Tak dneska byl takový napůl pozitivní den. Začalo to návštěvou zubaře v Litoměřicích a pak hřbitova kam jsme s Majdou dovezli Toníkovi aspoň věneček ze slaměnek. Takový smíšený pocity.
No a cestou zpátky jsme i se strejdou Michalem zajeli do městečka našeho dětství - Stráže pod Ralskem. Bude následovat spousta fotek, poněvadž ke všemu mam jisté vzpomínky a těžko vybrat jen jednu, která by pro mě to město reprezentovala.
Když přijiždíte do Stráže tak vidíte hned jednu dominantu - panelák s věžičkou. Na ten jsme se jako malý caparti, když jsme přijížděli z chalupy, moc těšili a nasmáli jsme se, kterej architekt to vymyslel :o)
Tady jsem prostě musela. Strejda hamtnul na brzdu, máma vyskočila ze žlutýho nápadnýho auta s pražskou SPZ a začala tam cvakat starej ošuntělej panelák. To je on. Tady jsem bydlela. Pravý vchod, druhá řada balkonů zprava, třetí patro. A to okno vlevo je taky naše. Teda bylo.
Tady mě opravdu překvapilo, že i přesto že už nebydlíme ve Stráži dobrých 18 let, tak ten chodník před vchodem je pořád stejně vytlučený a v dezolátním stavu. Jediné co se změnilo jsou zvonky a pak někdo zřejmě ukrad lavičku :o)
Kdysi dávno jsem chodila sem s mamkou do smíšeného zboží pro rohlíky s malou plastovou kabelčičkou plnou kostiček. Dneska je tu nějaká divná zašlá hospoda. Podle mě byla i zavřená :o)
A poliklinika.
Ještě zblízka, protože jsem si všimla těch starých hodin. Takhle staře vypadaly i tenkrát :o)
Ovšem všechno nevypadá tak dezolátně. Prodejna textilu dostala nové barvy. Textil je tam pořád - i když už ne role starých látek :o)
Tohle je vzpomínka našeho dědy. Sem prej chodil schůzovat. A já myslela že opravdu schůzoval a projednával nějaký důležitý věci :o) Dětská naivita :o)
Něco z náměstí
