29.11.2010

Pondělí. Ani se mi nepodařilo zaspat a to jsem docela unavená. Pořád. Možná je to tim počasím.
V práci byla zima jak v morně. Hodinu jsme seděli u počítačů v zimních bundách. Kamna tu neděli bez topení nemohly dohnat. Nejhorší je, když u okýnka netrpělivě vyčkávají skladnice a já mam zmrzlý prsty až na kosti, tiskárna se příčí že nechce tisknout a pod ruku přicházejí jen objednávky, které jsou na jiný den než na který mají být určené.
No zvládla jsem to. Končila jsem dřív. Bylo tolik práce, že jsem málem nestihla ani toho zubaře kam jsem se vyloženě "těšila". Nějak jsem se bála že budeme trhat. Dneska k tomu nedošlo, ale vypadá to že příští týden. Schylují se mraky. Ale pan doktor pochopil že jsem opravdu srab a přestal vtipkovat. Hledá vhodnou variantu podání informací abych nepřišla zelená nebo abych vůbec přišla. Domluvili jsme se, že si ty moudráky nechám zrentgenovat, abysme zjistili jak moc pevně jsou ukotvený v tý puse. Třeba to půjde líp. Od tý doby co mi v dětství zubař trhal jakýsi druhý zub, aby se mi vůbec všechny do pusy vešly a já u toho cítila praskat lebku, mam k jakémukoli trhání jisté výhrady. No uvidíme. Nejradši bych poslala pusu na špacír, ta by si zajela k panu doktorovi, všechno obstarala a pak by se vrátila zas ke mě... a já bych si jí hýčkala jaká byla šikovná a statečná. Bohužel není a já asi budu muset jít s ní :) Potěš koště :)
No ale abych si udělala trochu radost. Táta potřeboval cestou z Raspenavy ještě do Frýdlantu na poštu, tak jsem se zrovna stavila v obchodě s botama a vybrala si tam pořádný, zimní, teplý boty, k nim dvoje termoponožky na radu Míry z práce a do těch kozaček co mam jakési speciální vložky do bot. Rozšoupla jsem se - ale je to nutné.
No a večer zase svádíme boj s Majdou. Má pocit, že kdykoli se chytnem, resp. kdykoli já začnu křičet, tak ona si sbalí svých pět švestek a jde za dědečkem (případně za babičkou pokud je doma) a dělá jako by se nechumelilo. Ale dneska se chumelí a parádně takže se přepočítala :) Naštěstí naši maj pochopení, taky startujou. A přiznávaj že už jim i ruka ulítla - stejně jako mě. Fakt to jinak nejde. Nějak se tý Majdě musí propojit kontakt mezi ušima a mozkem a holt se ten spoj bude muset táhnout přes pozadí. Někdy si říkám - tu školku nám byl čert dlužnej :) Než do ní začala chodit, tak se s ní dalo vcelku domluvit.
No chtělo by to něco pozitivnějšího na závěr. Jen nevím co. Majda soplí, takže ve školce dneska nebyla. Během naší návštěvy zubaře jí hlídala "teta Ibanka" :D Ale většinu toho času malá prospala.
No a pozitivní? Asi to že se jdu koupat. Relax ve vaně je žužo :)

P.S: Už se několikátý den snažím vyfotit Majdu tim novým objektivem a ona kdykoli ho zmerčí namířenej proti sobě tak začne zdrhat. Tak už někdy dumám že zlatej seťák.... to trochu spolupracovala. Občas. Ale ostří to líp řekla bych :) Snad si zvykne

28.11.2010

Dnes tradiční neděle vyplněná praním, sušením a uklidem. Majda měla zas den D. Byl to jeden z těch těžších dnů kdy netuším jak reagovat, jak jí přimět aby udělala co potřebuju. Den kdy si koleduje o velký výprask. Asi to tak bývá - jen prostě pořád přemýšlím jak reagovat, jestli to dělám správně. Tohle je období kdy domlouvání a vysvětlování vážně nefunguje. Jsem vyšťavená a jsem ráda že spí. Ale aspoň jsem doházela nějaké fotky z posledního týdne. Nějak se mi ten blog bez fotek nelíbí. Musim se víc snažit.
A co dál? Vlastně nic. Usínám na každém rohu. Jen si sednu, už se mi klíží oči, když si lehnu jsem jako mrkací panenka a nevím o světě. Tak jen doufam že zítra nezaspím. Mám ranní.
Boty nemám. Nikde jsme nebyli. Majda má rýmu jak trám tak uvažujem že jí nepošlem ani zítra do školky. Nic jinýho jí není ale je zbytečný to pokoušet a taky učitelky těžko budou mít tolik času aby jí pořád nutily smrkat. Dopoledne bude s babičkou, přes poledne asi s tetou nebo pojede s náma. Ještě uvidíme. My jedeme s dědečkem k zubaři. Zase. Trochu se bojim :)
No a půjdu spát. Je docela dost hodin. Takže další fotky příště.

27.11.2010

Tak a je tu sobota. Budu mít na blogu díru ale nejsem schopná si vůbec vzpomenout co bych sem měla zásadního napsat. Něco význameného. Jen práce práce práce. Práce do Prahy a ubytování v práci tady u nás. Ubytování proto, protože ve čtvrtek jsme odcházeli z práce ve čtvrt na deset večer, včera tušim kolem sedmé a dneska nějak před třetí. Ale inventura dodělaná. Nakonec jsem nedělala v kanclu, protože by tam pro mě nic zásadního na práci nebylo. Chodila jsem po skladě a počítala kusy. Jsem ucaprtaná a vím jednu zásadní věc. Kozačky nejsou zimní boty. Chci normální pohorky. Je mi jedno jestli vypadaj hůř na noze - nehodlám mrznout. Od zítra slibujou velký sněžení a zimu a s tímhle v práci nevydržím.
Jo na něco jsem si vzpomněla, ale nebudu k tomu vypisovat zvláštní den. Včera mě Majda viděla akorát večer - ukládala jsem jí spát. Ve čtvrtek jí ukládal dědeček. Usnula dost pozdě. Prej i trošku brečela že se jí po mě stýská a tak když jí dědeček četl pohádku na dobrou noc tak cenzuroval pasáže o tom když za Honzíkem z Honzíkovi cesty přijela maminka :)
No ale chtěla jsem psát původně o včerejšku. To jsem šla uspávat já. A Majda mi hrozně chtěla před spaním zpívat. A tak zpívala a pak začala přetvářet písničku. Zpívala "Skákal pes, přes oves, přes zelenou louku, šel za nim dědeček a dal mu na zadeček" :D Odbourala mě na čtvrt hodiny :D Neřekla bych že to slyšela ve školce. Zkoušela přetvářet i jinak písničky, ale tohle se jí dokonce rýmovalo :) Překvapila :)
No a dneska původně chtěla spát v pokojíčku co má dole u babičky ale když pak šla ještě před spaním na záchod, tak znejistěla a rozhodla se že bude spát radši tady nahoře. Do půl desáté ale ležela na gauči že bude spát tu. Udělala jsem výjimku v domění že tady usne jako tušim ve středu. Ale nepodařilo se a když přišla po čtvrté že chce pochovat tak jsem jí chovala cestou po schodech nahoru do postele. Je v mojí. Hlídá mi tam místo. A už je ticho. Myslím že prostě na spaní potřebuje tmu a klid :)

25.11.2010

Jen rychlocvak pořízený při obědové pauze z okna. Začaly stavební práce na mostu. Musí se začít letos kvůli dotacím. Ale určitě to nedodělají :) Hlásí sněžení

24.11.2010

23.11.2010

Dneska je takový divně zvláštní den.
Vybavuju si už od rána, jak jsem před třema lety vytáhla foťák a fotila sebe a Majdu v kuchyňském koutě pod hodinama a následně fotku posílala všem známým a nejbližším se slovy - musím se vyfotit sama když tatínek nás nevyfotí...... a asi tři čtyři hodiny poté jsem ten mail tak chtěla vzít zpátky. Nechápala jsem, že jsem to necítila, že jsem po takové době byla nejvíc v klidu. Uvolněná, nevystresovaná, spokojená. Než mi to řekli.
Zvláštní, přijde mi že se historie trochu opakuje. Mám za sebou snad měsíc pořádný depky a dneska, dnes když bych měla truchlit, být smutná, upalovat svíčky a jen a jen vzpomínat se zasmušilou tváří - nic. Dnešní den jsem byla konečně zase já. Veselá, optimistická, přátelská. V práci jsem musela zůstat sice o třičtvrtě hodiny dýl, ale vůbec mě to neštvalo. Chodili se mě ptát jeslti už brečím, že je té práce tolik, jestli nebudu v práci spát.. a já se jen usmívala a říkala si "taková maličkost mě nemůže rozbrečet ani naštvat". Přece až to dodělám tak půjdu domů. Budu tam s Majdou. Večer budu makat do Prahy. Spát půjdu kdo ví kdy. Budu totálně vycuclá. A stejně mam pořád energii. Přijde mi ten den tak krásný.
Dneska sněžilo. Koukali jsme z práce z okna jak malé děti a juchali a vzpomínali kde máme uložené kombinézy pro děti. Těšili jsme se na oběd. Mě teda dneska po včerejším zubaři dost bere ten moudrák, ale i tak jsem se s tim najedla. Měla jsem chuť k jí dlu. Velkou. Pošťáci mi přivezli do práce dárek pro Majdu od ježíška. Před chvílí jsem to vybalila. Ta postýlka je nádherná. Už se těším na její rozsvícený kukadla. Až do ní bude ukládat svojí panenku. Vypadá fakt krásně. A mě taky přišel dáreček. Nikdo kromě Majdy a Ferdy o něm ještě neví. Ale na nich už jsem ho vyzkoušela. Nadělila jsem si ho totiž o měsíc dřív. Od Mephy-Katky jsem odkoupila její necelý rok starý objektiv na foťák. Myslim že fotí suprově. Snad někdy bude chvilka na přidání i fotek. Bohužel mě čeká od čtvrtka v práci inventura. Nevim kdy přijdem vůbec domů. Do soboty to bude asi drsný. Neděle snad zůstane volná. Dneska a zítra musim zpracovat dlužníky. Spěchá to.
A proto pěkně energicky zapínám vzdálenou plochu a jdu na to s usměvem :) zase je mi do zpěvu :)

22.11.2010

V rychlosti před spaním, už bych to vypla ale nechci zase tápat, kdy který den co se stalo.
V práci to dneska vcelku šlo. Taky proto, že jsem z ní mohla odejít dřív :) Jela jsem zas k zubákovi. Čekám že mi ho brzy zakážou. Příští týden tam musim zase. Rozvrtal mi moudráka a uvidí se co to do příštího týdne udělá. Buď půjde ven nebo ho nějak zaplombuje. Bolel mrzák i po umrtvení.
Odpoledne jsem došla pro Majdu, zaplatila obědy a školku, odvedla Majdu k babičce a razila zase směr Frýdlant, tentokrát na nákup. Postrádáme nějaké pečivo, pití.. no standard.
Večer jsem zjistila, že zítra přijdou asi poštou dva balíčky. Snad se s tim pošta nebude nikde toulat. Už se těším. Majda ten svůj dostane až k ježíšku, já si ježíška nadělím okamžitě :) No a hned po tom, co jsem oplývala radostí, optimismem a převažovaly u mě samá pozitiva a sociální jistoty - v tu ránu koukám že má Majda pomalovaný punčocháče fixama. Jedny z mála punčocháčů, který jsou bez děr, nevytahaný, dobře barevný a zkrátky vhodný do školky. Já prostě nevim čim tu její kreativitu brzdit. Papíry máme na každým rohu ale přece je zajímavější kreslit na oblečení, konferenční stolek, zeď, komodu, podlahu, atd. atd.
Aspoň že šla relativně brzy spát. A já jdu taky :)

21.11.2010

Tradiční neděle. Ne že nic nedělám - vařím, peru, suším, uklízím. Únavou upadám kdekoli si sednu - na židli na gauči. Úžasně se mi spí. Snad bych spala i za pochodu. Mlhavé počasí je fakt unavné.

20.11.2010

Dneska fotku nemám. Nemám, ale předběžně jsme se domluvili na focení cca za čtrnáct dní :) Přijela k nám totiž na návštěvu Mirka s Lubošem. Pro komodu. Strýček Krakonoš mi vyrobí něco, co pojme mnohem víc věcí. Je to tady s tim uložným místem na štýru.
Mirka září štěstím. S Lubošem jsme taky pokecali. Bylo to pohodové odpoledne. A moc se těším až budem fotit břucháčka :) Na Mírce si vyzkoušim samé poprvé :) Svojí první svatbu, svojí první těhulku a pravděpodobně i svoje první novorozeňátko :) Ne že bych neměla Majdu a nezažila jí jako malýho uzlíčka... :)

19.11.2010

Konečně po dlouhé době pozitivní den. V práci málo objednávek, končila jsem opravdu včas. A přijel kamarád z Krkonoš. Strýček Krakonoš s druhou částí kuchyně a hlavně s nastaveným uchem. Jsem tak ráda že ochotně poslouchal. Aspoň na malý revanž jsem mu upekla perník :)
Majdička dneska přinesla ze školky uplně supráckej obrázek. Prej jí s nim nikdo nepomáhal. Budu ho muset naskenovat. Neskutečný jak je šikovná. Oni sice paní učitelky psali že je to kolečko a Majdička tvrdí že je to pejsek Ferda - ale i tak to vypadá úžasně efektně. Povídali jsme si o postupu výroby v jejím novém pokojíčku u babičky. Udělal si tam z postele trampolínu :)

18.11.2010

17.11.2010

Spali a spali......
Ráno jsem měla s Majdou dohodu, že mě nechá spát a půjde k babičce. Babička o tom věděla. Jenže Majda to do rána zapomněla a donutila mě v šest hodin vstát, dojít s ní na záchod, dát jí snídani a lehnout si na gauč.. a tak jsem spala tam. Chvílema jsem se probudila abych zjistila že je v televizi zase jiná pohádka a vydrželo mi to do půl desáté, kdy mě malá donutila se zvednout :) Malou snídani jsem stihla i já.
Oběd proběhl uplně neplánovaně u babičky. Nandala mi jídlo aniž by se ptala. Jsem zvědavá jak to budeme dál řešit. Trochu mi to vadí, protože za poslední tři měsíce si ode mě nevzala ani blbou palačinku a já k ní mam chodit na jídlo normálně? Je fajn že se dostává do normálu, vrací se k běžnýmu životu - ne žití v karavanu v provizorních podmínkách... Jen tu cítím jisté ALE.... nevím jestli to někdo je schopen pochopit.
Po obědě jsem šla dát Majdu spáta ona mě přinutila, že si lehnu k ní. A tak jsem zase usnula. Usnula jsem tak tvrdě, že Majdě nešlo mě vzbudit ani v půl čtvrtý.
Asi mi chybí nějaký minerály. Budu muset doplnit. Protože se mi točí hlava, jsem unavená a asi mam i nízký tlak.
Navečer jsme šli omrknout co prarodiče dole kutí. Máma vymyslela, že bude mít Majdička dole svůj pokojíček. U nich. U nás udělat nejde a tak se moje depka prohlubuje. Neumím to vysvětlit... ne tak aby z toho nešla jen samá hořkost. Je mi to celý prostě líto.
Ani večeře se nekonala doma. Ač jsme si měli zbytek z oběda nechat k večeři, Majda a posléze i já, jsme dostali dole topinky a vajíčka se slaninou.
Čím dál tím víc se nořím do přemýšlení nad smyslem mýho života....

16.11.2010

Jsem strašně unavená. Takže blog dost flákám. Ale myslim že heslovitě bych sem něco napsat mohla
Dneska v práci nic moc. Nechci to nějak rozepisovat, ale nemam ráda určitej typ chování a bohužel v tý práci se vyskytuje. Takže bojuju. Nevím jestli se na to dá zvyknout nebo jeslti nakonec pláchnu.. myšlenky se ve mě dost mísí. Zatím držím. Spíš mlčím.

15.11.2010

Asi nic zásadního.
Dneska jsem poprvé zaspala. A zařídila jsem si obedy ze školní jídelny. Našla kastrůlky - a konečně mi odpadne jedna starost - jak naplnit svoje břicho teplým jídlem každý den

14.11.2010

Kdyby všechno probíhalo normálně mohli jsme dneska slavit v kruhu rodinném jedny narozeniny. 46 by mu bylo. Ten čas hrozně letí. Místo toho k nám přijela na návštěvu na dopoledne babička z Prahy. Chtěla jsem si je s Majdou spolu vyfotit, ale Majda odmítla spolupráci. Něco ve foťáku sice mám, ale vyčerpanost je maximální a nemám vůbec vizi že se nějaká fotka povedla.. třeba někdy najdu sílu.. Odpoledne jsme jeli s Majdou nakoupit. Už nám lednička odmítala vydávat jídlo. Halekala cosi o prázdnotě. Nákup jsem nesla po schodech na třikrát

13.11.2010

Pojmenuju pod fotky Majdičky kamarády ze školky :) v růžových šatičkách Nikolka, ta se o Majdičku moc hezky stará a Majda jí má moc ráda. Vedle ní malý Šimon, pak Pepíno a Šárka. Pepína známe už z prvního maškarního (taky v historii tohohle blogu) a Šárka se Šimonem, to jsou takový hodný upovídaný děti, které jsme potkávali hlavně v zimě při bobování :) Ty starší holčičky bohužel neznám :)
Přivítali jsme Michaelku, Ondru a Samuela.
Míša
Ondra s Barborkou. Tuhle holčičku jsem si chtěla už dlouho vyfotit. Má obrovský kukadla. Škoda že jsou v těch prostorách tak tmavý místnostni. Snad se někdy zadaří a budu fotit i venku :)

Linda a Samuel
jedna rodinka :)
Druhá rodinka :)

Třetí rodinka :)

Už mi minulý týden říkala Petra z práce jestli přijdu a když mi i včera večer volali z obecního úřadu, tak jsem dneska opravdu šla. Další focení vítání občánků u nás v obci. Poprvé s novým starostou. Místostarosta přihlížel a učil se. Přívítali jsme dva kluky a jednu holčičku. Potykala jsem si s ženskýma na úřadu - že prý se tam stejně budu teď vyskytovat asi furt :)
No a až do noci, do dvou do rána, jsem upravovala fotky. Je mi totiž jasné, že když to neudělám hned, tak už nikdy. Až do konce listopadu to vypadá že nebudu mít pořádné volno :(
Myslím, že jsem fotek dala na blog k téhle události dost, ale kdo by se chtěl podívat na všechny co jsem nabídla k tisku, tak jsou zde

12.11.2010

Jen vím, že jsem se ponořila do internetových obchodů a hledala jsem nějakou pěknou panenku pro ježíška, aby mohl dát Majdičce. Potřebovala bych si je prohlídnout někde v obchodě - bez Majdy. Ona jinak pořád něco chce a potřebuje.

Jo a ještě něco. Z Šumperka mi v práci dovezli tiskárnu. Konečně! Tři týdny to trvalo! Ženský samozřejmě záviděj. Ale žádná mi svojí starou byť funkční dát nechtěla

11.11.2010

Sníh nám Martin nepřivezl ale dozvěděla jsem se že má paní šéfová vizi, že až se doma posrovnáme a malá zvykne, tak pojedu na dva nebo tři dny do Šumperka na zácvik. Přiznám se že jsem vytřeštila oči - jako že jeslti sama? Tak se smála že jako proč? A já že jsem byla na Moravě jednou v životě bráchovi na přísaze a že asi netrefim :) tak říkala že by jela se mnou. Vysvětlovala mi nějaký letáky - nabídku zboží pro úrčité skupiny lidí. Do teď neměl nikdo čas aby mi řekl co je co. Tápala jsem.
Myslím že to bylo dneska. Už doma. Seděli jsme v "zimní zahradě" a povídali. A Majda říkala že babička je prdlouš. A já říkam proč je babička prdlouš? Protože je prdlouš... a co jsi ty? ... já jsem ostuda :D ..... no to se máš čim chlubit, a co jsem já? Ty jsi andělíček :D (dopadla jsem výborně)... no ty jsi na mě hodná.. a co je teda dědeček ještě? ... Dědeček je hrůza :D
Tak role v rodině máme rozdělené :)

8.11.2010

Dneska na mě holky v práci nechali velkej balík práce. Což o to, já si nestěžovala, prostě jsem počítala s tim že zůstanu dýl, ale šéfovi skladu se to nelíbilo. Tak jim vyčinil že takhle to nejde. Ani nebudu psát do úterý, že to samozřejmě dámy musely řádně probrat. Jako budiž. Pravdou je že jsem šla z práce jak mátoha o půl páté, volala jsem jen mamce jestli vůbec vyzvedla Majdu ze školky a šla za tátou na úřad províst zálohu dat z počítače. Měl tam nějaké soukr. fotky. Domů jsem se dostala po šesté. Dost na odpis. S Majdou jsme si užili akorát tak večerní rituál a mohlo se jít spát.
Citím jak mi život utíká a přemýšlím, jestli má tahle práce pro mě smysl, jak dlouho jsem schopná jí dělat, jestli mě vůbec někdy bude naplňovat. Je to moc otazníků a vim že jsou to začátky.
Možná kdyby mi v práci šla ta tiskárna pořádně, že bych neměla tak hrozný pochybnosti ale nějak to na mě padalo...

6.11.2010

Konečně sobota. Člověk se těší jak si pospí a to malé stvoření to ne a ne pochopit. Ve třičtvrtě na šest se probudila že má hrozný hlad a že nutně potřebuje vstávat. Přiznám se že jsem jí namazala chleba a zdekovala se zpátky do postele, ale stejně mě vytáhla už před osmou. Tak žádný spánkový deficit z týdne doplňovat nebudu. Holt se budu muset naučit chodit dřív spát. Příští týden ale můžu vstávat o hodinu později.
Dneska přijeli linaři. Dodělali podlahu v garáži a položili i lino v chodbě. To naši sháněli dneska v Liberci. Je takové světlé, tak jsem zvědavá jak se bude dobře mýt, přeci jen je to první místnost po vstupu do domu.
Babička stahuje pomalu věci z půdy - zachráněné nádobí do kuchyně a tak... něco už se může začínat uklízet. A dědeček se těší jak bude montovat skříň právě do té chodby, kde se dneska dělalo lino.

5.11.2010

V pátek jsme tu přivítali milou návštěvu. Tím milejší, že nám přivezla alespoň část kuchyně. Už se to rýsuje. Se zbytkem přijede prý příští týden. Musel si to poměřit protože místnost se přeci jen mohla změnit. Hlavně výška stropu od podlahy a tak :)
Majdička se před strejdou Krakonošem moc styděla :) pořád opakovala že ty sladkosti co jí přivezl ale nejí, že jí nechutnají a tak jsem se v tom začala probírat a říkam.. mňam kočičí jazyčky.. to mam ráda.. a Majdička obrátila.. :) vlastně nebylo nic co by jí nechutnalo a nutně to potřebovala okusit :)
Den jinak vcelku v klidu. Mám vyměněné pneu na autě. Dneska taťka vyzvedával auto.

4.11.2010

Zase se spožděním a přemýšlím co se ten den stalo. Jediné na co si vzpomínám je, že mě večer začal děsně bolet zub. Zubař tu preventivku nějak odbyl a já mam prostě v puse kaz! a ten mě po výměně kartáčku na zuby začal bolet. Na spaní jsem se nafetovala růžovou tobolkou a hrozně jsem si přála aby to přešlo.
Víc si nepamatuju

3.11.2010

Jsem z práce nějaká zbitá. Včera jsem se dostala do postele až k půlnoci a ráno jsem vstávala v pět. Bodejď bych hýřila energií.
Majdička mi dneska ve školce namalovala srdíčko! Teda vybarvila ho. Ale byla jsem tak překvapená. Povedlo se jí to! Prej probírali červenou barvu. A to ona už zná a ví co je červené :)
Jinak jsme nic moc nedělali. Nic podstatného. Jen jídlo, praní, sušení, hraní a válení se na gauči s částečným klimbáním u televize :)

Ještě na něco jsem si vzpomněla. Paní učitelka říkala, když jsem si vyzvedávala Majdu ze školky, že tam malá předvedla úžasnej jekot. Myslim že z toho byla v šoku ještě odpoledne když o tom mluvila. Že by to do té roztomilé malé holčičky neřekla :) Prý byli venku a Majdička si odtama přinesla dva listy. Odložila si je v šatně když se svlékali a paní učitelka nic netušíc je uviděla a vyhodila do koše. Když to Majda zjistila tak bylo prej zle. Začala hrozně nahlas ječet, brečet, kvílet a nebyla schopná říct co se stalo. Učitelka v šoku jeslti se jí něco nepřihodilo.. a pak jí to docvaklo. Vyhodila jí její poklad! Tak jí vysvětlila že paní uklizečka by nebyla ráda kdyby se to v šatně jen tak válelo a tak ty listy z koše vyndali a ukidili je k Majdě do košíčku aby si je mohla vzít odpoledne sebou :) Je to docela sranda když to vypráví někdo jinej, že se mu to přihodilo :) Nicméně vim, že když na mě takhle hučí malá, tak taky jen pořád hlasitě opakuju nebreč a řekni mi co se děje. Jí to v tu chvíli vůbec nenapadne, že by stačilo říct :) Hned zapíná sirénu :)

2.11.2010

Dneska jsem byla v práci jen do jedenácti. Jeli jsme k tomu zubaři. Byla jsem ráda, že moje obavy z nepříjemné sestry se nepotvrdili. Jen tak zněla v telefonu. Ale více méně s Majdou provedla uplnej zázrak. Hned se zkamarádily, pokecaly, Majda se povozila v křesle nahoru a dolu, do lehu a sedu, jen ty tuleni v plivátku chyběli :) Pusinku ale Majda otevřela naprosto fascinovaně. Zrcátko, lopatka (tak tomu říkali, mi to přijde spíš jak šperhák :D ) .. všechno si nechala strčit do pusy. Ten počínající kaz co se jí dělá jí jen tou "lopatkou" nahrubo sundali, že se to opraví až tam přijdem příště. Nechtěli jí vyděsit. Jsem docela ráda. V Litoměřicích jsem jí musela mít na klíně a tak krásně hladce to neprobíhalo. I když byla taky statečná ale spolupracující moc ne. No je pravda že už je taky větší. No zvládla to na jedničku, dostala samolepku, kterou zlikvidovala hned v čekárně a nějakého porcelánového pejska. Vůbec nevim jak k němu přišla tak jen doufam že ho neodcizila. Tvrdila že jí ho dala sestřička. Já v tu dobu byla v křesle. Pan doktor mi likvidoval dva kazy a ucpával plombou. Dědeček který nás doprovázel tak snadno nevyvázl. Chystal se na to už sice dýl, řekněme poslední čtyři roky, ale nechtělo se mu do toho. Pan doktor mu umrtvil pusu a obrousil dva zuby. Připravil je na korunky které dostane příští týden.
Během toho zákroku jsme s Majdou jeli z Raspenavy domů, tam jsem jí dala oběd a jeli jsme zas zpátky pro dědečka. Majda se tudíž vyspala v autě. Vydržela dlouho. Když jsme znovu se vrátili, tak jsem s ní čekala hodinu v autě před domem. Dědeček šel zase do práce. Byla jsem ráda že jsem se domluvila s paní šéfovou že se už do práce nevrátím. Nebylo kam Majdičku dát. Na půl hodiny by mi jí ve školce nevzali a hlídání jsem neměla. Babička měla odpolední.
Jo a zase jsem změnila rozhodnutí. Jsem děsná jak si nestojim za svym. Ale při prohlížení aut na internetu jsem dospěla k takovému názoru, že mě to vybírání nebaví, nedokážu se na to soustředit, a tudíž se žluťáska zbavovat nebudu. Od tý doby co v něm naposledy luplo funguje naprosto bez problémů, kontrolka zhasla na stálo, jezdí krásně, neřve tolik motor... tak jsem večer před spaním pro něj objednala dáreček na internetu. Aby mu v zimě bylo teplo :) Dostane nové přezuvky :)

1.11.2010

Myslela jsem že doplním fotky z minulých dní ale nemam vůbec energii. Z práce jsem letěla pro Majdu do školky (ráno mě potvůrka nechtěla vůbec pustit do práce, že jsem přišla o 10minut později), pak jsme se trochu posilnily a s trochou odmlouvání se vydaly na nákup do Frýdlantu. Návrat v pět. Udělat večeři, uklidit nákup, vypravit dítě do postele... a najednou je půl devátý. Za okny tma co by se dala krájet a víčka mi padají.
Zítra doufam že dorazím do práce včas. Potřebuju nejdýl v jedenáct vypadnout kvůi zubaři. A musim nějak dohodnout, abych se už nemusela na půlhodinu vracet. Jsem zvědavá jak budou vstřícní.