26.5.2011

Budu pokračovat v tom co jsem včera začala :) Děkuju moc za podporu :)
Dneska jsem po práci šla s Majdou na procházku. V práci totiž začala dělat Katka. Když se jí učitelka ze školky ptala kdo vlastně je, že jde se mnou, tak jí Katka říkala, že jsme vlastně jako příbuzný ale ve finále vůbec žádný příbuzný nejsme :) Je na tom velkej kus pravdy. Naše mámy nás vozily ve stejnym kočárku. Když jsme bydleli ve Stráži, tak jsme byli sousedé přes chodbu. Po přestěhování do místních končin se naše cesty trošku rozešly. Oni bydleli o dva a půl kilometru dál a tak nějak nás život vedl jinudy. Až donedávna. Před čtrnácti dny se mi Katka ozvala jeslti je pravda že tam co dělám hledají novou fakturantku. Vedly jsme hovor celý večer kde jsem jí upozorňovala do čeho jde ale nechala rozhodnutí na ní :) byla odvážná. Říkala že zvládne kde co a zkousne (nikoli zakousne) kdekoho. Tak se šla v pondělí zeptat hned na tu pozici. Je volná nebo ne? Ve skutečnosti byla už zabraná. Mělo to být místo místo mě. Jenže se stalo to, že moje dvě kolegyně nějak bouchly po páteční příhodě před víkendem které jsem se neučastnila tak nevím ani podrobnosti, no a ve finále přinesly v pondělí paní šéfové výpověď. Byla z toho dost vedle, což chápu... nicméně díky tomu dostala Kačka práci :) Staly se z nás kolegyně :) Byť na chvíli.
No a dneska jsme po práci šly s Majdou s ní domů. Teda k jejím rodičům které šla navštívit. Nejdřív jsme doprovodily my jí, pak ona zase nás. Jako za mlada :) Hodily jsme řeč a bylo to fakt super po takové době. V práci na to není čas. Zavzpomínaly jsme na dětství, vyprávěly si o čase kdy jsme se neviděly a probraly jsme i práci. Teď mě pěkně bolí hlasivky (a nohy po pěti kilometrech :) ), ale musím říct že mi to hrozně zvedlo náladu, povzneslo, podpořilo, nevím jaké lepší slovo ještě zvolit. Bylo to prostě osvěžující.