úterý 4. května 2010

4.5.2010





Dnešní den byl zase jeden z těch těžších na psychiku. Asi už nejsem tak odolná. Vyjít dneska s Majdou byl pro mě fakt kumšt. No naši už taky vypadali unaveně a vcelku se stavěli na mojí stranu a pomáhali. Zvláště babičce jsem byla vděčná, že zrovna dneska Majdu tak moc nerozmazlovala a pochopila, že je potřeba uchopit otěže pořádně. Kdy tohle přejde... přejde to?
No abych se nezbláznila, tak jsme s Majdou vyjely hned dopoledne na kolo. Objely jsme půl vesnice - ke starý školce a zpátky. Přetrpěly jsme oběd (byly výborný kuřecí špalíčky s bramborem ale co Majda u toho zas dělala.... i mlčím). No a Majda šla spát. Spása.
Odpoledne když přišel dědeček z práce, tak se přišel říct, že jde zkusit brusle na nový silnici, tak jsme se k němu přidaly. Majdě jsme vysvětlili že ona na bruslích nepojede, že pojede na kolo (kolik usilí ona dá do toho, přesvědčit okolí o naprosto nerealizovatelným nápadu, jen aby ukázala že ona má prostě pravdu) no a musím říct že po třech letech na mateřské jsem se zase jednou pořádně proběhla. Majda totiž jak pronásledovala dědečka tak opravdu šlapala a tak mi jen rychlá chůze nestačila. Nicméně dokud se nenaučí brzdit a poslouchat že musí ke kraji když jede auto, tak mi nezbývá než jí pořád pronásledovat po svých. Plíce se mi roztáhly, cítím svaly po celém těle - zvláště na zádech a na nohách a vcelku dobré. Když jsme dojeli, tak Majda zase v garáži začala žebrat že chce jezdit na bruslích , tak jsme to zkusili :D sice velký brusle ale držela se dost dobře na to že na tom stála poprvé. Řekla bych že jezdí stejně "dobře" jako já :D Navíc nemá půd sebezáchovy a vůbec jí nevadí když padá :) To mě to teda vadí :)
No a před chvilkou jsme daly pohádku o Smolíčkovi, aby věděla jak to dopadá, když děti neposlouchají jelena ;) a už usíná. Doufam že zabere rychle.

Jo a ještě něco. Když jsem si ohřívala večeři, tak jí slyšim jak pořád dokola opakuje - ukaž mi Majdičku, ukaž mi Majdičku - tak mrknu a vidím jak se mi sápe do batohu kde mam foťák. Jsem na ní zle houkla že "co mi to hrabeš v batohu", hotový ďábel zlořečený :) a ona se ulekla, batoh nechala batohem, odskočila od něj na všechny čtyři, podívala se na mě provinile a zaburácela "kykyrykýýýýý" :D

1 komentář:

Anonymní řekl(a)...

Talpinko, moc ráda sem k tobě nakukuju:-).
Takže - fotka rozkouskované Majdy se mi líbí víc, než ta původní, máš moc hezkou novou fotku v profilu a "krizová" období v chování dětí se prostě musí přežít... Říkám já, když Růženka vysírá noc co noc, protože zjistila, že umí lézt, tak to trénuje pořád a všude, noc nevyjímaje. Hezký den, i když asi zase propršený.
Et