7.6.2010

Tak dneska odpoledne jsem jela do Frýdlantu podívat se na budoucí nevěstu. Šaty má krásný a ještě jsem se dozvěděla překrásný tajemství a tak tu tak přiblble sedím, usmívám se a těším se na svatební koláčky, na svatební focení, na svatební den, na zábavu která kolem toho bude a je to prima.
No a taky jsem zařídila, že zítra přijde mega překvapení :) akorát ho bude muset převzít dědeček protože já tu asi zrovna nebudu. Nicméně je to megarychlost a to slovo používam zcela zaslouženě, oprávněně a umyslně :D
No a k focení moc příležitost dneska nebyla - šaty nevěsty se před svatbou fotit nesmí - ona by ani paní v půjčovně neměla radost a navíc to prej nosí smůlu :) Tak jsem cvakla akorát jahodu. Babička nám dovezla z nákupu když byli dopoledne s dědečkem. Naše jsou pořád zelené i když jedna už je tam druhý den narůžovělá ale nechce se jí být snědenou jahodou :D No i ty kupované byly dobré.. ale i tak se těším na domácí sladkou kvalitu :)

Ještě jsem si vzpomněla :) Babička vyprávěla jak byla včera s Majdou na zahradě a Majda přilítla - "hááád, háááád" .. babička překvapeně vzala dítě za ruku a říká "pojď mi ho ukázat".. no a Majda jí dotáhla někam k záhonku a babička říká "vždyť je to jen žížala" .... a Majdina reakce? "žížala? žížala! ale žížala hadová!" :D
Ještě že nebyla hladová :D

6.6.2010

Od rána nádherný sluníčko. Dopoledne sice doprovázený větrem takže jsme trávili čas na pískovišti, zaléváním hrášku, hraním fotbalu a už nevím čím vším ještě. A odpoledne, když vítr ustal, jsme zkusili s dědečkem teplotu vody. 20 stupňů už je prý dost. To bývá i v krytých bazénech. No moc se mi do vody nechtělo. Jenže Majda. Ta je tak nakažlivá. Nejdřív jsme se jen tak cákali kolem bazénu, pak Majdička smočila jednu nožku, druhou nožku, pak se chtěla vysvlíct celá, nakonec jsem jí měla dojít pro plavky a protože sama do bazénu nemůže a dědeček se nějak k otužování neměl, tak maminka se nechala ukecat. Přežila to bez infarktu, byť teplou vodu si představuje ještě trošku jinak :) Nakonec se nechal ukecat i dědeček a když lezl do bazénu a Majdička ho popoháněla ať sebou hejbne že už chce taky tak z toho vyšla tak krásná fotka :D
Ještě mám takovou myšlenku. Nepsala bych o ní když pro ní nejsem pevně rozhodnutá. Ale reakce Majdy mě fakt překvapila takže musím. Po obědě když spala, tak jsem bádala po internetu po nějakých informacích o trampolínách. Už mi to leží v hlavě nějakou dobu. Není to vůbec levná sranda. Ale pořád mam pocit, že by se to Majdě fakt hodně líbilo. Skáče všude a tohle by bylo bezpečnější než gauč :) Probírala jsem to i s dědečkem ale on to za mě nerozlouskne. Jsem pořád nahlodaná tak na 80%. No a večer, já naivní jsem se zeptala Majdičky před spaním
"Majdi, víš co to je trampolína?"
"jooooo, joooooo"
"A co to je"
"To je na skákání!!!" a začala mi takovou radostí poskakovat po posteli že jsem nechápala jak si to může pamatovat. Jakto že z toho má takovou radost když na ní byla před rokem dvakrát na jednom cvičení. "Já chci trampolííínu"
"no počkej počkej, to nejde tak rychle, to se musíme nejdřív zeptat babičky, jestli by jí nevadilo, kdybysme si jí dali k ní na zahradu"
a jak celou dobu potřebovala abych u ní ležela a abysme si povídali tak mě začala vyšťouchávat z postele "jdi se zeptat, jdi za babičkou.... "
Babička vypadá že proti není. Já pořád dumala jestli je lepší klouzačka nebo trampolína ale ta trampolína je i pro dospěláky - i když u nás doma jsou mezi dospělci buď chromáci se zádama nebo utahanci z práce a tak nevim jak by to mělo uspěch u téhle generace. Majdička by to musela mít asi ke dvěma svátkům a nevim i jestli i části narozeninám protože je to fakt pálka.
No když jsem se babičky zeptala a vrátila se tak Majda pořád vyzvídala co babička a že chce trampolínu. Zpívala si to různým hlasem a melodiema až skoro do čtvrt na deset. Bylo to vlastně roztomilý i když jsem si na sebe ušila bič. Asi mi dodala těch dvacet procent nerozhodnosti. Kdo ví.

5.6.2010

Dneska bylo nádherný počasí. Takové teplo. Po takové době. POřád jsme koketovali s myšlenkou zkusit vodu v bazénu ale ač jsme se v ní ráchali rukama tak do plavek jsme teda nešli :) bylo to studený. Kéž by bylo takhle teplo dýl aby se brzy ohřála.
No a že tak pařilo sluníčko tak jsem potřebovala potrénovat focení i v takových podmínkách, protože vůbec nevím co mě na tu svatbu za čtrnáct dní bude čekat za počasí a brácha byl teda hodnej a držel, neutíkal a ještě dělal bubliny :) tak dnešní fotka patří jemu :) Myslím, že na to že byl na přímym sluníčku, se to povedlo docela dobře :)

4.6.2010

Dneska jsme vstávali v šest. Vypravovali jsme Šimona do školy. Majda sice pofňukávala že už se nevrátí ale nakonec to zvládla vcelku dobře a dokonce mu zamávala. I pusu dostal mezi dveřma. Prej přijede zase příští čtvrtek :)
Pak jsme s Majdou čekali na poštu. Objednala jsem si náhradní baterky do blesku, nějaké SD karty a pak pro pokusy jeden filtr na objektiv. :) Byl skladem a za pár kaček. Měl by pomáhat v zabránění přepalů při ostrým sluníčku :) Tak jsem odpoledne zkoušela a docela to vypadá že to funguje :)
Dneska mě Majda překvapila. Asi jí to brzký vstávání taky neudělalo dobře a tak tady od devíti chodila, zívala jak zběsilá a v deset hodin mi povídá: "Maminko já si jdu zdřímnout" a razila si cestu po schodech do postele. Nepomohlo ukecávání že půjdeme ven, že potřebujem pověsit prádlo, že budou venku děti. Prostě šla spát :) A já nakonec ulehla na chvíli taky :) Jsem zvědavá až se budu vracet do pracovního procesu, jak to budu zvládat :)

3.6.2010

Dnešní fotky jsou jasné. Sice od rána dost pršelo a byla fakt škaredá mlha ale nám domů přijelo sluníčko. Majda měla obrovskou radost. Její velký bratr se dostavil. škoda že mu to uskutečnění návštěvy trvá vždycky dva měsíce. Ale slíbil že se příští týden ukáže zase. Zase od čtvrtka do pátku.
Majdička samým štěstím když ho zmerčila přišla o svojí výřečnost a začala se za maminku schovávat a pořád se řechtala a pak běhala půl hodiny po kuchyni aby oslavila tu dlouhoočekávanou návštěvu. Musela Šimonovi ukázat uplně všechno - jak umí běhat, jak umí tancovat, jak umí jezdit na motorce, malovat, stavět z kostek, hrát kuličky, číst knížky. Předvedla mu panenkový park včetně Fanynky-klokánka. Zahrála si s nim na schovku, podělila se o večerní tousty a pokaždé když musela byť jen na chvíli odejít třeba na záchod tak se ujišťovala - "Šimon tu na mě počká?"
Jednou větou - Šimon je prostě náš VELKÝ BRATR :)

2.6.2010

Už dlouho jsem nezažila tak ošklivý počasí. No možná už je pár dní pořád stejný, ale asi už na to sluníčko čekám opravdu netrpělivě.
I přesto že od rána prší nebo mrholí, tak jsme s Majdou odjeli do Frýdlantu. Dědeček se tam neměl jak dostat a já nechtěla nikomu pučovat auto. Přece když budu mít ten "výroční" kilometr, tak u toho musim být :)
No při té přiležitosti jsme s Majdou skákli k paní doktorce říct jí jak se věcí mají ohledně alergie - netuším co jí způsobuje, flíčky se jí dělají pořád ale po zodacu opravdu v malém množství a velikosti, tak jsme se shodly že žádnou razantnější léčbu nasazovat nebudeme. Dokud se jí nepřestanou dělat tak jí mam dávat ten zodac pořád a pak třeba zkusit vysadit. Uvidíme.
No každopádně Majdy tam bylo zase všude plno. V čekárně bavila obzvláště maminky třech malých dětí. Ale byla fakt výborná, hodňoučká, ukázněná, tak vychovaná. Byla jsem zas jednou hrdá matka :D Na všechno se ptala jestli si může pučit, nekřičela, nejančila :) fakt moc milá :) Pak jsme šly k paní doktorce dovnitř, i s půjčeným červeným plyšovým psíkem a Majdička hned spustila na paní doktorku:
"Ahoj, podívej se, já mam pejska, on má dlouhý uši. Ale nemá kočičku. Ta se asi někde ztratila"
Paní doktorka rázem rozkvetla úsměvem a když jí při odchodu Majdička poprosila jestli by mohla dostat obrázek že byla hodná a vlekla jí za ruku k sestřičce, tak se nenechala dlouho prosit, opustila svůj prostor kancelářského křesla a šla paní sestřičku poprosit jestli by té milé holčičce Magdalence nějaký obrázek nenašla :D Sestřička okamžite neváhala a otvírala šuplík a pak vybíraly. Majdě daly nějakého sysla na vybarvování a ta poprvé za celou dobu umlkla. Na to jsem otevřela pusu dokořán a říkám: "Jak jste to dokázaly?" a oni se na mě nechápavě podívaly a já dodala: "...ona mlčí" :D
Tak jsme odešly s usměvem na tváři.
No večer byl taky výborný. Před spaním jsme četly Otesánka a Majdička pak rozvíjela teorii:
"Otesánek vyrostl, až byl velikej že dosáhl na čokoládu...."
"a on má rád Otesánek čokoládu?"
"nemá rád čokoládu"
"a kdo má rád čokoládu?"
"máma"
"máma má ráda čokoládu?"
"hmmmm, a táta nemá rád čokoládu" (lehce jsem znejistěla)
"a co má rád táta?"
"pecen chleba"

:D

1.6.2010

Ke dni dětí určitě patří fotka dítěte. Takže kdo jiný by to měl být. Venku bylo hnusně tak jsme se žádnýho organizovanýho dne dětí neúčastnily ale to nám nezabránilo, abysme si to dneska neužily.
Fotky jsou z koukání na večerníčka (František je zastrčený v gatích, poněvadž je klokánek :) ). A proč se tak tváří? To nevim, dávaj jen Makovou panenku a motýla Emanuela :)