29.5.2011

Těsně před usnutím. Ráno vstávam brzy.
Včera jsem nepsala. Byla jsem ráda že jsme obě ten den přežily. Majda se zas výborně vyspala a tak to stálo za to. Zůstala mi na sobotu užasná vzpomínka na ruce - modřina po kousnutí. Kdo by to řekl, taková princezna, že? No co, než se vdam (jestli někdy) tak se to zahojí. A Tobě Jindro, moc děkuju za večerní povzbuzení.

27.5.2011

Byly jsme se zase projít. Doprovodit Káťu. Dneska jsme se ale včas otočily a nedošly až k jejím rodičům :) Při zpáteční cestě jsme s Majdičkou rozmlouvaly. Ona prostě pořád mluví. Když jsme byly už zase zpátky ve vesnici, tak mi Majda vběhla do silnice a já jí napomenula, aby šla na kraj, aby jí nesrazilo auto kdyby jelo. Že by mi bylo smutno. A ona povídala něco ve smyslu že by to nevadilo, že by se mi znovu narodila. Tak jsem jí vysvětlovala že ale by se mi znovu nenarodila, že tatínek se mi taky znovu nenarodil, jako její tatínek a ona se tak zamyslela a smutně prohlásila - "ale já nechci být dědečkem!"

Na holej pupík jsem jí mohla odpřísáhnout, že dědečkem opravdu nebude :)

26.5.2011

Budu pokračovat v tom co jsem včera začala :) Děkuju moc za podporu :)
Dneska jsem po práci šla s Majdou na procházku. V práci totiž začala dělat Katka. Když se jí učitelka ze školky ptala kdo vlastně je, že jde se mnou, tak jí Katka říkala, že jsme vlastně jako příbuzný ale ve finále vůbec žádný příbuzný nejsme :) Je na tom velkej kus pravdy. Naše mámy nás vozily ve stejnym kočárku. Když jsme bydleli ve Stráži, tak jsme byli sousedé přes chodbu. Po přestěhování do místních končin se naše cesty trošku rozešly. Oni bydleli o dva a půl kilometru dál a tak nějak nás život vedl jinudy. Až donedávna. Před čtrnácti dny se mi Katka ozvala jeslti je pravda že tam co dělám hledají novou fakturantku. Vedly jsme hovor celý večer kde jsem jí upozorňovala do čeho jde ale nechala rozhodnutí na ní :) byla odvážná. Říkala že zvládne kde co a zkousne (nikoli zakousne) kdekoho. Tak se šla v pondělí zeptat hned na tu pozici. Je volná nebo ne? Ve skutečnosti byla už zabraná. Mělo to být místo místo mě. Jenže se stalo to, že moje dvě kolegyně nějak bouchly po páteční příhodě před víkendem které jsem se neučastnila tak nevím ani podrobnosti, no a ve finále přinesly v pondělí paní šéfové výpověď. Byla z toho dost vedle, což chápu... nicméně díky tomu dostala Kačka práci :) Staly se z nás kolegyně :) Byť na chvíli.
No a dneska jsme po práci šly s Majdou s ní domů. Teda k jejím rodičům které šla navštívit. Nejdřív jsme doprovodily my jí, pak ona zase nás. Jako za mlada :) Hodily jsme řeč a bylo to fakt super po takové době. V práci na to není čas. Zavzpomínaly jsme na dětství, vyprávěly si o čase kdy jsme se neviděly a probraly jsme i práci. Teď mě pěkně bolí hlasivky (a nohy po pěti kilometrech :) ), ale musím říct že mi to hrozně zvedlo náladu, povzneslo, podpořilo, nevím jaké lepší slovo ještě zvolit. Bylo to prostě osvěžující.

25.5.2011

Už to nevydržím :) Vím že tu mam děsnou mezeru. Vím že sem stále chodí návštěvníci v očekávání jestli už! Jste fakt skvělí jak jste vytrvalí a moc vám za to děkuju. Možná i to mě nakopává sem něco připsat. Chtěla bych doházet aspoň nějaké fotky zpětně, které mi připomenou co všechno se za poslední dva měsíce událo.
Ale co na fotkách nemám a co asi stojí za to tu napsat. Hned první pondělí z kraje měsíce, po tom co se vrátila paní šéfová z dovolené, jsem jí informovala o mém rozhodnutí dál neprodlužovat smlouvu v této firmě. Paní šéfová se mě nejprve zeptala proč a pak říkala že si to myslela že tam nevydržím dlouho - tak mi jen zbývá brát to jako že jsem pro danou pozici neschopná nebo naopak že jsem natolik schopná, že je mě pro tu práci škoda :) Řekněmě, že v sobě zkusím probudit optimistu a budu to brát druhým způsobem :) Už mi pár lidí říkalo že je to škoda a obchodníci se mě ptají jestli sjem si to nerozmyslela. Bohužel. Zatím se mě sny stále drží. Možná to bude moje velká životní chyba, ale když to nezkusím, tak si to budu nadosmrti vyčítat. Vrátit se ke kancelářské práci můžu kdykoli.
Domluvila jsem si návrat do Prahy na částečný uvazek. Z domova. V půlce června, až tam pojedu, domluvíme podrobnosti. Měla bych mít tím pádem čas i na focení a rozvíjení se v tomhle směru. Navíc mi paní šéfová v práci nabídla místo jiné. Více se blížící mým snům. Ale dokud to nebudu mít potvrzené, nebudu o tom ještě mluvit tak veřejně. Aby to vyšlo :)
Každý víkend mam momentálně teď nabitý nějakou akcí - focením pro někoho. Užíváme si to i s Majdou. Jezdíme na výlety a já přitom řádím. Je to hrozně fajn. Jen mě mrzí že dlužím už na třech místech fotky a nemam tolik času je upravit. No snad bude líp.
Po dlouhé době mám zase pocit že někam směřuju. Že mam cíl. Nevím jeslti do něj dojdu, ale budu se snažit.
A co si sem taky napíšu. Ač to je vzpomínka spíš smutná. A nebudu jí tu moc rozebírat. Dneska se odstěhovala Ivana. Do Mirotic u Písku. Nechci psát víc. Jen takovej střípek ze života, který umí být někdy opravdu zamotaný a překvapující.