Jdu nahlásit že žiju. Žijeme všichni. Jen ten blog to nějak nevydržel. Moc mě to mrzí. Už jsem to měla za pár kdy bych dodělala první rok - každý den jeden záznam. Nepovedlo se. Už po druhé. Takže leda na potřetí. Problém je v tom že jsem poslední dobou neskutečně unavená. Celodenním hleděním do počítače v práci už mam problém přeostřovat oči na jiné vzdálenosti. Špatně vidím. Tento víkend jsem tedy zahájila ozdravnou kůru - a spala a spala co jen to šlo. Je to lepší. Ale na jak dlouho.
Zkusím sem zpětně doházet nějaké fotky z minulých dní. Bez komentářů. Nebo jen s minimem slov. Jen pro tu vzpomínku kterou na ty fotky mám. Nemám fotku na každý den. Jsou dny kdy jsem ráda že žiju. Že už je večer a že už můžu jít spát. Aspoň na těch pár hodin.
Tak jsem dojela až do února a vzpomněla si, že jsem sem k dnešnímu dni chtěla napsat ještě něco, co jsem už připisovala i na facebook. Ale tam myslím že se to za čas ztratí, tady by to mohlo být uchované na delší dobu. Ať to nevypadá že jsme jen sedření, unavení a téměř neživí :)
Majdička po obědě ještě u stolu zvedá ruce ke stropu a povídá: "Takhle zvedaj ruce policajti" a tak se ptám "proč policajti" .. "no protože, třeba když na ně lupiči nebo zloději střílíííí" :) ta to má v hlavě srovnaný :D je vidět že žije v ČR :D
Žádné komentáře:
Okomentovat