pondělí 8. listopadu 2010

8.11.2010

Dneska na mě holky v práci nechali velkej balík práce. Což o to, já si nestěžovala, prostě jsem počítala s tim že zůstanu dýl, ale šéfovi skladu se to nelíbilo. Tak jim vyčinil že takhle to nejde. Ani nebudu psát do úterý, že to samozřejmě dámy musely řádně probrat. Jako budiž. Pravdou je že jsem šla z práce jak mátoha o půl páté, volala jsem jen mamce jestli vůbec vyzvedla Majdu ze školky a šla za tátou na úřad províst zálohu dat z počítače. Měl tam nějaké soukr. fotky. Domů jsem se dostala po šesté. Dost na odpis. S Majdou jsme si užili akorát tak večerní rituál a mohlo se jít spát.
Citím jak mi život utíká a přemýšlím, jestli má tahle práce pro mě smysl, jak dlouho jsem schopná jí dělat, jestli mě vůbec někdy bude naplňovat. Je to moc otazníků a vim že jsou to začátky.
Možná kdyby mi v práci šla ta tiskárna pořádně, že bych neměla tak hrozný pochybnosti ale nějak to na mě padalo...

Žádné komentáře: