29.12.2011

Minulý víkend jsem mluvila s Teklou. Telefonní hovor na skoro hodinu. Úžasný kolik má volných minut :) Moc ráda jsem jí slyšela. Vlastně jsme spolu pořádně nemluvily takhle hodně celý roky. Ale bylo to tak pohodový. A pozvala mě a Majdu do Prahy. Bez problému můžeme i přespat. A já se teda zeptala. Jestli by moc vadilo, kdyby s náma přijel i Petr. A Tekla byla nadšená :) No a právě 29.12. jsme jeli, den poté se vrátili, abysme nemuseli řešit alkoholiky na cestách.
Dokonce jsem Tekle přiznala i svůj stav. Pořád na mě s Kristýnkou koukali že se mám asi hodně dobře, že dost papám... a nakonec se to provalilo :) A jsem strašně ráda že Tekla to vzala tak dobře. Petr mi přiznal že mu bylo lehce nepřijemně, protože je to přeci jen Tondy sestra. Taky jsme řešili jeslti babička opravdu měla tolik práce nebo jestli se s ním prostě nezvládla střetnout a seznámit. Je to nástupce jejího syna. Možná taky potřebuje čas. Ale Tekla byla skvělá. Stejně jako tenkrát když mě Tonda přivedl k nim domů. Ona byla tak neskutečně přátelská. Odvažuju se říct nejpřátelštější z celé Tondovy rodiny. I ke mně tenkrát i k Petrovi teď se chovala jako by nás znala od narození :) Jsem moc ráda že jí znám a mám i když se nevídáme kdo ví jak často. No a poprosila jsem jí, aby tu novinu nějak po příbuzenstvu roznesla. Protože stejně jako moji rodiče potřebují čas, je mi jasné, že i Tondy příbuzní budou mít co vstřebávat. S tím odstupem co to doplňuji, tak poznamenávam že babička se odvážila Petra poznat vlastně až na konci května. Přijela se podívat k nám domů. Ale moc s Petrem nemluvili. Jel zrovna do kostela :) Ale přijela. Dokonce si sáhla na narostlé břicho a byla milá :) Jsem ráda :)

27.12.2011

Přijel! Od dnešního dne už tu nebude jen po práci. Ale prostě napořád. Budeme jako jedna rodina. Majda byla strašně šťastná. O mě ani mluvit nemusím :) Ježíšek Petrovi připravil i nějaké poličky na věci, aby se tu cítil co nejvíc "doma". Od dnešního dne nám to vlastně začíná oficiálně :)

24.12.2011

Tak jsme se dočkali. Ježíšek přišel. A nadělil nám spoustu věcí ale i informací. Byl to trochu náročnější rok a tak ta informace bohužel (jak jsem pochopila a vlastně trochu i očekávala) byla pobrána spíš jako jobovka. Když mi P. psal sms cosi o čiaru vianoc, přiznám se že jsem brečela jak malá holka :) Doma bohužel nebyla odezva žádná. Ani kladná a pro jistotu ani záporná. Seděla jsem sama v obýváku, teda s Majdou a budoucím životem ve mě - a strašně osamělá. Strašně jsem si přála aby už bylo po vánocích :) Aby už P. přijel - hlavně v pořádku. Aby se se mnou někdo bavil. Někdo zakřičel nebo se zeptal na cokoli. Je zvláštní na to dneska vzpomínat. Půl roku po tom. V době kdy očekávám každým dnem. Kdy už vím, že to prostě všechno chtělo jen čas. Vždycky to chce čas. Vydýchat se. No asi si mojí budoucnost a inteligenci představovali moji rodiče (spíš asi mamka) trochu jinak :) Ale jsem ráda, že dnes, půl roku po té, už to se mnou zas až tak černě nevidí :)

21.12.2011

K tomuhle dni jsem našla fotky k aktuálnímu mému stavu. Terka z Olomouce pořád žadonila že mě chce vidět a tak jsem fotila i to moje maskování. Bez vesty nebo svetru už doma chodit nemůžu. Je to dost vidět. A holt se to na vánoce provalí. Škoda že u toho nebude P.

11.12.2011

Poslední víkend před vánoci kdy je P. s námi. Tedy po práci. Ne celý den. Slíbil mamce že letošní vánoce ještě naposledy stráví doma. Mamce se samozřejmě stýská že bude tak daleko, ale moc to jemu, nám, přeje. Aby všechno dobře vyšlo. Jsme domluvení že P. přijede po vánocích a už tu zůstane. Silvestr a Nový rok už budeme spolu. Ale teď budeme muset čtrnáct dní vydržet. Varianta že bych já s Majdou jela trávit vánoce na Slovensko by nebyla uplně dobrá. Ne letos. Navíc musím prostě s tou zprávou už konečně ven.

Našla jsem fotku k tomuhle dni. Majda dělala s babičkou perníkovou chaloupku. No s babičkou i s dědou. S dědou totiž zdobila. Ale děda pomáhal jen trošku :)