úterý 23. listopadu 2010

23.11.2010



Dneska je takový divně zvláštní den.
Vybavuju si už od rána, jak jsem před třema lety vytáhla foťák a fotila sebe a Majdu v kuchyňském koutě pod hodinama a následně fotku posílala všem známým a nejbližším se slovy - musím se vyfotit sama když tatínek nás nevyfotí...... a asi tři čtyři hodiny poté jsem ten mail tak chtěla vzít zpátky. Nechápala jsem, že jsem to necítila, že jsem po takové době byla nejvíc v klidu. Uvolněná, nevystresovaná, spokojená. Než mi to řekli.
Zvláštní, přijde mi že se historie trochu opakuje. Mám za sebou snad měsíc pořádný depky a dneska, dnes když bych měla truchlit, být smutná, upalovat svíčky a jen a jen vzpomínat se zasmušilou tváří - nic. Dnešní den jsem byla konečně zase já. Veselá, optimistická, přátelská. V práci jsem musela zůstat sice o třičtvrtě hodiny dýl, ale vůbec mě to neštvalo. Chodili se mě ptát jeslti už brečím, že je té práce tolik, jestli nebudu v práci spát.. a já se jen usmívala a říkala si "taková maličkost mě nemůže rozbrečet ani naštvat". Přece až to dodělám tak půjdu domů. Budu tam s Majdou. Večer budu makat do Prahy. Spát půjdu kdo ví kdy. Budu totálně vycuclá. A stejně mam pořád energii. Přijde mi ten den tak krásný.
Dneska sněžilo. Koukali jsme z práce z okna jak malé děti a juchali a vzpomínali kde máme uložené kombinézy pro děti. Těšili jsme se na oběd. Mě teda dneska po včerejším zubaři dost bere ten moudrák, ale i tak jsem se s tim najedla. Měla jsem chuť k jí dlu. Velkou. Pošťáci mi přivezli do práce dárek pro Majdu od ježíška. Před chvílí jsem to vybalila. Ta postýlka je nádherná. Už se těším na její rozsvícený kukadla. Až do ní bude ukládat svojí panenku. Vypadá fakt krásně. A mě taky přišel dáreček. Nikdo kromě Majdy a Ferdy o něm ještě neví. Ale na nich už jsem ho vyzkoušela. Nadělila jsem si ho totiž o měsíc dřív. Od Mephy-Katky jsem odkoupila její necelý rok starý objektiv na foťák. Myslim že fotí suprově. Snad někdy bude chvilka na přidání i fotek. Bohužel mě čeká od čtvrtka v práci inventura. Nevim kdy přijdem vůbec domů. Do soboty to bude asi drsný. Neděle snad zůstane volná. Dneska a zítra musim zpracovat dlužníky. Spěchá to.
A proto pěkně energicky zapínám vzdálenou plochu a jdu na to s usměvem :) zase je mi do zpěvu :)

1 komentář:

Danka a Jaro řekl(a)...

Talpi, nevedela som, že vás s Diny spája okrem spoločného osudu aj takmer ten istý dátum.
Posielam veľa síl do ďalších dní.
Danka