18.10.2011

Nejsem si vůbec jistá tímto dnem. Pamatuju si že "tenkrát" mi nervy dobře hrály. Že P. měl pořád nějaký problém aby tradičně večer po práci přijel. Věděla jsem že to není proto že by nechtěl, ale jejich šéf byl všudypřítomný a auto firemní. Po telefonu se takové zprávy řešit nedaly. Nicméně nakonec se to podařilo. Ať to bylo úterý nebo středa, tatínek se tu zprávu z minulého týdne dověděl. A tím víc se mi ulevilo jak jí vzal. Byl strašně rád. Usmíval se a oči mu zářily. A já prostě věděla, že všechno bude dobré. Že co se stalo je opravdu dar z lásky - ať tomu kdokoli věřit chce nebo nechce a bude si ťukat na čelo něco o naivitě :)