Tak jsme se dočkali. Ježíšek přišel. A nadělil nám spoustu věcí ale i informací. Byl to trochu náročnější rok a tak ta informace bohužel (jak jsem pochopila a vlastně trochu i očekávala) byla pobrána spíš jako jobovka. Když mi P. psal sms cosi o čiaru vianoc, přiznám se že jsem brečela jak malá holka :) Doma bohužel nebyla odezva žádná. Ani kladná a pro jistotu ani záporná. Seděla jsem sama v obýváku, teda s Majdou a budoucím životem ve mě - a strašně osamělá. Strašně jsem si přála aby už bylo po vánocích :) Aby už P. přijel - hlavně v pořádku. Aby se se mnou někdo bavil. Někdo zakřičel nebo se zeptal na cokoli. Je zvláštní na to dneska vzpomínat. Půl roku po tom. V době kdy očekávám každým dnem. Kdy už vím, že to prostě všechno chtělo jen čas. Vždycky to chce čas. Vydýchat se. No asi si mojí budoucnost a inteligenci představovali moji rodiče (spíš asi mamka) trochu jinak :) Ale jsem ráda, že dnes, půl roku po té, už to se mnou zas až tak černě nevidí :)
Žádné komentáře:
Okomentovat