úterý 21. srpna 2012
21.8.2012
Po několika dnech veder se pořádně ohřála voda v bazénu a já se odhodlala že vyzkouším, jestli by se Lucince líbilo ve velkym bazénu. Miluje koupání, vodu, vanu a tak jsme v půl páté nakojili a vyjeli s kočárem ven pod deštník. Plavky na sobě a hurá do vody. Byla nadšená. Vůbec neplakala. Smála se. Kopala nožičkama. Ručičkama naznačovala plavání kraula. Kdybych se nebála jí potopit :) to jí asi nenaučim. Mam strach že se nadechne pod vodou. Ale vypadala že instinktivně by uměla krásně plavat sama. Je skvělá. A mě trochu mrzí že to mam bez fotodokumentace. Ale nemam bohužel čtyři ruce
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
3 komentáře:
Potopit se jí neboj, umí to, nebude pod vodou dýchat. Na začátek je dobré fouknout jí do obličeje a hned potopit na chviličku, takhle se to učí i na plavání s miminky. Zkusila jsem to se synem v létě sama ( když byl 2 měsíční) a zvládl to úplně v pohodě, ani jsem mu nemusela foukat.
Když ona dostala trochu vody do pusy a lechce kuckala... asi takovej ten kašlací reflex. Pláč z toho naštěstí nebyl. Nebylo tý vody moc. Ale když bude pod vodou uplně tak .... no ráda bych aby furt žila :D No dneska je zima, to zkoušet nebudem.. ale třeba se ještě do bazénu dostanem tak zkusím to s tim fouknutím.. chudák malá .. jeslti jí utopim tak na mě přijde sociálka
Trocha vody do pusy je horší, než když pod ní zmizí celá. Mají v sobě nějaký instinkt, že když se jim potopí rychle celá hlavička nedýchají. Ale potom jí hlavičku v lehkém předklonu, ne záklon, to si pak nabere do nosu a to je nepříjemné. Ideální je si vzít plavací brýle a potopit se pod hladinu spolu, aby tě viděla, je to nádherný pohled, jak se v té vodě tváří. Vždyť v ní strávila 9 měsíců, je to jen návrat k tomu co zná. Poprvé je to šok, také jsem měla strach, abych ho neutopila, ale fakt se neboj. Časem jsme se dopracovali k tomu, že jsem se s ním potopila pod vodu a kousek jsme spolu plavali, nebo jsem si ho pod vodou předala s manželem. Nikdy se nenapil, miminka to umí.
Okomentovat