28.6.2012

Takže lidičkové, jak Vás tady tak všechny mám v merku, přišla jsem Vás pozdravit! Maminka s tatínkem a velkou ségrou mi říkají Lucka, narodila jsem se ve čtvrtek, 28.6.2012 ve 3:32 ráno po císařsku. Je mě kus ženský, to musíte uznat :) 3,450g a 51cm. No a doma jsme od pondělí (2.7.). Zabydlujeme, zvykáme si, nabíráme sílu - mamince ta rekonvalescence bude trvat asi dýl jak mně :) Krásný den!   (zpráva na facebooku)

 Něco málo z porodnice

27.6.2012

Je to už trošku na palici. Včera jsem měla kontrakce až do večera a pak to nějak přešlo. Ne uplně ale nic moc. Po hodině jedna, z toho asi porod nebude že. Jenže opak je pravdou. Dneska po tom co jsme si s Peťou dali moc prima oběd se to nakonec nějak rozjelo. Řekla bych za pět minut dvanáct. Zítra už bych musela v půl osmý ráno na vyvolávačku. Takže ona se přeci jen narodit chce :)
Ve tři hodiny jsme hledali někoho kdo vyzvedne Majdu ze školky. Dědeček vytřeštil oči že už teda JEDEME, odhodil fošnu do trávy kterou právě někam nesl a už pelášil do školky. A my hurá do porodnice. Ty kontrakce dost sílily. Bylo jasný že tyhle už fakt nepřejdou. Nevím jak byly často. Určitě nebyly pravidelné. To jsme zjistili i pak v porodnici. Koukala na to i doktorka se sestrou... interval nic nic a pak tři najednou... pak zase nic nic a zase dvě najednou ... začínal to být mazec. Takže nás hospitalizovali. Ubytovali na porodním pokoji. Naprostá nádhera. Lehátko, velká vana kterou jsem teda nevyužila, rádio, záchod se sprchou hned vedle. Moc hezké prostředí. Optimistické barvy. A co bylo hlavní - jedna doktorka a jedna sestra. Obě moc milé. Ochotné. Vstřícné. Ony dvě a Petr mi byly opravdu obrovskou oporou i když celý porod nakonec nedopadl přirozenou cestou ale došlo na císaře. Já ale nejsem zklamaná. Potřebovala jsem vědět že to prostě opravdu nejde. Že za to nemůžou doktoři. Asi něco v sobě mam fakt špatně :) Zní to divně. Nicméně v Praze jsem se tenkrát ani neotevřela, zasekli mě psychicky a tak jsem jim nějaký příčný sval přes břicho jako dědičnou vadu mohla sotva uvěřit. I když mi to nikdy google nenašel, možná něco takového fakt je. Teď jsem byla připravená dost, ale maličká prostě nevlezla nakonec do pánve tak hluboko, abych jí byla schopná vytlačit. Věděla jsem že to nezvládnu a s císařem souhlasila sama. Nicméně s epidurálem a nakonec spinálem během císaře byl porod o něčem jiném než v Praze. Byla jsem u toho, při vědomí, byl tam se mnou i Petr, on chudák fakt trpěl. Trpěl se mnou, že mě vidí v tom stavu v jakém jsem byla. Ale zvládli jsme to. Se spoustou slz a malá se druhý den v ranních hodinách narodila :)

EDIT: chtěla jsem si sem ještě připsat jméno paní doktorky která malou rodila. S Majdou si to bohužel nepamatuju. Teď to byla paní MUDr. Zuzana Jörgová. Byla moc hodná

25.6.2012

Tak jsem se vrátila právě z porodnice. No dítě je furt v břiše, břicho mi krásně tvrdlo na monitoru tak mě pan doktor chtěl hospitalizovat od zítra.... ukecala jsem ho ať mě nechaj do středy v klidu.... co já budu dělat aby se to rozeběhlo samo netušim.... ale byl to dobrej šprýmař. Dokonce nedělal vnitřní vyšetření za což jsem byla ráda, jen zkontroloval průtoky a pak mě tim ultrazvukem to břicho tak všude pomačkal že jsem měla i dvě kontrakce v autě... no od tý doby zas jen tvrdnem....
Ptali se jeslti ty hrboly na tý křivce z monitoru cítím. Tak jsem řekla že jo, že ale jen jako tvrdnutí, že kontrakce jsem měla naposledy v sobotu. Od pátku kdy jsem byla u nich naposledy... jenže pak se to po obědě zastavilo protože jsem si šla s malou lehnout - odpočinout, nabrat síly.. tak se doktor smál že prej matko jste si zastavila porod, co si máte co chodit zdřímnout
No jsem zvědavá co se mnou budou plánovat. Nevím co bych chtěla radši.... plánovanýho císaře nebo vyvolávačku která tim císařem třeba zas skončí. Chemie u Majdy mi nepomohla. Jen v intenzitě kontrakcí ale v otvírání vůbec... Neměla bych nad tím vůbec přemýšlet, a hledat spíš klid a rovnováhu ale nějak to nejde... Visí na mě ortel s těhotenskou cukrovkou (o jednu desetinu nevyšel zátěžový test) a minulost s císařem. Nechtěj mě nechat dlouho přenášet. I když co je to přenášení. Kdo vymyslel ten termín kdy mam rodit. Přece to je na dítěti a ne na tabulkách. Celý tohle těhotenství vnitřně bojuju s jakýmakoli tabulkama. Kéž by si malá dala říct a nějak se to rozeběhlo samo.. pak už by mě nechali.


EDIT: ach jo.. si musim trošku asi ulevit nebo já nevim... jsem nějaká znechucená... jak mam být v klidu aspoŇ doma.... 
babička mi dneska vyzvedla Majdu ze školky, má ranní, Majda mě zavolala dolu, tak jsem šla a babička vyzvídala co v porodnici říkali..... a celý to shrnula dvěma konstatováními: já bych se nechala rovnou říznout (císař)... a druhé.... já teda nevim ale říkali ti že tě přenášet nenechaj a teď nic..... (dneska jsem 40+5 podle MS)

ona prostě se chová asi tak že by nejradši aby mi tu "bradavici" vyřízli už před třema týdnama, že bych to tak měla lepší.... bez komplikací a hned za sebou... ze všeho dělam moc vědu, všechno hrotim a řešim, ona prostě odjela do porodnice a bylo... druhej den už je tam přemlouvala ať už může jít domů že musí do práce... všechno co je mimo míru její dokonalosti je prostě zdržování.... akorát by si mohla uvědomit že dokonalý jsou vlastně její děti... brácha jí nezdržoval a šel o měsíc a půl dřív a já jí nezdržovala, sice jsem šla po termínu ale byla jsem za hodinu a půl venku.... proč já mam courací děti .....

proč ani jako ženská nechápe že stanovení termínu je jen přibližný stanovení data. Kdo určil že zrovna když oni řeknou že termín je ve čtvrtek že mam rodit ve čtvrtek... proč tohle všechno mam vysvětlovat zrovna vlastní matce a proč všechno co řeknu dovede tak rychle schodit, zahodit, zmačkat, zbagatelizovat.....  

24.6.2012

Kam na to ta naše chodí, to fakt nechápu. Zlobí u oběda, dělá kraviny a aby už nemusela jíst, tak si píchá prstem na onu část kde končí záda a povídá: "Strč si prst do zadku"..... "a proč bych to dělala?" nechápu.... "já tam mam tytačku a ona troubí" ...... fakt jako bledá závist! 

 Z aktuálního dění. Páteční polechtání v porodnici ustalo včera kolem oběda. od té doby se nic zásadního neděje. Takže kdy se to spustí fakt netuším. V pondělí mam jít na další kontrolu do porodnice, pro jistotu s taškou, kdyby prý šlo něco dělat. Nevím moc co si pod tím pan doktor představoval ale všimla jsem si že je (a nejen on) nervozní z informace když je rodička z Frýdlantského výběžku. Vědí jak to tu po povodních stále vypadá a vyzvídají jak to máme daleko, za jak dlouho se tam dostaneme a jeslti vůbec se tam dostat stihneme. I 38 minut dojezdu se mu zdálo hodně. No co naplat když nám porodnici ve Frýdlantě zrušili. Do Liberce já nechci.

22.6.2012

Tak už je jistý, že se těšíme na pěknou račici dračici. Snad bude v pořádku. Řeči okolí jsou únavné ale snad to nějak vydržíme. I Petr i já.
Včera se Petrově sestře a jejímu manželovi narodila druhá dcerka - Lenka. Trochu jim závidim :) ale jsem ráda že jsou v pořádku. I když měli termín až v půlce července. Ale co už. Snad se taky brzy dočkáme.

19.6.2012

Je to už sedm měsíců bez jednoho dne, co jsem na tenhle blog něco psala. Nevím proč to tak trvalo. Jiné myšlenky? Pozitivnější nálada? Možná mam nutkání víc psát když mam nějaké trápení. Možná jsem potřebovala určité věci uchovat v soukromí. Nicméně dneska, možná trošku v rámci nudy, jsem se rozhodla, že blog trošku doplním. Určitě ne den po dni, ale na co si vzpomenu. Možná k něčemu najdu i nějakou fotku i když s mým focením vzhledem k tému stavu je teď trošku problém. Čekám kdy už, tak ani nevím jestli to doplnění za půl roku stihnu. Taky se ten zjev serveru a vpisování nových příspěvků za tu dobu změnil, tak budu muset některé věci znovu prozkoumat a zjistit jak fungují. Nicméně zkusím to. Objevuje se tu týdně tak kolem deseti návštěv, což se popravdě skoro divím, ale i mě to vlastně těší :)