21.8.2012

Po několika dnech veder se pořádně ohřála voda v bazénu a já se odhodlala že vyzkouším, jestli by se Lucince líbilo ve velkym bazénu. Miluje koupání, vodu, vanu a tak jsme v půl páté nakojili a vyjeli s kočárem ven pod deštník. Plavky na sobě a hurá do vody. Byla nadšená. Vůbec neplakala. Smála se. Kopala nožičkama. Ručičkama naznačovala plavání kraula. Kdybych se nebála jí potopit :) to jí asi nenaučim. Mam strach že se nadechne pod vodou. Ale vypadala že instinktivně by uměla krásně plavat sama. Je skvělá. A mě trochu mrzí že to mam bez fotodokumentace. Ale nemam bohužel čtyři ruce

19.8.2012

Zjistili jsme, že se Majdičce kývou první zoubky - obě spodní jedničky. Zatím tam nevidím nové ale asi se blíží období přezubování :)

11.8.2012

Dneska máme výročí. Událo se toho za ten rok požehnaně. Asi by tomu jen tak někdo neuvěřil. Ale jsem ráda za každičký den který máme společně za sebou a moc se těším i na ty dny příští. Hodně lidí bylo ze začátku skeptických (je tak zdaleka, to je jen hra), v půlce toho roku si klepali na čelo jeslti jsem normální (dozvídali se o tom že spolu čekáme miminko), ale dneska myslim sami vidí, že mě intuice zase tak moc nezklamala. Jsme rodina. Bydlíme spolu. Máme se moc rádi. A jediný co nám asi trošku vadí je, že nemůžeme být spolu mnohem víc kvůli práci. Ale to je asi realita dneška. Snad se podaří udolat i všechny úřady a časem najít jinou práci, která už nebude tak časově náročná a budeme se moc věnovat rodině naplno. Však se vždycky říkávalo - rodina je základ státu :) - tak nějak nechápu proč všichni tráví nejvíc času prací :) No chápu. Bohužel fakt nutnost. Ale to jsem dost odbočila.

A Majdička aby tomu nasadila korunu a vrátila mě ze snění do reality, tak mi vykládala na wc (opět debata o H): Maminko, víš že bobkům v kanálu narostou nožičky a ručičky? - a proč jako? - No aby mohly chodit a mávat :D

10.8.2012

Jen jsem si chtěla poznamenat jak Lucka roste. Na konci šestinedělí. Protože k doktorce jdeme až na konci srpna. Mají dovolené.
Tak po tom co mě Lucinka opět počurala (to bude štěstí) jsme naměřili 56cm a navážili 4,9kg na domácí váze. Myslim že roste krásně :)

Taky jsem dneska byla na kontrole u svojí doktorky po šestinedělí. Všechno v pořádku.

No a jinak vcelku pohodový den. Když člověk zapomene na trochu toho pláče obou sester. Se předbíhaj která bude slyšet víc :) ale jsou moc hodné a i s Majdičkou jsme si našly dneska řekla bych docela hodně času abysme si pohrály. Skoro jak za starých dobrých časů :)

7.8.2012

Máme po obědě, obě holky spí. Zázrak :) A já jdu zalehnout taky. Pokouší se o mě zánět v prsu. Tak zkusím zase paralen na rozehnání teploty. Ale měla jsem před chvilkou Lucku vzhůru a ona se na mě tak krásně smála a výskala, že jsem jí musela vyfotit :) 

29.7.2012

Včera jsme měli rekord v noční pauze ve spaní. Dvě a půl hodiny nošení na ruce kdy se jí nelíbila jakákoli poloha pro uchycení ani položení v postýlce. Den stál pak taky za to. Jak byla maličká vzhůru tak plakala. Museli jsme vzdát i nákup. Asi neměla svůj den... zato noc byla parádní. Usnula asi ve čtvrt na devět a probudila se ve čtvrt na čtyři. To je sedm hodin nepřetržitého spánku :) Pak jsme hodinu debatovali a nakonec se nám podařilo ještě spát s přestávkami na kojení až do osmi.

28.7.2012

Tak už je jí měsíc

26.7.2012

Čtyři týdny je tu s námi Lucka a tak jsme se rozhodli že jí zkusíme v domácích podmínkách převážit. Podařilo se jí mě při tom počurat ale to nevadí. Spíš nám lezly oči z důlku když jsme zjistili, že už má 4,8kg. Opravdu přibírá půl kila za týden. To jsem zvědavá kolik bude mít na konci šestinedělí :)
Začíná se na nás usmívat. Brouká si. Pozoruje hračky. Už vypadá inteligentněji :) Přes den dost spí. V noci docela taky, jen k ránu, když je ještě tma, mě nutí tady s ní debatovat a pochodovat místo abysme odpočívali. Ale to se určitě časem poddá.

24.7.2012

Tak dneska se k nám přistěhoval nový přírustek do rodiny. Dědeček to asi zatim prožívá víc než my dva s P. :) ale radost máme samozřejmě taky. Místo fiata jsme pořídili větší auto, rodinnější. Dědeček mu dokonce uvolnil místo v garáži a svoje mitsubishi parkuje venku. Je sice z bazaru a ročník výroby je ještě o chlup starší než jaký jsme měli v umyslu, ale ford je jak nový. Při včerejší zkušební jízdě si P. zařadil i šestku a uplně se do toho auta zamiloval :) Tak třeba letos ta návštěva Slovenska nakonec vyjde. Teď už jde jen o finance, jestli zbyde i na naftu :)

18.7.2012

P. mi už kolem desáté hlásil že stihl všechno oběhat a tak jeho návrat ve čtvrtek je více než reálný. Dostal i nějaké léky na oteklé koleno. Jsem zvědavá co mu na to doktor řekl. Mi to přijde jak otrava krve.

Našla jsem mu spojení domů. Přijede zítra kolem šesté do Liberce. Strašně moc se těším. Majdička ráno zas kulila ty svoje kukadla, slza jí tekla a puse se jí třásla. Říkala že se jí po Peťovi hrozně stýská. Jsem tak ráda že ho má ráda, že on jí. Tohle mě fakt dostává. Ještě ty šestinedělní hormony do toho. Taky se mi stýská. Nemůžu se dočkat.

My jsme dneska s dědečkem jeli do Liberce na ČSSZ. Potřebovala jsem potvrzení že nemam nárok na mateřskou abych mohla žádat o rodičák. Tam půjdem s P. v pátek. Potvrzení mám. Dokonce jsem si vyzkoušela nákup v globusu s oběma holkama bez dědečka. Ten byl něco zařídit kvůli internetu. Docela to šlo, hlavně proto že Lucka hezky spala :) Odpoledne si obě holky pučil dědeček na procházku. A když přišli tak jsem tentokrát zvládla sama obě vykoupat a uložit v osm hodin do postele :) nemam vizi že Lucka vydrží do půlnoci, včera se mi v devět vzbudila a do jedenácti tu pak strašila :) Ale je to pozitivní takhle večer mít ticho :) Majda je hrozně ukecaná :) Ale jsem na sebe pyšná - dneskajsem koupala fakt sama. I časově jsem to pěkně zvládla. Akorát jsem zas zapomněla na vigantol :D

17.7.2012

Řekla bych den blbec. Ráno P. trochu zaspal ale Lucka se zrovna vzbudila na kojení tak jsem ho vzbudila a odjel na Slovensko relativně včas. V pět hodin se hlásil že jede. Potřebovala jsem vědět že se nic nestalo, tak se měl hlásit. Pořád jsem měla takovej blbej pocit. Když mi v pondělí říkal že se mu nikam nechce tak mě to vnitřně dost rozhodilo ale držela jsem se. Našla jsem mu přece čtyřlístek. To se mi povedlo v životě jen jednou. Teď po druhé. Jenže já prostě na ten instinkt věřím a on nezklamal. Před sedmou hodinou se mi ozval po telefonu, jestli bych se mu nemohla podívat na autobus do Brna nebo do Bratislavy, protože "hádej co se stalo".
Jeho cesta skončila v Litomyšli na nějaké křižovatce. Praskl mu v autě řemen. Bohužel po tom co jsme sehnali nějakej servis jsme zjistili že ne klínový ale rozvodový, že oprava auta by stála 35tis. To samozřejmě P. nebyl ochotný zaplatit, hodnota auta už není taková a poslední dobou do něj pořád jen rval peníze. Tak mu servis vypsal nějaký papír o likvidaci vozidla, P. popadl espezétky a jel na Slovensko odhlásit auto z registru. Prodej vozu se nekoná. Nestihli jsme to před jeho sebedestrukcí :) Akorát se musel omluvit na soudu. Soudní líčení bylo odročeno na 27.8. Do tý doby musíme vymyslet jak se tam vůbec dostane.

No čert vem auto. Hlavně že P. je v pořádku. Po druhý už bych to fakt neustála. Strašně jsem se bála.

16.7.2012

Máme za sebou kontrolu u dětské doktorky. Čtrnáct dní po odchodu z porodnice Lucka přibrala asi půl kila. Z původních 3,350 při propuštění měla dneska 3,880. Je to macek. Na délku je pořád stejně dlouhá - ale ono záleží jak se jim natáhnou nožičky. Hlavička jí vyrostla pěkně. Brady má více méně pořád dvě. Teď krásně spinká. Jako její starší ségra. Stihli jsme se v pohodě i naobědvat. Je dneska hodňoučká.
Zítra si to asi zas vyžeru. Je to vždycky obden pláč, obden sluníčko. A zítra navíc budu mít nerva. P. musí na Slovensko na soud... vrátí se nejdřív ve středu ale možná až spíš ve čtvrtek. Doufám že se vrátí. Já vím že nemam malovat čerta na zeď, mam myslet pozitivně. Užívat život. Ale uvnitř mě se prostě hrozně bojím. Snad bude všechno v pořádku. A třeba to všechno dopadne ještě víc než pozitivně... ale stejně budu klidná až v momentě kdy bude zpátky tady u mě - zdravej a celej. Budeme zase všichni pohromadě.

14.7.2012

8.7.2012

Majda se dneska naučila potápět :)

7.7.2012

28.6.2012

Takže lidičkové, jak Vás tady tak všechny mám v merku, přišla jsem Vás pozdravit! Maminka s tatínkem a velkou ségrou mi říkají Lucka, narodila jsem se ve čtvrtek, 28.6.2012 ve 3:32 ráno po císařsku. Je mě kus ženský, to musíte uznat :) 3,450g a 51cm. No a doma jsme od pondělí (2.7.). Zabydlujeme, zvykáme si, nabíráme sílu - mamince ta rekonvalescence bude trvat asi dýl jak mně :) Krásný den!   (zpráva na facebooku)

 Něco málo z porodnice

27.6.2012

Je to už trošku na palici. Včera jsem měla kontrakce až do večera a pak to nějak přešlo. Ne uplně ale nic moc. Po hodině jedna, z toho asi porod nebude že. Jenže opak je pravdou. Dneska po tom co jsme si s Peťou dali moc prima oběd se to nakonec nějak rozjelo. Řekla bych za pět minut dvanáct. Zítra už bych musela v půl osmý ráno na vyvolávačku. Takže ona se přeci jen narodit chce :)
Ve tři hodiny jsme hledali někoho kdo vyzvedne Majdu ze školky. Dědeček vytřeštil oči že už teda JEDEME, odhodil fošnu do trávy kterou právě někam nesl a už pelášil do školky. A my hurá do porodnice. Ty kontrakce dost sílily. Bylo jasný že tyhle už fakt nepřejdou. Nevím jak byly často. Určitě nebyly pravidelné. To jsme zjistili i pak v porodnici. Koukala na to i doktorka se sestrou... interval nic nic a pak tři najednou... pak zase nic nic a zase dvě najednou ... začínal to být mazec. Takže nás hospitalizovali. Ubytovali na porodním pokoji. Naprostá nádhera. Lehátko, velká vana kterou jsem teda nevyužila, rádio, záchod se sprchou hned vedle. Moc hezké prostředí. Optimistické barvy. A co bylo hlavní - jedna doktorka a jedna sestra. Obě moc milé. Ochotné. Vstřícné. Ony dvě a Petr mi byly opravdu obrovskou oporou i když celý porod nakonec nedopadl přirozenou cestou ale došlo na císaře. Já ale nejsem zklamaná. Potřebovala jsem vědět že to prostě opravdu nejde. Že za to nemůžou doktoři. Asi něco v sobě mam fakt špatně :) Zní to divně. Nicméně v Praze jsem se tenkrát ani neotevřela, zasekli mě psychicky a tak jsem jim nějaký příčný sval přes břicho jako dědičnou vadu mohla sotva uvěřit. I když mi to nikdy google nenašel, možná něco takového fakt je. Teď jsem byla připravená dost, ale maličká prostě nevlezla nakonec do pánve tak hluboko, abych jí byla schopná vytlačit. Věděla jsem že to nezvládnu a s císařem souhlasila sama. Nicméně s epidurálem a nakonec spinálem během císaře byl porod o něčem jiném než v Praze. Byla jsem u toho, při vědomí, byl tam se mnou i Petr, on chudák fakt trpěl. Trpěl se mnou, že mě vidí v tom stavu v jakém jsem byla. Ale zvládli jsme to. Se spoustou slz a malá se druhý den v ranních hodinách narodila :)

EDIT: chtěla jsem si sem ještě připsat jméno paní doktorky která malou rodila. S Majdou si to bohužel nepamatuju. Teď to byla paní MUDr. Zuzana Jörgová. Byla moc hodná

25.6.2012

Tak jsem se vrátila právě z porodnice. No dítě je furt v břiše, břicho mi krásně tvrdlo na monitoru tak mě pan doktor chtěl hospitalizovat od zítra.... ukecala jsem ho ať mě nechaj do středy v klidu.... co já budu dělat aby se to rozeběhlo samo netušim.... ale byl to dobrej šprýmař. Dokonce nedělal vnitřní vyšetření za což jsem byla ráda, jen zkontroloval průtoky a pak mě tim ultrazvukem to břicho tak všude pomačkal že jsem měla i dvě kontrakce v autě... no od tý doby zas jen tvrdnem....
Ptali se jeslti ty hrboly na tý křivce z monitoru cítím. Tak jsem řekla že jo, že ale jen jako tvrdnutí, že kontrakce jsem měla naposledy v sobotu. Od pátku kdy jsem byla u nich naposledy... jenže pak se to po obědě zastavilo protože jsem si šla s malou lehnout - odpočinout, nabrat síly.. tak se doktor smál že prej matko jste si zastavila porod, co si máte co chodit zdřímnout
No jsem zvědavá co se mnou budou plánovat. Nevím co bych chtěla radši.... plánovanýho císaře nebo vyvolávačku která tim císařem třeba zas skončí. Chemie u Majdy mi nepomohla. Jen v intenzitě kontrakcí ale v otvírání vůbec... Neměla bych nad tím vůbec přemýšlet, a hledat spíš klid a rovnováhu ale nějak to nejde... Visí na mě ortel s těhotenskou cukrovkou (o jednu desetinu nevyšel zátěžový test) a minulost s císařem. Nechtěj mě nechat dlouho přenášet. I když co je to přenášení. Kdo vymyslel ten termín kdy mam rodit. Přece to je na dítěti a ne na tabulkách. Celý tohle těhotenství vnitřně bojuju s jakýmakoli tabulkama. Kéž by si malá dala říct a nějak se to rozeběhlo samo.. pak už by mě nechali.


EDIT: ach jo.. si musim trošku asi ulevit nebo já nevim... jsem nějaká znechucená... jak mam být v klidu aspoŇ doma.... 
babička mi dneska vyzvedla Majdu ze školky, má ranní, Majda mě zavolala dolu, tak jsem šla a babička vyzvídala co v porodnici říkali..... a celý to shrnula dvěma konstatováními: já bych se nechala rovnou říznout (císař)... a druhé.... já teda nevim ale říkali ti že tě přenášet nenechaj a teď nic..... (dneska jsem 40+5 podle MS)

ona prostě se chová asi tak že by nejradši aby mi tu "bradavici" vyřízli už před třema týdnama, že bych to tak měla lepší.... bez komplikací a hned za sebou... ze všeho dělam moc vědu, všechno hrotim a řešim, ona prostě odjela do porodnice a bylo... druhej den už je tam přemlouvala ať už může jít domů že musí do práce... všechno co je mimo míru její dokonalosti je prostě zdržování.... akorát by si mohla uvědomit že dokonalý jsou vlastně její děti... brácha jí nezdržoval a šel o měsíc a půl dřív a já jí nezdržovala, sice jsem šla po termínu ale byla jsem za hodinu a půl venku.... proč já mam courací děti .....

proč ani jako ženská nechápe že stanovení termínu je jen přibližný stanovení data. Kdo určil že zrovna když oni řeknou že termín je ve čtvrtek že mam rodit ve čtvrtek... proč tohle všechno mam vysvětlovat zrovna vlastní matce a proč všechno co řeknu dovede tak rychle schodit, zahodit, zmačkat, zbagatelizovat.....  

24.6.2012

Kam na to ta naše chodí, to fakt nechápu. Zlobí u oběda, dělá kraviny a aby už nemusela jíst, tak si píchá prstem na onu část kde končí záda a povídá: "Strč si prst do zadku"..... "a proč bych to dělala?" nechápu.... "já tam mam tytačku a ona troubí" ...... fakt jako bledá závist! 

 Z aktuálního dění. Páteční polechtání v porodnici ustalo včera kolem oběda. od té doby se nic zásadního neděje. Takže kdy se to spustí fakt netuším. V pondělí mam jít na další kontrolu do porodnice, pro jistotu s taškou, kdyby prý šlo něco dělat. Nevím moc co si pod tím pan doktor představoval ale všimla jsem si že je (a nejen on) nervozní z informace když je rodička z Frýdlantského výběžku. Vědí jak to tu po povodních stále vypadá a vyzvídají jak to máme daleko, za jak dlouho se tam dostaneme a jeslti vůbec se tam dostat stihneme. I 38 minut dojezdu se mu zdálo hodně. No co naplat když nám porodnici ve Frýdlantě zrušili. Do Liberce já nechci.

22.6.2012

Tak už je jistý, že se těšíme na pěknou račici dračici. Snad bude v pořádku. Řeči okolí jsou únavné ale snad to nějak vydržíme. I Petr i já.
Včera se Petrově sestře a jejímu manželovi narodila druhá dcerka - Lenka. Trochu jim závidim :) ale jsem ráda že jsou v pořádku. I když měli termín až v půlce července. Ale co už. Snad se taky brzy dočkáme.

19.6.2012

Je to už sedm měsíců bez jednoho dne, co jsem na tenhle blog něco psala. Nevím proč to tak trvalo. Jiné myšlenky? Pozitivnější nálada? Možná mam nutkání víc psát když mam nějaké trápení. Možná jsem potřebovala určité věci uchovat v soukromí. Nicméně dneska, možná trošku v rámci nudy, jsem se rozhodla, že blog trošku doplním. Určitě ne den po dni, ale na co si vzpomenu. Možná k něčemu najdu i nějakou fotku i když s mým focením vzhledem k tému stavu je teď trošku problém. Čekám kdy už, tak ani nevím jestli to doplnění za půl roku stihnu. Taky se ten zjev serveru a vpisování nových příspěvků za tu dobu změnil, tak budu muset některé věci znovu prozkoumat a zjistit jak fungují. Nicméně zkusím to. Objevuje se tu týdně tak kolem deseti návštěv, což se popravdě skoro divím, ale i mě to vlastně těší :)