29.12.2011

Minulý víkend jsem mluvila s Teklou. Telefonní hovor na skoro hodinu. Úžasný kolik má volných minut :) Moc ráda jsem jí slyšela. Vlastně jsme spolu pořádně nemluvily takhle hodně celý roky. Ale bylo to tak pohodový. A pozvala mě a Majdu do Prahy. Bez problému můžeme i přespat. A já se teda zeptala. Jestli by moc vadilo, kdyby s náma přijel i Petr. A Tekla byla nadšená :) No a právě 29.12. jsme jeli, den poté se vrátili, abysme nemuseli řešit alkoholiky na cestách.
Dokonce jsem Tekle přiznala i svůj stav. Pořád na mě s Kristýnkou koukali že se mám asi hodně dobře, že dost papám... a nakonec se to provalilo :) A jsem strašně ráda že Tekla to vzala tak dobře. Petr mi přiznal že mu bylo lehce nepřijemně, protože je to přeci jen Tondy sestra. Taky jsme řešili jeslti babička opravdu měla tolik práce nebo jestli se s ním prostě nezvládla střetnout a seznámit. Je to nástupce jejího syna. Možná taky potřebuje čas. Ale Tekla byla skvělá. Stejně jako tenkrát když mě Tonda přivedl k nim domů. Ona byla tak neskutečně přátelská. Odvažuju se říct nejpřátelštější z celé Tondovy rodiny. I ke mně tenkrát i k Petrovi teď se chovala jako by nás znala od narození :) Jsem moc ráda že jí znám a mám i když se nevídáme kdo ví jak často. No a poprosila jsem jí, aby tu novinu nějak po příbuzenstvu roznesla. Protože stejně jako moji rodiče potřebují čas, je mi jasné, že i Tondy příbuzní budou mít co vstřebávat. S tím odstupem co to doplňuji, tak poznamenávam že babička se odvážila Petra poznat vlastně až na konci května. Přijela se podívat k nám domů. Ale moc s Petrem nemluvili. Jel zrovna do kostela :) Ale přijela. Dokonce si sáhla na narostlé břicho a byla milá :) Jsem ráda :)

27.12.2011

Přijel! Od dnešního dne už tu nebude jen po práci. Ale prostě napořád. Budeme jako jedna rodina. Majda byla strašně šťastná. O mě ani mluvit nemusím :) Ježíšek Petrovi připravil i nějaké poličky na věci, aby se tu cítil co nejvíc "doma". Od dnešního dne nám to vlastně začíná oficiálně :)

24.12.2011

Tak jsme se dočkali. Ježíšek přišel. A nadělil nám spoustu věcí ale i informací. Byl to trochu náročnější rok a tak ta informace bohužel (jak jsem pochopila a vlastně trochu i očekávala) byla pobrána spíš jako jobovka. Když mi P. psal sms cosi o čiaru vianoc, přiznám se že jsem brečela jak malá holka :) Doma bohužel nebyla odezva žádná. Ani kladná a pro jistotu ani záporná. Seděla jsem sama v obýváku, teda s Majdou a budoucím životem ve mě - a strašně osamělá. Strašně jsem si přála aby už bylo po vánocích :) Aby už P. přijel - hlavně v pořádku. Aby se se mnou někdo bavil. Někdo zakřičel nebo se zeptal na cokoli. Je zvláštní na to dneska vzpomínat. Půl roku po tom. V době kdy očekávám každým dnem. Kdy už vím, že to prostě všechno chtělo jen čas. Vždycky to chce čas. Vydýchat se. No asi si mojí budoucnost a inteligenci představovali moji rodiče (spíš asi mamka) trochu jinak :) Ale jsem ráda, že dnes, půl roku po té, už to se mnou zas až tak černě nevidí :)

21.12.2011

K tomuhle dni jsem našla fotky k aktuálnímu mému stavu. Terka z Olomouce pořád žadonila že mě chce vidět a tak jsem fotila i to moje maskování. Bez vesty nebo svetru už doma chodit nemůžu. Je to dost vidět. A holt se to na vánoce provalí. Škoda že u toho nebude P.

11.12.2011

Poslední víkend před vánoci kdy je P. s námi. Tedy po práci. Ne celý den. Slíbil mamce že letošní vánoce ještě naposledy stráví doma. Mamce se samozřejmě stýská že bude tak daleko, ale moc to jemu, nám, přeje. Aby všechno dobře vyšlo. Jsme domluvení že P. přijede po vánocích a už tu zůstane. Silvestr a Nový rok už budeme spolu. Ale teď budeme muset čtrnáct dní vydržet. Varianta že bych já s Majdou jela trávit vánoce na Slovensko by nebyla uplně dobrá. Ne letos. Navíc musím prostě s tou zprávou už konečně ven.

Našla jsem fotku k tomuhle dni. Majda dělala s babičkou perníkovou chaloupku. No s babičkou i s dědou. S dědou totiž zdobila. Ale děda pomáhal jen trošku :)

27.11.2011

Udělám z toho jen jeden příspěvek. V pátek nám ukázal P. Námestovo i s Oravskou přehradou. V sobotu jsme se vypravili do Trenčína za sestrou no a v neděli už moc času nebylo. Trošku mě mrzelo že kvůli nám, naší pomalosti (Majda a oblíkání) P. nestihl kostel. Ale aspoň jsme se podívali kde to je. A já odpoledne ještě něco nafotila z domova. Přišla se podívat i Monika s Riškem. Kluci od Renaty se taky osmělili a skoro jsem zalitovala že jsem ten foťák nevytáhla o nějaký ten den dřív :) Možná by se ledy prolomily dříve. Kluky to focení nakonec bavilo.

Tady Majda s novou babičkou a klukama - Riškem, Davidkem a Adrianem :)

24.11.2011

Dnes se mi splnil sen. Aspoň částečně. Vždycky jsem se hrozně moc chtěla jet podívat na Slovensko. Do Tater. Ty Tatry sice uplně nevyšly ale Slovensko ano! A na Oravě je taky krásně. Byla jsem moc zvědavá jaké to bude. Ale nejen příroda, místo, ale hlavně lidi. Jak mě přijme P. rodina.
Do Zákamenného jsme přijeli hrozně pozdě v noci. P. tatínek už spal. Maminka na nás poctivě čekala. Aby nás pozdravila. Majda byla po dlouhé cestě unavená a před maminkou se docela styděla :) Ale druhý den se dost rychle otrkala. Narozdíl od místních dětí. Jsou takové koukací a se mnou moc nemluví :) stydí se. Maminka a P. sestra jsou kamarádštější. Tatínkovi se přiznám mam problém trošku rozumět. Slovensky rozumím dobře, ale goralština je trošku na mě složitá :) To se poddá.
O víkendu jsme navštívili i druhou sestru v Trenčíně. Tam se teprve Majda vyřádila. Evička je stejný číslo jako ona. No a dověděli jsme se že nejsme jediní, kteří čekají přírustek do rodiny :) My v červnu, oni v červenci :)

20.11.2011

Je to strašně dlouho co jsem sem něco napsala. Asi to není ani o tom že bych neměla o čem psát, že bych si nechtěla všechno uchovat, ale potřebuji nějak soukromí. Jsou věci o kterých nechci mluvit ani teď. Vyplavou na povrch až za čas. Pravděpodobně :) Ale jednoduše - je mi moc fajn. A to dokonce v listopadu. Listopad vážně nemam ráda. Žádnej jinej měsíc nemam tak svázaný s minulostí. Žádnej jinej měsíc nemívam tolik depresí. Ale ten letošní zvládám prostě líp. Děkuju.
Fotit se snažím i když málo. Ale na jaře třeba bude líp. Ateliér bohužel nemám takže na zimu asi i ten malý zájem opadne :) Oficiální práci pořád nemám ale pořád se mě drží sen. Jo jo jsem snílek :)
Dneska byl krásný den. Od samého rána, byť se probuzení konalo za deset minut pět a nebylo nám dopřáno zase usnout, až do pozdního večera kdy jsme ulehli asi o půl dvanácté. Krásný datum, moc krásné vzpomínky - hodně osobní s hodně osobním dárkem který pro mě moc znamená - a hlavně. Podařilo se mi ukořistit fotku :) Tu si sem chci moc dát. Není to žádná ateliérovka, umění nebo tak. Ale pokusila jsem se jí co nejvíc "vylepšit" protože z toho tmavého obýváku se toho ani s bleskem moc vykřesat nepodařilo, ale má pro mě velké kouzlo. Jsou na ní dva lidi, které moc miluji. Jsem moc ráda, že i oni dva si tak sedli do noty. Že si spolu rozumí. Nejsem (skoro mě napadá slovo bohužel) věřící, ale kdybych byla, musela bych děkovat Bohu za to, že můžu něco takového prožít. Nevím které vyšší moci poděkovat, nicméně jsem fakt vděčná :)


EDIT: Po půl roce si sem připisuji, že tím dárkem byl prstýnek od P. Kupoval ho prý v osmnácti ze své první výplaty pro svojí vyvolenou. Ten prstýnek si počkal na předání asi patnáct let. A moc to pro mě znamená. Větší romantiku jsem snad v životě nezažila :)

12.11.2011

Na dnešní den se Majdička hrozně moc těšila. Měla jít totiž poprvé se mnou říkat básničku na vítání občánků. Já fotit a ona přednášet. Bohužel osud tomu chtěl jinak a po dlouhém očekávání neštovic, které ve školce řádily, Majda ochořela a mezi miminka nemohla. Bylo mi to líto. Ale na druhou stranu jsem byla ráda. Stihlo se to před návštěvou Slovenska a tak nám neštovice neohrozily náplánovanou cestu. Průběh nemoci měla Majda hladký, kolem 10-15 pupínků, takže jsem zvědavá jeslti už je opravdu "NIKDY" nedostane.

5.11.2011

Tak P. je na tom Slovensku a já jsem domluvená s Luckou na focení několika reklamních fotek na její kadeřnictví :) Modelkami se staly dobrovolnice z místního kadeřnictví včetně kadeřnic.

24.10.2011

S P. jsme se domluvili, že bude fajn, když nás s Majdou představí i na Slovensku. Původně jsem teda nechtěla aby tu zásadní novinku sděloval dřív než mě poznají. Kdo ví co by si pak o mě mysleli :) Ale P. to stejně nevydržel. Mají s mamkou hezký vztah a jejich mamka, jak jsem později poznala, je moc prima ženská. Navíc věřící asi zprávu o očekávání miminka do rodiny přijímají mnohem lépe než prací vystresovaní češi. Přiznám se, že jsem P. tak trochu nakonec záviděla :) No nicméně proto, abychom mohli s Majdou navštívit a poznat novou část rodiny, babičku, dědečka, strejdy, tety, bratrance a sestřenice, bylo potřeba udělat pas a ten jsem šla zařizovat zrovna dneska :)

23.10.2011

O týden dřív ale s P. Moc jsem si to já i Majda přála. P. taky překonal stud. A i s rodičema, u nás nahoře v obýváku jsme oslavili všichni dohromady Majdiččiny čtvrté narozeniny. Přiznám se že nějaká extra fotka se mi moc nepodařila a taky jsem foťákem zbytečně nechtěla zúčastněné týrat. Už tak tu jisté rozpaky byly. Ale to se všechno časem poddá :)

19.10.2011

Jako nezaměstnaná mam spoustu času i na kamarádky na mateřské. A Katka toho využila a při návštěvě si nechala nafotit děti na vánoce :)

18.10.2011

Nejsem si vůbec jistá tímto dnem. Pamatuju si že "tenkrát" mi nervy dobře hrály. Že P. měl pořád nějaký problém aby tradičně večer po práci přijel. Věděla jsem že to není proto že by nechtěl, ale jejich šéf byl všudypřítomný a auto firemní. Po telefonu se takové zprávy řešit nedaly. Nicméně nakonec se to podařilo. Ať to bylo úterý nebo středa, tatínek se tu zprávu z minulého týdne dověděl. A tím víc se mi ulevilo jak jí vzal. Byl strašně rád. Usmíval se a oči mu zářily. A já prostě věděla, že všechno bude dobré. Že co se stalo je opravdu dar z lásky - ať tomu kdokoli věřit chce nebo nechce a bude si ťukat na čelo něco o naivitě :)

16.10.2011

A máme tu další focení. Tentokrát v Hejnicích s Evou, Míšou a malým Vojtou. Tatínek byl totiž tento víkend na Slovensku a já abych příliš netrpěla samotou jsem si naplánovala na celý víkend pořádnou zábavu. S holkama se to parádně povedlo.

15.10.2011

V tento den to tatínek ještě neví a já odjela do Prahy na slíbené focení Kristýny. Přidala se k nám i Monika. Skvěle asistovala s odraznou deskou a softboxem. Myslím že Kristýna byla s výsledkem nakonec spokojená. Já přišla na jiné myšlenky, užila si nějaké ty nevolnosti a přemítala, co tomu ten tatínek asi nakonec řekne.

12.10.2011

Tak tenhle den bude pro řadu lidí asi velkým šokem. Protože obrázek doplňuji po velmi velmi dlouhé době zpětně, tak vím, že opravdu velkým šokem byl pro moje rodiče. Myslím, že jim trvalo dlouho se s tím smířit ale jsem ráda že se to nakonec podařilo a těší se s námi

12.9.2011

Včera byl nádherný den. Navíc opět jedenáctého a prožili jsme si další poprvé. Možná na to jdu rychle. O dost rychleji než kdy dřív. Ale jde to samo. A navíc už nejsem v pubertě :) No každopádně, včera jsem oficiálně představila Petra i rodičům :) Trochu jsme se toho setkání oba báli. Možná kvůli utrapám se stavbou mostu, hasičárny a zabrání určitých useků naší zahrady. Kvůli jejich poničení firmou. Kvůli všem rozbrojům mezi šéfem Skanské, starostou a mými rodiči. Přiznám se, že jsem nevěděla jak se budou tvářit na to že je Slovák. Ale dopadlo to vcelku pozitivně. Mamka se smála a překvapeně podotkla že je Majda prd drbna :) No na to kolik toho namluví tak opravdu necekla jediný slovo. Ví co je to tajemství :) No a táta? Ten pronesl cosi že už se určitě někdy viděli, asi za plotem :) U betonování a tak :) Přežili jsme to :) a odjeli jsme i s Majdičkou do Liberce do kina na šmouly. Krásné odpoledne, ještě krásnější večer. Děkuji, že můžu být tak šťastná :)

28.8.2011

Mám tu zase výpadek. Ale není to výpadek proto, proto že by nebylo o čem psát. Nebo že bych měla depresivní období. Špatnou náladu nebo něco podobného. Ba naopak.
Řekněme že od 11.8. to začalo. Všechno se prolomilo a od té doby v tom plavu. Možná se topím :) ale zřejmě zvládám dýchat i pod hladinou. Dneska jsem do toho všeho co se děje zapojila i Majdičku a jsem fakt ráda, jak krásně si to užila. S náma ve třech. Mám za sebou snad nejkrásnější den za poslední čtyři roky. Kolikrát jsem za ty čtyři roky byla v zoo. Ale ta dnešní je pro mě nezapomenutelná. Tak rodinná a blízká. Fotky nemám. Nechtěla jsem si ty pocity rušit foťákem. Ale hlavu mám plnou dojmů, myšlenek a myslím že v budoucnu to budou nádherné vzpomínky :) Majdě jsou dneska tři roky a deset měsíců a já jsem až po uši zamilovaná :)

10.8.2011

Dnešní ráno začalo tak nějak depresivně. Venku pršelo. Nepřetržitě. Tak mi bylo jasné, že to na co se těším nepřijde. I přes snahu vytvořit uměle náhodu se to nepovedlo asi o minutu :) Bylo mi z toho smutno. Nicméně oběd mě naladil vcelku na dobrou notu. Měli jsme s dědečkem kuřecí maso a zeleninový salát. K tomu tatarku a bagetu. Jídlo z jídelny ale fakt dobré. Akorát tu zeleninu pokrájeli na takové malé kousky že to nešlo jíst jinak než hodně pomalu. A tak jsme se dlouho dívali do tého barevného pokrmu, až ta nálada přišla :) Podpořilo jí ještě vykukující sluníčko, které mi vnuklo myšlenku jít na procházku. Protože jsem neměla sebou Majdu, mohla jsem se jít podívat až do Heřmanic k hranicím. Ona by to neušla. Když jsme šly pak spolu na procházku po tom co přišla ze školky tak plakala už za mostem že chce domů, že jí bolí ťapičky :) Chudák je moc mezi psama :) Nicméně se mi jí podařilo přesvědčitz a namotivovat na dva koníčky a jednoho beránka které cestou uvidíme.
Jinak Heřmanice, to je věc. Procházela jsem tamtudy a byla jsem taková celá přepadlá. Je to tam tak nějak jiné. Ty dřevěné domky u silnice vcelku některé vypadají jako dřív, ono to na tom dřevu není moc vidět. Ale někde jsou prázdné louky, všude kamení jak to ta voda valila. No bylo to něco. A to jsem to neviděla po povodních - nějak na to nebyl čas, myšlenky, odvaha.
Cestou zpátky jsem se díky dobré duši svezla, tak jsem vlastně tak moc kilometrů nenachodila. Dohromady tak šest. Víc ne. Akorát ta projížďka mi byla vyčtena od jednoho "stréca" že mě chtěl vzít a jeho jsem odmítla :D Ale on mě chtěl odvíst do Liberce a hned, ještě než jsem došla vůbec k těm hranicícm, což jsem měla jako vytyčený cíl.
Něco pozitivního? Moc se mi líbí nově budované hřiště v Heřmanicích. Budou mít krásnější jak v Dětřichově. Tak nechť jim ho pubertální mládež nezničí jako u nás. Zatim to vypadá moc pěkně a kdyby to měli hotové, tak se tam s Majdičkou určitě vydám i třeba autem, aby to ušla.

6.8.2011

Užívám si klidný víkend. Teda v rámci možností. Majdička má zase období pokoušení mých nervů a dokonce i trpělivosti prarodičů. Zatím je bez úhony. Šla spát po obědě :)
Venku je klid. Žádné žluté ani jiné auto. To zase začne jezdit a hlučet tu až v pondělí. Dělníci si udělali také volno. My ne. Pořád makáme na zahradě. Potřebujeme dodělat ten plot. V pondělí nám snad srovnaj ten jeden kus zahrady a už ho opustěj, aby byla mamka spokojená, že si tam může vysadit kytičky :) No nejen to. Koupila i nějaké posezení u grilu a je potřeba to všechno natřít. Zatím je to jen na paletě pod plachtama, dlouho nevyužité.
Mě se bude asi stýskat :) Je to společnost lidí. Řekla bych že slušných. Když tu seděli ukrajinci na Denouškovym hrobečku, tak jsem skřípala zubama a asi jsem moc přátelsky nevypadala. Ale Ti slováci mi nevadí. Baví se se mnou, jako naši bratia :) Mávají mi když odjíždějí. Už skoro všichni. Asi je to divný, když se těším, až zase přijedou.
Poslední dny trávím hodně na youtube s K.Krylem. Tohle je moc krásná písnička:

3.8.2011

Žádné tání ledu se dneska nekonalo... ale zítra by mohlo :D
Nicméně vedro bylo šílené. Natřela jsem další kus plotu a Majdička se konečně dočkala slibovaného velkého překvapení od babičky. Byla nadšená i když nemá červenou nebo růžovou klouzačku :)
Předpokládám že zítra ráno bude vstávat hodně brzy, aby mohla jít ven :D

2.8.2011

Jak jsem byla celý týden optimisticky naladěná kvůli jisté jediné věci, tak včera mě popadl nějaký splín. Pořád jsem přemýšlela co všechno je možné, nemožné, reálné a tak... a dneska.. dneska to vypadá že se ledy pohnuly.... neříkam že moc. Žádný velký tání sněhu :) Ale bylo to fakt vtipný :) Já ani nemůžu psát moc víc. Ale jsem toho plná a těšim se zas na ráno. Trochu mě mrzí že bude jedno z posledních, ale už aby bylo. Třeba ty ledy nakonec roztají.... chce se mi tomu věřit :)
A když ne? Když ne, tak mě to bude asi dost mrzet, ale po včerejším splínu a konečném vyrovnání myšlenek - myslím že se s tím smířím.

Jo a zkoušela jsem fotit Majdičku trošku v protisvětle. Moc fotek mi nedovolila ale myslim že by to docela šlo.... třeba bude ještě někdy spolupracovat... Budu muset hledat jiný oběti na zkoušení :)