pondělí 10. ledna 2011

10.1.2011

Pondělí. To vstávání bylo hrozný. Nejdřív jsem se vzbudila v jednu - vyděšená jestli jsem nezaspala, pak znovu v půl třetí, ve tři, za pět čtyři..... a pak zazvonil budík, já ho vytípla a pořád jsem si musela opakovat - nezavírej ty oči, musíš do práce, nezavírej ty oči, musíš do práce, sakra nezavírej ty oči..... víčka byly fakt těžký. Byly těžký tak moc, že jsem se lekla že jsem zaspala a nakonec z postele vyskočila. Včas. Ale zítra budu muset o pět minut dřív. Možná i o deset. Snad to půjde.
V práci to relativně utíkalo. Myslim že si na mě ženský zvykly a začínaj se se mnou bavit víc uvolněně. Ale tím, že jsem tam vrbou pro dva tábory, myslim že jakási opatrnost pořád funguje. Nikdo neví "na čí straně jsem" a to je moje mínus. Nechci se toho účastnit. Kdyby se mi podařilo ty lidi tam spíš k sobě přitáhnout, semknout, donutit spolupracovat místo házet si klacky pod nohy, myslim že bych na sebe byla fakt pyšná. Otázkou je, jeslti je šance aby se to podařilo.
Necháme to osudu. Třeba bude příležitost.
Nicméně - jsem moc ráda, že už nejsou tak nevraživý jen proto, že nejsem z rodiny.

Žádné komentáře: