10.8.2011

Dnešní ráno začalo tak nějak depresivně. Venku pršelo. Nepřetržitě. Tak mi bylo jasné, že to na co se těším nepřijde. I přes snahu vytvořit uměle náhodu se to nepovedlo asi o minutu :) Bylo mi z toho smutno. Nicméně oběd mě naladil vcelku na dobrou notu. Měli jsme s dědečkem kuřecí maso a zeleninový salát. K tomu tatarku a bagetu. Jídlo z jídelny ale fakt dobré. Akorát tu zeleninu pokrájeli na takové malé kousky že to nešlo jíst jinak než hodně pomalu. A tak jsme se dlouho dívali do tého barevného pokrmu, až ta nálada přišla :) Podpořilo jí ještě vykukující sluníčko, které mi vnuklo myšlenku jít na procházku. Protože jsem neměla sebou Majdu, mohla jsem se jít podívat až do Heřmanic k hranicím. Ona by to neušla. Když jsme šly pak spolu na procházku po tom co přišla ze školky tak plakala už za mostem že chce domů, že jí bolí ťapičky :) Chudák je moc mezi psama :) Nicméně se mi jí podařilo přesvědčitz a namotivovat na dva koníčky a jednoho beránka které cestou uvidíme.
Jinak Heřmanice, to je věc. Procházela jsem tamtudy a byla jsem taková celá přepadlá. Je to tam tak nějak jiné. Ty dřevěné domky u silnice vcelku některé vypadají jako dřív, ono to na tom dřevu není moc vidět. Ale někde jsou prázdné louky, všude kamení jak to ta voda valila. No bylo to něco. A to jsem to neviděla po povodních - nějak na to nebyl čas, myšlenky, odvaha.
Cestou zpátky jsem se díky dobré duši svezla, tak jsem vlastně tak moc kilometrů nenachodila. Dohromady tak šest. Víc ne. Akorát ta projížďka mi byla vyčtena od jednoho "stréca" že mě chtěl vzít a jeho jsem odmítla :D Ale on mě chtěl odvíst do Liberce a hned, ještě než jsem došla vůbec k těm hranicícm, což jsem měla jako vytyčený cíl.
Něco pozitivního? Moc se mi líbí nově budované hřiště v Heřmanicích. Budou mít krásnější jak v Dětřichově. Tak nechť jim ho pubertální mládež nezničí jako u nás. Zatim to vypadá moc pěkně a kdyby to měli hotové, tak se tam s Majdičkou určitě vydám i třeba autem, aby to ušla.