První den prázdnin. Majda byla ještě dneska naposledy ve školce. Já se zaevidovat na úřadu práce. Odehrávaj se ve mě strašně rozpolcený pocity. Měla bych být ráda. Už mám tu práci za sebou. Už tam nemusim. Jdu vstříc nové budoucnosti. Snad lepší. A přece to není tak jednoduchý. Kdo by to řekl, že? Ale stýská se mi. Poslední měsíc dva se tam vytvořil minimálně v našich dvou kanclech bez paní šéfové skvělý kolektiv. A mě se po těch lidech nějak stýská. Je to zvláštní když to porovnám s tim co jsem prožívala v listopadu a prosinci loňskýho roku. Ještě i začátkem tohoto. Myslím, že jsme se rozloučili pěkně. A pořád jen nějak doufam.. já nevim... že to prostě nebude navěky. Přece nás nemusí spojovat zrovna tahle firma. Ale kdo ví jak to bude. Sejde z očí sejde z mysli. Prostě je mi smutno.
Dneska mám za sebou zaevidování se na UP a pak jsem byla fotit jednoho moc prima pána na občanku. Nemůže jen tak k foťákovi, protože se nedostane na vozíku do schodů, tak jsem ho byla fotit u něj doma. Doufám že bude s fotkou spokojený. Pošlu mu po Jiřce až půjdu zase do práce. Potřebuju tam ještě nějaké papíry pro pracák. Aspoň je důvod pro návštěvu :)
Chodím po bytě, s hlavou v jiným světě a přemýšlím jestli dělám dobře. Snad jo. I když zase něco opouštím. Nicméně, není cesta zpět. A asi po tom ani netoužím. Vrátit se. Jen v některých věcech bych ráda pokračovala. A nejsem si jistá, jeslti ty dvě věci jdou od sebe oddělit.
No ale aby nebyl tenhle příspěvek takový zasmušilý, dneska mi na UP paní zprostředkovatelka fakt zalichotila. Při mém odchodu se přiznala, že myslela že jsem absolvent :) To už mi dlouho nikdo neřekl :D Myslela že mám za sebou jen tu jednu práci na dobu určitou a přitom já pracuju už od roku 2002... utíká to.
Žádné komentáře:
Okomentovat