29.11.2010

Pondělí. Ani se mi nepodařilo zaspat a to jsem docela unavená. Pořád. Možná je to tim počasím.
V práci byla zima jak v morně. Hodinu jsme seděli u počítačů v zimních bundách. Kamna tu neděli bez topení nemohly dohnat. Nejhorší je, když u okýnka netrpělivě vyčkávají skladnice a já mam zmrzlý prsty až na kosti, tiskárna se příčí že nechce tisknout a pod ruku přicházejí jen objednávky, které jsou na jiný den než na který mají být určené.
No zvládla jsem to. Končila jsem dřív. Bylo tolik práce, že jsem málem nestihla ani toho zubaře kam jsem se vyloženě "těšila". Nějak jsem se bála že budeme trhat. Dneska k tomu nedošlo, ale vypadá to že příští týden. Schylují se mraky. Ale pan doktor pochopil že jsem opravdu srab a přestal vtipkovat. Hledá vhodnou variantu podání informací abych nepřišla zelená nebo abych vůbec přišla. Domluvili jsme se, že si ty moudráky nechám zrentgenovat, abysme zjistili jak moc pevně jsou ukotvený v tý puse. Třeba to půjde líp. Od tý doby co mi v dětství zubař trhal jakýsi druhý zub, aby se mi vůbec všechny do pusy vešly a já u toho cítila praskat lebku, mam k jakémukoli trhání jisté výhrady. No uvidíme. Nejradši bych poslala pusu na špacír, ta by si zajela k panu doktorovi, všechno obstarala a pak by se vrátila zas ke mě... a já bych si jí hýčkala jaká byla šikovná a statečná. Bohužel není a já asi budu muset jít s ní :) Potěš koště :)
No ale abych si udělala trochu radost. Táta potřeboval cestou z Raspenavy ještě do Frýdlantu na poštu, tak jsem se zrovna stavila v obchodě s botama a vybrala si tam pořádný, zimní, teplý boty, k nim dvoje termoponožky na radu Míry z práce a do těch kozaček co mam jakési speciální vložky do bot. Rozšoupla jsem se - ale je to nutné.
No a večer zase svádíme boj s Majdou. Má pocit, že kdykoli se chytnem, resp. kdykoli já začnu křičet, tak ona si sbalí svých pět švestek a jde za dědečkem (případně za babičkou pokud je doma) a dělá jako by se nechumelilo. Ale dneska se chumelí a parádně takže se přepočítala :) Naštěstí naši maj pochopení, taky startujou. A přiznávaj že už jim i ruka ulítla - stejně jako mě. Fakt to jinak nejde. Nějak se tý Majdě musí propojit kontakt mezi ušima a mozkem a holt se ten spoj bude muset táhnout přes pozadí. Někdy si říkám - tu školku nám byl čert dlužnej :) Než do ní začala chodit, tak se s ní dalo vcelku domluvit.
No chtělo by to něco pozitivnějšího na závěr. Jen nevím co. Majda soplí, takže ve školce dneska nebyla. Během naší návštěvy zubaře jí hlídala "teta Ibanka" :D Ale většinu toho času malá prospala.
No a pozitivní? Asi to že se jdu koupat. Relax ve vaně je žužo :)

P.S: Už se několikátý den snažím vyfotit Majdu tim novým objektivem a ona kdykoli ho zmerčí namířenej proti sobě tak začne zdrhat. Tak už někdy dumám že zlatej seťák.... to trochu spolupracovala. Občas. Ale ostří to líp řekla bych :) Snad si zvykne