15.6.2011

Už to mam za pár.... ještě čtrnáct dní... pracovních necelých. A bude konec. Ne světa myslim, ale řekněme že jsem zvědavá co bude potom...
Oči.. se zlepšily. Do pondělí tohoto týdne. To jsem se totiž ráno probudila zase jako zombie.. a jela do Prahy na kontrolu s očima po té operaci. Doktorka mi tam na to předepsala nějaké kapky, tak pořád léčím. Je to dneska lepší. Včera jsem byla v práci od rána jak mafián, dneska už jsem i chvilkama brejle sundavala. Ale moc mi dobře to zářivkový světlo, který tam musí kvůli jedné kolegyni svítit celý den, dobře nedělalo. Monitory už vůbec ne.
V neděli jsem byla zas v Hejnicích. Jako minule než jsem natekla. Tak nevim jestli nekvete něco tam. Prý je to snad alergie říkala doktorka. Tak snad to někdy přejde.
V neděli jsem viděla živě Báru Basikovou. Jen jsems i měla vzít tele na foťák. Ne tu mojí skladnou padesátku. Zřejmě žádná fotka nebude dost koukatelná, jen v tom mazu po velkém zvětšení možná půjde rozlišit o koho jde. Ale žádné umění :)
No a vpondělí..... kromě návštěvy Prahy.... se zas posunula dál scéna z domova. Návrat ztraceného syna... a i "dcery" .. bohužel to bylo spojené s šílenou hysterií která nikomu na náladě nepřidala. Te´d už je ticho a "snad" řeší co mají. Tak snad to brzy vyřeší. Víc psát fakt nemůžu. To není blog o nich a nebylo by to fér.
Co jsem ráda, tak ale celá tahle situace způsobila že naši se spolu zase baví, vtipkují, hašteří se. Ale ze srandy. Je mi jasné že to nebude na věky, ale jsem ráda že spolupracovat pořád uměj. Taky jsem ráda že se mamka se mnou baví. Možná pochopila že jí dokážu být taky oporou a vrbou. Že nejsem třeba furt jen ta malá holka, ta mladší, ta druhá.... Možná jsem první aspoň v té zodpovědnosti....
kapku slzím tak jdu od toho. Majda potřebuje vykoupat.
Zítra mají výlet se školkou do zoo tak ať jede čistá, voňavá. Velkou svačinu už máme skoro celou připravenou v batůžku. Aspoň bude mít veselejší zážitek

A ještě něco mě napadlo když jsem jí šoupla do vany že sem napíšu. Pořád říká "ty vado" ... už si připadam že jsem fakt natrvdlá , protože "tyvado to je přece jasný" .... nejlepší bylo když se jí ptam v krámu, co si dá na ten rohlík (maj mít oblíbenou svačinu) ... a ona na mě křičí přes celej krám "ty vado přece zítra!!!!!" .. no asi třikrát mi to odpověděla když jsem z ní tahala co si má dát na ten rohlík až jsem nevydržela a říkam jí že se jí neptam na kdy ale co na něj.. tak samozřejmě prohlásila - "ty vado přece marmeládu a máslo".... že já se vůbec ptám. Už by mi to mohlo být taky jasný.