31.1.2011

Tak to v sobotu vypadalo, že se Majdě opravdu ulevilo. Jenže v neděli to s ní zase šlehlo. Teploty. Je strašně ukňouraná. Bez nálady až apatická. Dostavil se i průjem. Často smrká ale moc se jí rýma netvoří a začíná kašlat. Takže nějakej moribundus se rozjel. Vzhledem k tomu že se jí teploty držely i v noci a k ránu, tak jsem se uvolnila dneska z práce a zajela s ní pro jistotu k doktorce. Ta jí prohlídla, poslechla, prohmatala bříško a nakonec usoudila že bude nejlepší nasadit antibiotika. Zřejmě to začalo obyčejnou virozou a ta se nějak rozjela jak neměla.
Vypočítali jsme, protože má brát ty léky po osmi hodinách, že první dávku prubneme ve dvě hodiny. Problém byl, že jsem se musela vrátit do práce. Majda všechny kdo nejsou maminka ignoruje a zle posílá pryč. Takže dědečkovi se první dávku podat nepodařilo. Doufam že zítra to zvládne líp. Musí. Mají se brát na čas. Nemůžou počkat až dorazim z práce. Jeslti to jo nepůjde, tak holt se nebude dát asi nic dělat a budu muset doma zůstat na paragraf. Ale z práce nadšený nebudou. Už tak je blbý že jsme si s kolegyní museli na středu vyčenžovat směnu. Nemám totiž na odpoledne hlídání - babička má odpolední a děda musí nutně na rehabilitace. Problém je že kolegyně jde ráno na zákrok na kožní a bude se muset vrátit. Snad jí nebude zle. Mě kdysi bylo když mi řezali pihu :( Nevim jak jinak to udělat. Zrovna tak potřebuje odejít dřív i v pátek. To už snad ty antibiotika u Majdy zaberou a bude jí líp že to nebude takový problém.
Je mi jí líto. Leží, hledí před sebe, odmítá cokoli jíst - dietní nedietní, nechce nic. Jen hodně pije. Víc než normálně.
Tak večer najíždíme na první - už skutečnou - dávku antibiotik. Do boje!