31.1.2011

Tak to v sobotu vypadalo, že se Majdě opravdu ulevilo. Jenže v neděli to s ní zase šlehlo. Teploty. Je strašně ukňouraná. Bez nálady až apatická. Dostavil se i průjem. Často smrká ale moc se jí rýma netvoří a začíná kašlat. Takže nějakej moribundus se rozjel. Vzhledem k tomu že se jí teploty držely i v noci a k ránu, tak jsem se uvolnila dneska z práce a zajela s ní pro jistotu k doktorce. Ta jí prohlídla, poslechla, prohmatala bříško a nakonec usoudila že bude nejlepší nasadit antibiotika. Zřejmě to začalo obyčejnou virozou a ta se nějak rozjela jak neměla.
Vypočítali jsme, protože má brát ty léky po osmi hodinách, že první dávku prubneme ve dvě hodiny. Problém byl, že jsem se musela vrátit do práce. Majda všechny kdo nejsou maminka ignoruje a zle posílá pryč. Takže dědečkovi se první dávku podat nepodařilo. Doufam že zítra to zvládne líp. Musí. Mají se brát na čas. Nemůžou počkat až dorazim z práce. Jeslti to jo nepůjde, tak holt se nebude dát asi nic dělat a budu muset doma zůstat na paragraf. Ale z práce nadšený nebudou. Už tak je blbý že jsme si s kolegyní museli na středu vyčenžovat směnu. Nemám totiž na odpoledne hlídání - babička má odpolední a děda musí nutně na rehabilitace. Problém je že kolegyně jde ráno na zákrok na kožní a bude se muset vrátit. Snad jí nebude zle. Mě kdysi bylo když mi řezali pihu :( Nevim jak jinak to udělat. Zrovna tak potřebuje odejít dřív i v pátek. To už snad ty antibiotika u Majdy zaberou a bude jí líp že to nebude takový problém.
Je mi jí líto. Leží, hledí před sebe, odmítá cokoli jíst - dietní nedietní, nechce nic. Jen hodně pije. Víc než normálně.
Tak večer najíždíme na první - už skutečnou - dávku antibiotik. Do boje!

29.1.2011

Chtěla bych napsat, proč je tady tak prázdno poslední dobou.
Kromě toho že se nám zase nevyhýbají různé virozy, tak moc není síla, energie, nálada. Ani na straně fotografa a jak je vidět, ani na straně fotografované oběti. Vzhledem k bacilům se mimo domov jít nedá tak jsem zkoušela zase po čase zamířit foťák na Majdu. Očividně se jí to teda nelíbilo. Na vyzvání - tak se na mě usměj reagovala takto.
Jinak nám venku zase nasněžilo. Asi jsem jeden z mála lidí co sníh bere pozitivně. Co mě ale mrzí je, že jsme prostě každou chvíli nemocný a tuhle zimu jsme si ten sníh s Majdičkou skoro neužili. Loni na mateřské to bylo príma. Teď jak jsem pořád v práci, přes týden se brzy stmívá, přes víkend buď marodíme nebo sníh není. Tuhle zimu jsme byli všehovšudy dvakrát na lyžích s dědečkem a šmitec. Momentálně dle nejčerstvějších info má za sebou Majda dva dny čtyřicítek. Dneska vypadá výborně. Nicméně ven jí tahat nechci aby se jí to nevrátilo. A to je tam tak úžasně. Sluníčko svítí. A my sedíme převážně u televize. Já se chvílema pokouším hledět do práce ale moc mi to nejde. Tak bych šla ven....

19.1.2011

Dneska jsme koukaly s Majdou na zprávy a tam řešili nějakou kauzu o daňových unicích. Šlo o prodej masa. Chtěla jsem to poslouchat a tak Majda zbystřila co říkají a nakonec spustila (a nenechala mě to doposlechnout):
"to jsou pořád jen reklamy..samý reklamy.... samý masa a peníze.. samý reklamy :D"

No hlavně že ona na ty svoje opravdický reklamy koukat může :)

16.1.2010

Tak to vyšlo!
Ráno jsem sice měla trošku depku, když mi Majda začala vykat. Nevim co je v tý školce blbnou :( Myslim že takhle malí človíčci z toho nemají rozum. V jiných školkách se říká paním učitelkám křestním jménem nebo teto.. a tady asi... nevim... Nevím kde jinde by k tomu mohla přijít.
Pak mi trochu zvedla náladu. Říkala že si budeme dávat hádanky...
Bylo to asi v tomhle stylu:
Tak já říkam. Je to velký, má to dlouhej krk, je to žirafa, má to dlouhý nohy takhle, Je to veliký. Co je to?
No uhodli byste to? :D
Takhle na mě zkoušela ještě hrocha, krokodýla, kuřátko a nevim co všechno ještě... a já si marně rozpomínala na hádanky tymu čtyři rohy, žádné nohy co je to :)
No a odpoledne. Jak jsem psala - to vyšlo. Sice Se kapku nějak nevydařilo to, že po našem příjezdu si malého Lukáška odvedla babička s dědečkem na procházku - nějak rodiče nedokázali říct že jsem přijela jejich krásného kloučka fotit. Ale po hodině a půl ho vrátili a já něco vycvakla. Sem dám jen jednu fotku.
Trošku mě mrzí jak maj vesele vymalováno. Je to sice prima pozitivní, ale na těch fotkách to nějak nemůžu doladit :) mam sice ještě i nějaké fotky v barvě ale tahle černobílá mi připadá stejně nejkrásnější :)

15.1.2011

Dočkala jsem se! Konečně. Jsem ostříhaná. Nic mi neleze do očí.
Co bylo horší. Byla to jedna z mála šancí kdy si odpočinout. Vypnout. Zrelaxovat. A ono se to nepovedlo. Lucka mě prosila abych přijela dřív než jsme se domluvily, naši ještě spali a Majda nutně potřebovala se mnou. A nešlo jí přesvědčit jinak. Ale zvládli jsme to. Lucka tam měla ještě malou Valentýnku. Holky se trochu zabavily i když k poledni už bylo znát že jsou protivné.
Odjely jsme s Majdou domů. Mirku jsme dneska nestihly. Přehodila jsem to na zítra. to bude víc klidu. Domu jsme totiž přijeli až před druhou hodinou. Naši nám ujeli na oběd do Liberce. My jsme si ulovily něco v lednici doma. A pak jsme usnuly. A prospaly jsme zbytek dne.

14.1.2011

Už je mi to trapné psát. Zase jsem zaspala. Tentokrát jsem byla ráda že si mě ta Majda po ránu tak hlídá a budí se... protože vzbudila i mě. Myslela jsem že jsou čtyři a když jsem viděla na budíku něco po půl šesté, tak jsem se teda dost zděsila.
V práci bylo nicméně mrtvo. kdybych přišla na sedmou, vůbec by to nevadilo. Jen skladnicím asi jo, protože ty dělaj (jak to vypadá) rádi od šesti. To že už v deset nemají do čeho píchnout, je věc jiná. No nějak jsme to tam zvládli a já vyfasovala píchačku. Po dvou a půl měsících. Tak už bych se měla naučit chodit do práce včas.

13.1.2011

Jim si tak v klidu oběd. Měla jsem už čtrnáct dní chuť na špenát. Byla jsem ráda když byl tenhle týden v nabídce a bezkonkurenčně vyhrál. Majda mi pomáhala. Ptala jsem se jí jestli měli taky k obědu špenát. Děti ve školce si totiž nevybírají. Mají jídlo dané. A ona říkala že jo. A že jí moc chutnal. Ale nikdo jinej ho jíst nechtěl :)
Pamatuju si když jsem Majdě dávala poprvé špenát. Taky ofrňovala nos. Vypadá to dost podezřele. Je to zelený a člověk neví co od toho čekat. Odmítla to jíst. Po druhé jsem jí namluvila že je to omáčka. Slovo omáčka tenkrát znala a tak vytušila že jí to chutnat bude. Vzala jednou do pusy, pomlaskala a nakonec zblajzla uplně všechno :) Od té doby se špenátem fakt problém nemáme. A jsem ráda.