Pořád dumám kterou fotku sem dát. Majdička se ráno zase aktivně účastnila připravy oběda. Byly máminy "oblíbené" buchtičky se šodo. Když Majda pomáhá tak je tááák hodná. Samozřejmě když to člověk nemusí mít bleskem hotové. Ale jak se jí dá těsto do ruky, tak o ní člověk neví půl dne. Kéž by jí to vydrželo :)
No pak dostala od babičky nugetové srdičko. To se tak dobře fotila. Nikam neutíkala, denní světlo jí svítilo do obličeje... to soustředění na sladkou chuť jak se rozprostírá do všech chuťových pohárků. Pro ní je to jak extáze, fakt droga. Není dne aby nepřišla prosit - "babičko vyčaruj mi něco.." a babička stojí u almary, dítě si přikrývá oči dlaněmi a jediné co je slyšet je - "čáry máry pod kočáry" - "jééé karamelkaaaaa, děkuju" :) Je fakt roztomilá. Akorát mi už je z toho sladkýho špatně. Já na to nikdy nebyla. To spíš brácha.
No potom šla Majda s babičkou na chvíli na zahradu. Svítilo sluníčko, bylo docela teplo, tak i když pořád kašle a smrká - třeba to pomůže. A když se vrátila, tak mi přinesla plnou hrst kytiček :) prej k narozeninám :) říkám jí, Majdičko ale já je mam až za měsíc, ale děkuju :) a ona: "nastav ruku, všechno nejlepší". Nenechá se vůbec odbýt, prostě má pravdu :) a já jsem za kytičku ráda :) i když nešla dát do vázy. Ale hrozně mě to zahřálo u srdíčka. Je tu někdo, kdo na mě myslí...
A poslední fotka. To jsem vymyslela akci hurá a nechala si dovést z jysku kousek nábytku do toho jejího hračkového kumbálku. Nelíbí se mi jak ty hračky jsou jen po bednách a nemají své místo... Myslela jsem že na ty lavice (mám dvě) rozesadíme plyšáky a Majda mě teda vyvedla z omylu. Oni tam nesměj, protože to je její postýlka :) Jsem ráda že se jí to líbí. Mimochodem jsem hrozně vděčná, že mi to děda pomohl zařídit - jednak přivést a jednak hlavně smontovat. Vůbec to nesedělo, dokonce tam chyběly nějaké kolíčky a on to prostě dal do kupy. A že se zapotil. Chudák byl tak vyřízen že zrušil i domluvený pinčes :) Takže jen doplňuju - "děkuju"
Žádné komentáře:
Okomentovat