Je ráno. Zas nemůžu spát. Naštěstí v noci ano, ale ráno vstávam nezvykle brzy. Hledím z okna. Za ním už druhý den prší. Nikdy mi to tak nevadilo jako zrovna teď :) Ty dny se tak táhnou.
Je zvláštní jak člověku málo stačí. K tomu aby ztratil vnitřní klid, aby se přestal soustředit. Aby myslel tak nějak bezmyšlenkovitě :) Děje se tolik věcí a já jsem pořádně schopná vnímat jen jednu.
Včera odpoledne jsem se pokusila myšlenky urovnat aspoň u práce. Resp. od rána, ale dopoledne jsem byla pořád rozptylována :) Musela jsem uvařit pro šest a půl hladových krků - u mě teda nezvyk. Nicméně to co by mi jndy trvalo maximálně hodinu, to jsem včera řešila snad dvě hodiny. Jídlo bylo naštěstí poživatelné. Po obědě pak návštěva odjela i s I. a jejími všemi věcmi. No jo, nějak je to tam co to bylo před dvěma měsíci. Tak to vypadá že to bude definitivní.
No a já se už během Majdinýho poledního spánku, s častými kontrolami množství spadlé vody z nebe, pokusila o uklid něčeho, co tu zahálelo už opravdu dlouhou dobu. Je to tu téměř k nepoznání. Šimon nám dokonce vyluxoval. Hned je tu krásněji. Jen nějak divně pusto. A to i přesto, že je nás tu o jednoho více.
No po půl sedme, když mi bylo jasné, že počasí se už neumoudří ;) , jsem vymyslela nějakou večeři a vypravila Majdu spát. Než jsme ulehli my, tak jsem stihla ještě Šimona ostříhat. Když to tak vezmu kolem a kolem. I přesto že pršelo, tak jsem možná nadělala víc práce, než když venku svítí sluníčko. Tak aspoň můžu tvrdit, že nuda mě neužírala. Nicméně "samota" nějak ano. :)
1 komentář:
tak I. teda asi definitivně odjela,no co se dá dělat.... je bohužel o jednoho méně.Hlavně hlavu vzhůru,nepodávej se splínům.Je mi jasný jak se teď vlastně vůbec cítíš....Ta samota někdy tíží...
Okomentovat