Jeden z těch dní co fakt v poslední době stály za to. Jak jsem byla za poslední týden vycuclá z náročného období dvouapůl leté slečny, tak musim říct že to byly jen přípravy. Dneska to fakt stálo za to. Jediná chvíle, kdy se Majda usmívala byly as první dvě minuty když jsme jely od globusu do centra autobusem - jela po druhé v životě. Po několika prvních zatáčkách se jí to ale přestalo líbit a chtěla měnit sedadlo. Pořád jsem jí sledovala jestli není moc zelená. Ale žaludek to zvládl. No a druhá chvíle kdy se usmívala byla, když jí pan doktor na sonu šimral po bříšku. Byla sladká. Jak už dlouho ne :) Za to odpoledne. Nebudu to psát. Chci si uchovat jen to hezké :D
jo na fotce se usmívá se zrmzlinou. Zdálo by se že je nadšená a veselá, ale to je usměv číslo tři na povel a trval zhruba dvě vteřiny :D Je to takový z těch od srdce :D
1 komentář:
Chichi, natrénovanej úsměv se mi teda líbí moc! Nemohla by to Majdička naučit i moje děti? :o)
Okomentovat