Dneska jsme vstávali brzy. I s dědečkem jsme totiž museli odfrčet do Prahy na kontrolu s těma mýma očima. Cesta tam byla teda dost zvláštní a kapku stresová. Na autě mi totiž začala blikat nějaká pofiderní kontrolka a pokaždý když se rozblikala tak se to auto začalo tak divně hltit a bylo fakt pomalý. No jako včera. Jenže včera jsem si ničeho svítivýho ani blikavýho nevšimla. Vůbec se to auto nechtělo rozjet ani po dálnici tak bylo dobře, že jsme vyjeli opravdu dřív. Bylo to tak napínavý, že táta u Hodkovic začal žhavit drát do Hyundaie aby nám řekli, co vůbec je ta kontrolka zač, v čem může být závada. Tam se nemohl dovolat (později zjistil že je pán na dovolený v Itálii) a tak volal ještě i jinam ale na nic nepřišel. Nějak jsem to odřídila až k první benzínce před Prahou, naší oblíbené. Vždycky tam stavíme a tankujem protože je tam nejlevnější benzín. Tam jsme nabrali plnou nádrž, táta si sedl za volant aby si zkusil co to auto dělá a mohl to líp popsat tomu mechanikovi u kterýho jsem měla to auto na vyčištění... no a světe div se... nic tomu nebylo. Kontrolka už neblikala - a opravdu to nebyl nedostatek benzínu :) Byla tam plná nádrž. Ale asi se tam třeba dostala nějaká voda a jak se to naředilo s větším množstvím skutečnýho benzínu tak se to asi opravilo :) tak už jen trošku vibruje volant když se jede určitou rychlostí, ale to může být tim že se přehodili prý kola levý za pravý nebo tak něco. Tak uvidíme.
NO v Lexumu jsem měla očka pochválený. Vypadá všechno super. Pokecaly jsme s paní doktorkou o povodních a jely jsme schánět s dědečkem nějaký stojany na ramínka. V Liberci už jsou vyprodaný. V Praze jsme objevili jeden v Asku, žádnej v Ikey ač měl ještě jeden být.. a dva bez problému ve Skontu. Takže příště až budem něco potřebovat tak rovnou tam. V Ikey jsme se akorát najedli ale že bych byla sakra spokojená s výběrem jídel to jsem, se přiznám, moc nebyla. No ale najedli jsme se a tudíž Majda spokojeně na cestu zpátky usnula.
Doma už pohoda. Vylejt zas vysoušeče, kapku se zmátořit po cestě, nakrmit pejsky, vyzkoušet konečně kolo, pak prožít pár blbinek doma a ve třičtvrtě na devět rebelku uspat. Byla jsem ráda že konečně neodmlouvá. Sice na mě zoušela pohádku ale když jsem řekla že už je pozdě a že se měla rychleji svlékat tak pochopila že příště prostě musí poslechnout hned jak řeknu. Jen aby tohle zjištění zase nezaspala. Nějak poslední dobou nevim co s tou její tříletou pubertou dělat a čim jí motivovat aby poslechla.
Teď se jdu naložit k práci. Ještě to nemam a potřebuju brzy skončit protože ráno vstáváme zas dřív. Potřebuju dojet pro potvrzení že Majda může do školky. Snad už auto pofrčí stejně jako frčelo dneska tátovi cestou zpátky. To jsem mu až záviděla :) Jen doufam že kvůli jeho rychlý jízdě mi nebudou posílat nějaký upozornění na dopravní přestupky :)
Žádné komentáře:
Okomentovat