Já už zase pracuju? neskutečné! nemam ráda slovo workoholik. To se že jím stávám je jen nedopatření. Musim s tim něco do budoucna udělat.
Dneska jsem seděla v práci zas o hodinu a půl dýl. Kolegyně měla migrénu tak nedorazila, a s novou kolegyní to moc neodcejpalo. Nemá ještě pořád nějakou tu rychlost nebo jak to nazvat. Zbylo tam toho na mě fakt hodně když se všichni vytratili domů. Nevadí, něco vydržím že... pak hurá domů.. a tu pokračuju v práci pro Prahu. Asi mi hrábne. Do toho domácnost - nádobí, uklid, prádlo které Majda zašpinila ve školce - aby měla zítra zas co na sebe. Bund moc nemáme. Ne takových teplých.
Takže můj sen o chlapovi co by mi řekl - tak nepracuj, já se o tebe postarám - stále sílí :D Jen ty zástupy se nekonají :) Dělám si z toho srandu. Co jinýho zbývá.
Je zajímavý jak první rok dva poté mě nikdo do podobných i myšlenek necpal a teď se to nějak sype. Jako že přece nezůstanu sama. Jsem mladá a nemůžu se fixovat na někoho kdo tu už není. Jen nikdo neradí kde na nějakýho co by za to stál narazit.
No to jsem trošku odbočila...... trošku víc z cesty. Ta práce momentálně nepočká, tak jdu pokračovat. Jen jsem tu zas nechtěla mít čtrnáctidenní okno a potřebovala jsem chvilku relax. Únava mě přemáhá.
Žádné komentáře:
Okomentovat