Tak dnešní den jsem začala "pozitivně" a tak nějak se ubíral i nadále. Nejdřív se mi podařilo samozřejmě zaspat. Nicméně díky noční můře, kde někdo volal o pomoc a šlo mu fakt o život - jsem se probudila. Ve čtvrt na šest. Kdyby se Majda nevzbudila v půl taky, stíhla bych všechno ještě dobře. Ale ona má takovej zvláštní talent člověka brzdit. Asi to mají v tomhle věku všechny děti. Nicméně když jsem odcházela za pět šest z domu, tak mi bylo jasný že jdu zas pozdě.
V práci to vcelku šlo. Faktur sice vcelku dost, ale při ranní jsem mohla odejít v půl třetí a to bylo pozitivní.
Odpoledne jsem šla pro Majdu do školky a jako první mě praštila do očí cedule na dveřích - Prohlédněte prosím dětem hlavy, vyskytly se tu vši! No doufam že tyhle zvířátka si doma pěstovat nebudem. Majda se nedrbe, jen má furt palec v puse (už je to až protivný, pomalu ho nevyndavá, už to beru jako protest proti všemu). Vyndavá ho jen když nutně potřebuje dobrůtku nebo když třeba tancuje. To je fajn, protože při tom blbnutí by si ho určitě překousla.
Jak mě ve školce zmerčila, hned ke mě utíkala. Tákovou měla radost. A učitelka asi taky :) Šla ke mě a povídala mi že Majda odmítá ve školce čurat. Že čurá jen na pusu - řekne "čí" a tim to hasne. Problém je že se bojej jí pak vzít ven aby se nepočurala do oblečení. No a nakonec se dneska prej povedlo u oběda. Ostuda malá.
Jak jsem jí minulý týden vychvalovala, že je nějaká moc hodnoučká - asi jsem to zakřikla. Dneska ráno zřejmě vymýšlela na babičku zas samý ptákoviny, takže šla do školky s batohem, v batohu měla banán a jogurtový pití co ode mě dostala k snídani, taky nezapomněla plyšovýho pejska. Samozřejmě i když je venku pět stupňů nad nulou, sníh už odvál vítr a zbytek roztál, tak Majdička musí mít nejtlustčí kombinézu. A jako třešinku na dortu malou čepici co nosila před dvěma rokama.
Musim přiznat že jsem se docela styděla :( Ale je to věčný boj. Babička prostě neřekne ne. Nevím. Třeba jí nebylo ráno dobře a tak šla cestou nejmenšího odporu. Nicméně máme dohodu že do školky maximálně jedna věc sebou - tzn. plyšový pejsek. A Majdě jsem říkala už včera že žádnou kombinézu ale kalhoty a bundu. Včera totiž babička na Majdu navlíkla dokonce šusťákový kalhoty co jsem připravila a protože Majda trvala na kombinéze tak tu měla ještě přes to. Nechápu. Zůstává mi rozum stát.
Jak babičce vysvětlit že ona je ta dospělá co určuje fakt nevím. Tenhle týden jí ani nepotkávám. Takže brzké jaro co máme za okny Majda stráví navlečená jak do desetistupňových mrazů a až se ochladí tak zase lehne.
To jsem si tu vylila srdíčko a můžu se jít v klidu naobědvat. Pak budu zkoumat ty dlouhý chrůny. Doufam že bude v pořádku.
Žádné komentáře:
Okomentovat