemám ráda domácí práce. Do jejich plnění mě nutí snad jen ještě větší nechuť k chaotickému nepořádku. Bordel který má systém mi nevadí :)
6. Trpím šílenou arachnofobií a nedokážu to překonat. Snažím se jen před Majdou moc nekřičet ale stojí to opravdu velké usilí.
7. Poslední. Hrozně nemám ráda pomluvy, drby, rychlé odsuzování někoho a lži.

A následuje sedm blogů, které ocením za jejich kreativitu já :)
Katka73 - jsem moc ráda že jsem tuhle duši poznala. Pomohla mi v sobě objevit dosud neobjevené. Nové schopnosti. Díky ní jsem zjistila, že nejsem tak levá jak to za posledních téměř 30let vypadalo - Katko moc děkuju. Za tvojí trpělivost, nakažlivost, nadšení :)
Dasa - na tvém blogu pokaždé obdivuju tvoji zručnost, tvojí představivost, kreativitu - a prostě smekám
Myshak - ty nádherně fotíš. Podle mě máš fakt ohromný talent a mohla by ses tomu věnovat i jako profík
Nejenn - pokud už nemáš foťák opravený nebo jiný, tak doufam že brzy budeš mít. Máš nádherný styl a určitě by sis zasloužila pořádnou zrcadlovku.
Terka - přemýšlela jsem, a prostě musím Ti to ocenění taky dát :) Myslim že jsi dost kreativní i v reálu a že ten začínající blog bude také samá krása. Tak vezmi toto ocenění jako uvítání mezi bloggery :)
Jarkab1 - my se moc neznáme, i když dost šmíruju tvojí práci na diskuzi o háčkování. Přispěla jsem tam jen několikrát. Nejsem tak šikovná :) Ale myslim, že ty si toto ocenění opravdu zasloužíš
Bbetka - ty jsi pro mě jako Jarka. Máš fakt šikovný ručičky - já jsem jako začátečník stále pozadu. Tvoje výtvory mě ale inspirují :)

Moc všem děkuji za podporu, za to že chodíte ke mě na blog na návštěvu a věřte, že když zanecháte byť sekratší větičku, rázem mi pomáháte v bodu č.1, o kterém jsem psala :)

neděle 24. října 2010

24.10.2010


Zase neděle a zase mam pocit že se tak nazývat nemá. Já dělala od rána jak fretka :) Jednak velký uklid domácnosti, protože sem měli přinýst tu mojí novou kamarádku :) Tak aby je neklepla pepka a zas to neodnesli :) A jednak díky té skvělé věci jsem za odpoledne vyprala, usušila, vyžehlila, složila a uklidila čtyři pračky prádla. Od půl jedné jsem začala číst návod a seznamovat se, v půl sedmé jsem skončila. Je to úžasná věc a nechápu že jsem si jí nepořídila už dřív. Jsem fakt nadšená.
Je tu tak krásně čisto. Žádný sušák, žádný strašák ve formě čekajícího prádla na žehlení. Tohle člověk co rád žehlí nikdy nepochopí :) Moje představy to splnilo a já se můžu aspoň místo otročiny kolem prádla soustředit na vydělávání skutečných peněz. Hned jsem začla - dodělávam ty dlužníky. Teď je deset večer a čekám až mi doběhne poslední zdroj. Pak to jen pustím a hajdy spát. Ráno vstávam brzy do druhé práce. Majdička půjde do školky. Začíná nám normální život bez mateřské.

sobota 23. října 2010

23.10.2010

Ráno jsme si byli zase zavolit. Taková dámská jízda. Dědeček to stihl prý v pátek večer. Ač jsme se dohodli že půjdem spolu a pak mi ještě ukáže nějaký věci na úřadu. No neva. Skákli jsme s babičkou a Majdou po volbách ještě do krámu a kromě jiného si přinesli časopis kde se dá najít inspirace na různý ozdoby z papíru. Tak jsme s Majdou odpoledne zkusili svíčku a šnečka. Majdu teda brali ámoky že šneky nerada a že chce žabičku, ale když přišla babička večer něco mi sdělit, tak jí blaženě ukazovala i toho šnečka a povídala jak je užasnej a jak běhá po stole :) Těch svíček bysme mohli udělat víc. Dá se to zavěsit na stromeček. Aby se ježíškovi líbil a přinesl nějaký dárečky :)
Potřebovala bych ale nafukovací dny.
Začínám zas dělat dlužníky. Ale moc se nemůžu soustředit. Byla jsem totiž v Liberci a zaplatila si tam svojí novou kamarádku. Zítra mi jí dědeček přiveze domů :)

pátek 22. října 2010

22.10.2010

Dneska jsme se s Majdičkou domluvili, že půjde do školky. Musela jsem tam oznámit na tutovku, že od listopadu už bude chodit každý den. Snad to zvládne. Jsem zvědavá jestli se to obejde bez stresů nebo jak to bude. Dneska říkala že do školky nechce, ale asi mým přesvědčovacím talentem se vcelku svižně oblíkla, nechala učesat, nasnídala a do 45minut od probuzení už jsme svlíkali bundu v šatně školky. Myslim že za poslední dobu je to náš rekord.
Pak jsem se domluvila s tátou a odjeli jsme společně s mamkou do Frýdlantu očíhnout obchody elektra. Maj tam jen dva a v žádném mi nedokázali ukázat reálnou sušičku. Že si mám vybrat v letáku, může se objednat a tak do 14ti dnů může být k dispozici. Super kšefty. Tak to vidím tak, že se pojedu podívat do Liberce a tam se rozhodnu asi na místě, zda do toho jít nebo nejít. Poslední tři čtyři dny, resp. večery si čtu diskuze o zkušenostech se sušičkou a jsem dost nahlodaná ke koupi. Tak uvidíme jak to dopadne.
Nakonec jsem v elektru koupila jen žárovky.. měli by být kapku jiný než jsem měla původní, tak jsem zvědavá jestli budou zas praskat jako ty co mi kupoval táta prve. Potkali jsme nějakého pana elektrikáře a on vysvětloval, že elektrika je určitě v pořádku ale žárovky stojí za prd a že mam přejít na usporný. A nebo koupit právě žárovky na 240V nebo jak je ta zkratka tý jednotky :) Prý je problém, že elektrika hrozně kolísá a některý žárovky (i ty co mám doma) jsou na 220. No uvidíme... Zas kupovat upornou žárovku aby mi do měsíce dvakrát praskla, to mi přijde trochu líto peněz.

čtvrtek 21. října 2010

21.10.2010




Dnes poprvé v práci. Jen na tři hodinky. To jsem ani nečekala. Šlo o to, přiblížit mi nějak zdejší provoz, ukázat mi dva programy ve kterých dělají. Jeden je ještě v DOSu a druhý teda mi byl sympatičtější :) Ale tak snad to zvládnu. Myslím, že největší kumšt bude proniknout do zaběhnutého fungujícího systému. Toho jídla je vcelku dost a objednávky v takovém rozsahu jsem vlastně nikdy nedělala. V bývalé práci jsem objednávala snad jen cédéčka a pošetky :)
No jsem na to zvědavá. Paní ředitelka si myslí že to zmáknu za ty tři dny co budu mít příští týden nalejvárnu. Je vidět že do mě vkládá velké naděje :D Tak jen - snad jí nezklamu.
Majdičku dneska hlídala babička. Prý se pořád ptala.. a proč maminka musí do práce? A proč je v práci? No rozum jí to nebere ani kdyby se snad na hlavu postavila, jak je vidět na fotkách :) (přidám až bude chvilka)