31.7.2011

Je ráno. Zas nemůžu spát. Naštěstí v noci ano, ale ráno vstávam nezvykle brzy. Hledím z okna. Za ním už druhý den prší. Nikdy mi to tak nevadilo jako zrovna teď :) Ty dny se tak táhnou.
Je zvláštní jak člověku málo stačí. K tomu aby ztratil vnitřní klid, aby se přestal soustředit. Aby myslel tak nějak bezmyšlenkovitě :) Děje se tolik věcí a já jsem pořádně schopná vnímat jen jednu.
Včera odpoledne jsem se pokusila myšlenky urovnat aspoň u práce. Resp. od rána, ale dopoledne jsem byla pořád rozptylována :) Musela jsem uvařit pro šest a půl hladových krků - u mě teda nezvyk. Nicméně to co by mi jndy trvalo maximálně hodinu, to jsem včera řešila snad dvě hodiny. Jídlo bylo naštěstí poživatelné. Po obědě pak návštěva odjela i s I. a jejími všemi věcmi. No jo, nějak je to tam co to bylo před dvěma měsíci. Tak to vypadá že to bude definitivní.
No a já se už během Majdinýho poledního spánku, s častými kontrolami množství spadlé vody z nebe, pokusila o uklid něčeho, co tu zahálelo už opravdu dlouhou dobu. Je to tu téměř k nepoznání. Šimon nám dokonce vyluxoval. Hned je tu krásněji. Jen nějak divně pusto. A to i přesto, že je nás tu o jednoho více.
No po půl sedme, když mi bylo jasné, že počasí se už neumoudří ;) , jsem vymyslela nějakou večeři a vypravila Majdu spát. Než jsme ulehli my, tak jsem stihla ještě Šimona ostříhat. Když to tak vezmu kolem a kolem. I přesto že pršelo, tak jsem možná nadělala víc práce, než když venku svítí sluníčko. Tak aspoň můžu tvrdit, že nuda mě neužírala. Nicméně "samota" nějak ano. :)

29.7.2011

Je noc. Nějak nemůžu spát, tak jsem se zvedla z postele. jen se převaluju. Myšlenky někdy pryč. Zkusila jsem mrknout jeslti nejsou nová data u jednoho zdroje do práce, ale budu tomuset hlídat ještě i zítra.
Čtvrtek proběhl dost v klidu. I když trošku lenošně. I když vlastně když si vzpomenu na ráno, kdy mi pračka zahlásila error 03 a já se zatajeným dechem hledala návod k použití pračky - to asi moc klidné nebylo. Asi nebylo ani lenošné z pračky po skleničkách vylívat vodu aby mi zbytečně netekla na plovoučku. Opravdu v kuchyni plovoukča je to nejlepší co šlo zvolit. :) No ale uraz pračky zažehnán. Nakonec jsem zjsitila že ve filtru byl do vrtulky namotaný kousek igelitu a na podruhé se mi ho podařilo odstranit kompletně. Pračka byla tudíž opravena a funguje vesele dál :) aspoň něco.
Hned po obědě jsem naložila Majdu do auta a jeli jsme do vedlejší vesnice odevzdat ten obraz na plátně. Pokecala jsem a v momentě kdy naše cesta měla pokračovat do Hejnic ke kamarádce co mě stříhá mi přišla textovka , že kamarádka nestíhá. Tak jsme jeli domů. Čas stříhací návštěvy jsem si posunula na sedmou hodinu večerní. Tentokrát bez Majdy. Byla tteda hrozně smutná, ale já se vrátila až krátce před jedenáctou. To by nevydržela. No a zítra čekáme návštěvu z Prahy. Velký bratr se přijede podívat na svojí sestru. Po dvou měsících. Prý nám dokonce ukáže i vysvědčení :) Ani nevím, jak dlouho tu s námi vydrží, ale skoro předpokládám, že protože je tu hodně práce, tak v neděli zase odcestuje :) No ale nebudu ho podceňovat :)
Lítaj tu na mě mouchy. Je to fakt nepříjemný. Letos je nějaká velká úroda.
Přemýšlím co mám dělat - po tmě a v tichosti. Oči mam jak baterky. Vzbudila jsem se ve dvě a ne a ne zabrat. Včera taky. kdo by řekl že mi stačí cca tři hodiny spánku. No asi ne na dlouho. Ale jak jsem psala. Jsem pubertálně roztržitá :) a asi holt ty hormony dělaj svoje :D
Asi to radši vypnu. Možná začínam i zívat - je půl čtvrté. Tak třeba na chvíli zaberu do šesti než zase přijdou rámusníci pod okna :)

27.7.2011

Tak tu máme středu. Na blogu zas výpadek :) ale to už nikomu asi nepřijde zvláštní :)
Minulé dny jsem strávila prací na zahradě tak jsem ani nefotila. Jen jsem vyčkávala až přijde to plátno s Martinou. Dneska se zadařilo a pošťáci dokonce zazvonili. Vybrali ode mě koruny a zdejchli se. Obraz mi tu nechali :) a vypadá fakt dobře. Tak se těším až ho Martině předám. Jsem zvědavá co na to bude říkat. Snad se bude líbit i jejímu manželovi :)
Jinak mam fakt prima náladu. Přijdu si jak největší puberťačka. Ve třiceti to je asi vcelku zajímavý :) Ale důvod se prostě najde.
Pokecala jsem si dneska i s bývalýma kolegyněma z práce. Bylo to moc fajn. Stavovala jsem se tam osobně, protože Renča chtěla něco vytisknout. Ještě mi pak večer volala Jiřka. Díky ní se mi podařilo prodloužit dobu mého pobytu venku na zahradě a vlastně jsem jí za to vděčná :) Bylo to uplně akorát ;)
No teď už jsme doma. je spousta hodin ale Majdička si pomalinku ujídá ještě jogurt. Buřta moc nesnědla. Pocintala si pyžamo, tak jí pak budu muset ještě převlíct. A pomaže spát... a maminka bude blouznit a lítat z obláčku na obláček :) Ať žije zastydlá puberta :)

22.7.2011

Zase jsem sem nic nepsala, ale nebudu to doplňovat ke dnům. Stačí takový průřez :)
To focení ve středu nakonec klaplo. A to i přesto, že dost vytrvale pršelo. Modelka byla ochotná moknout, promoknout a u toho být spoře oděná. Má můj velký obdiv :) Následně jsem musela procházet a probírat fotky, poupravit ty povedenější a nechat vybrat tu nej. Na té nej jsme se více méně shodly všechny tři (včetně kamarádky Lenky, která nám asistovala a dělala řidiče). Včera jsem tudíž hledala nějakou firmu která by nám tu jednu fotku vytiskla na plátno. Má to být jako dárek k padesátinám, tak ať to nějak vypadá. Narazila jsem trošku na problém, protože fotolaby ač mají tento produkt v nabídce, jsou zaměřené na smrtelníky s kompaktem, který však vytváří jiný formát fotek, tzn. v poměru stran 3:4. Mě ovšem vyšla samozřejmě fotka v poměru 2:3 a dostat jí na plátno o jiném poměru stran byl nadlidský úkol protože jsem absolutně nemusela fotku řezat. Jak jsem jí vyfotila tak vyšla. Z toho mám vážně radost :) Nakonec jsem zkusila zadat požadavek na tisk na www.zvetseniny.cz Mělo by to být výhodnější i cenově. Tak snad se fotka zadaří a modelka Martina bude spokojená. A co víc, samozřejmě aby byl spokojený obdarovaný.
No a protože mám souhlas s uveřejněním (jen na facebook to zatím nechci dávat, aby se manžel nějak nedopídil a nezkazil si tím překvapení) tak fotku dám sem.

19.7.2011

Nálada dnešního dne? Zamyšlená. Ponořená dost do sebe. Přemýšlím o zítřku. Čeká mě volant, úřad a pak focení. Focení něčeho, co jsem ještě nezkoušela. Je to velká příležitost. Přemýšlím už týden o tom jak to bude probíhat. Na co se zaměřit. Jak to zvládnout. Technicky, psychicky a vlastně i časově. Máme tady zase dvacátého a mě se nakupila práce. To by měli vidět na pracáku jak jsem nezaměstnaná. Ale jsem. Dva dny tu blouzním. Nic nedělám. Jen přemýšlím. A povídám si s Majdou.
Potřebuju taky upravit fotky ještě miminka z pátku a nejlíp do tohohle pátku. Jen nevím jestli to stihnu. Protože to zítřejší focení budu muset z časových důvodů hodně upřednostnit.
Snad se zadaří a hlavně vyjde počasí.
Zas hledím před sebe a přemýšlím o světle :) Myslím že nemá cenu dneska víc psát :)

17.7.2011

Mám jen pár minut, abych stihla napsat příspěvek ještě dnes. Aby mi seděl datumově :) Tak uvidím jestli to stihnu :)
Mam za sebou prima odpoledne. Možná je zvláštní být ráda sama. Možná jsem to prostě už jen dlouho potřebovala. Pročistit si hlavu. Přijít na uplně jiné myšlenky. A Harry byl k tomu super příležitost. Film byl napínavý. Už i z toho důvodu, že byl opravdu dlouhý a množství tekutin které jsem do sebe dostala dnes nadmíru velké. Takže jsem byla nakonec ráda že jsem to stihla na určené místo. :)
Co jsem ale zjistila je, že si tyhle odpoledne nemůžu dopřávat moc často. Trochu jsem totiž při čekání na začátek utrácela. Trošku pro sebe, trošku pro Majdu, a trošku pro budoucí focení. I když těch rekvizit opravdu jen trošku.
Večer když Majda usnula, jsem se dala do upravy fotek. Tentokrát ze čtvrtka, kdy jsem se střetla i s Majdou s Katkou a její rodinkou z Prahy. Sice si asi zajeli víc než mysleli ale návštěva zoo byla fajn. A v milé společnosti to taky nebylo takové to stejné. Jen na mě ten den nějak padala trošku depka. Při pohledu na smutnou slonici, při pozorování zvířat v malých výbězích. Někdy mě ta melancholie tak popadne.
No a než půjdu spát, tak sem dám aspoň pár fotek ze zoo. Lidské až po schválení :)

16.7.2011

Mám tu zas velkou mezeru. Ale vlastně se není čemu divit. Užívám si to, že nemusím sedět u počítače, nemusím sedět doma. A vlastně ani v práci :) Mám v jednání práci jinou, ale všechno jsou to takové malé přivýdělky bych tak řekla. Nic, co by se dělalo s každodenní pravidelností. Uvidíme jak se všechno vyvrbí. Zatim si tak pohrávam s foťákem. Navštěvuju lidi, na které jsem neměla minimálně poslední rok tolik času, kolik bych si přála. A hlavně se věnuju Majdě.
Mám nafocené nějaké fotky, ale budu je doplňovat až s tím jak je budu upravovat k předání. Mám pocit, že jsem sem ale nedávala žádné fotky z posledního vítání občánků, které proběhlo v půlce června. A protože mám souhlas s uveřejněním, tak si nějaké dovolím dát i sem. Ta holčička totiž byla překrásná :) A tady to vyplní tu díru, která mi tu vznikla. Vlastně je mi stydno. Pořád říkám, jak mě baví fotit, a blog mi zeje od fotek prázdnotou. Že málo píšu, to by se ještě dalo, ale že ty fotky chybí. No mám za sebou takové dost napínavé období. Myšlenky byly opravdu někde jinde než na blogu :)

6.7.2011

Musím říct, že už mám fakt velkou holku. Takovou rozumnou a moc šikovnou. Dneska poprvé mě dokonce nechala ať lenoším a sama si došla na záchod, pěkně zvládá spláchnout a umýt si ruce (o tom mě přesvědčuje přičichnutím jak voní mýdlo :) ) Sama se umí převléct z pyžama. Taky vyvenčit Ferdu! A ode dneška! Sama si udělala snídani. Vzala si chleba (asi bude fajn kupovat krájený, nabízí to možnost samostatnosti :) ) namazala ho máslem a marmeládou a přinesla mi to ukázat :) Chtěla mi dát i ochutnat beruška malá, ale na mě té marmelády bylo opravdu hodně. Myslím že i na ní. Protože ten chlebík ani nedojedla :) Ale byla fakt šikovná. Já už brzy budu moct prolenošit asi celý den :)

1.7.2011

První den prázdnin. Majda byla ještě dneska naposledy ve školce. Já se zaevidovat na úřadu práce. Odehrávaj se ve mě strašně rozpolcený pocity. Měla bych být ráda. Už mám tu práci za sebou. Už tam nemusim. Jdu vstříc nové budoucnosti. Snad lepší. A přece to není tak jednoduchý. Kdo by to řekl, že? Ale stýská se mi. Poslední měsíc dva se tam vytvořil minimálně v našich dvou kanclech bez paní šéfové skvělý kolektiv. A mě se po těch lidech nějak stýská. Je to zvláštní když to porovnám s tim co jsem prožívala v listopadu a prosinci loňskýho roku. Ještě i začátkem tohoto. Myslím, že jsme se rozloučili pěkně. A pořád jen nějak doufam.. já nevim... že to prostě nebude navěky. Přece nás nemusí spojovat zrovna tahle firma. Ale kdo ví jak to bude. Sejde z očí sejde z mysli. Prostě je mi smutno.
Dneska mám za sebou zaevidování se na UP a pak jsem byla fotit jednoho moc prima pána na občanku. Nemůže jen tak k foťákovi, protože se nedostane na vozíku do schodů, tak jsem ho byla fotit u něj doma. Doufám že bude s fotkou spokojený. Pošlu mu po Jiřce až půjdu zase do práce. Potřebuju tam ještě nějaké papíry pro pracák. Aspoň je důvod pro návštěvu :)
Chodím po bytě, s hlavou v jiným světě a přemýšlím jestli dělám dobře. Snad jo. I když zase něco opouštím. Nicméně, není cesta zpět. A asi po tom ani netoužím. Vrátit se. Jen v některých věcech bych ráda pokračovala. A nejsem si jistá, jeslti ty dvě věci jdou od sebe oddělit.
No ale aby nebyl tenhle příspěvek takový zasmušilý, dneska mi na UP paní zprostředkovatelka fakt zalichotila. Při mém odchodu se přiznala, že myslela že jsem absolvent :) To už mi dlouho nikdo neřekl :D Myslela že mám za sebou jen tu jednu práci na dobu určitou a přitom já pracuju už od roku 2002... utíká to.