4.9.2010

Hlásím se po velkém výpadku na blogu. Žijeme ale jestli jsme v pořádku je diskutabilní.
Popořadě. Máme za sebou užasný týden v Praze u Jany s klukama. Samozřejmě i jejího manžela, i když ten s námi byl jen po večerech - ale patří mu velký dík, že kvůli mě a Majdě obětoval bydlení a spaní v ložnici.
S Janou, Kubíčkem i Ondrou se nám moc líbilo. Byla jsem překvapená jak jsou ty štíři oba tak podobní ve svym jednání. Jak umí být Majda pozorná vůči Ondrovi. Až je mi líto, že jí ten sourozenec podobný jejímu věku dopřán zřejmě nebude.
V úterý jsme podnikli procházku po sídlišti, omrkli dětské hřiště. Taky lídl mají stejný jako u nás ve Frýdlantě :) fakt překvapení :) Byl to super relax.
Na středu jsme si naplánovali ZOO a tak jsme dopoledne vyjeli do Troji. Největší atrakcí v zoo byla tučňáková houpačka :) a nejhorším zážitkem oběd. Nebyli jsme sami nespokojení. Jídlo bylo zkažené a už si ho tam fakt nikdy nedám. Kdyby Majda nepotřebovala urgentně na velkou, tak bych se tam s nima o tom jídle asi trošku pobavila, přinejmenším po nich požadovala ochutnávku, vážně se to nedalo. Nakonec jsme to vyřešili párkama v rohlíku. Měli jsme si je koupit hned. Mohli jsme ušetřit dohromady cca tři stovky. Ale jinak zoo krásná. Krmení lachtanů bylo úžasný. V Liberci je sice taky ale v té Praze je fakt jeden lachtan naprosto skvělý. Taky bylo dost nešikovné že všude lítalo spoustu vos a bohužel jedna štípla Ondru do ručičky. Ale byla tam jedna moc milá a akční paní, která hned vytasila z lednice ocet a Ondra brzy přestal plakat a ručička mu splaskla. Majda s Kubíčkem se zatim projeli na vláčku. A byli taky spokojení.
Co jsem ale podcenila bylo asi oblečení. Pořád se střídalo počasí - chvíli nám bylo vedro až jsme se potili, chvíli se zatáhlo, poprchávalo, studený vítr foukal... no výsledkem bylo že už večer mi Jana s Petrem hledali nějakou medicínu abych se nezklátila a ve finále se to teda nepovedlo a já si celé čtvrteční dopoledne povídala se záchodovou mísou. Bylo mi to tak líto. Měli jsme jet s Majdičkou na Chodov, taky do práce a za babičkou se podívat. Kdyby byl čas a Majda měla náladu tak třeba i za tetou Teklou... ale prostě nám nebylo přáno.
Ještě jednou děkuju Janě že se mi o Majdičku starala, že mě nechala ležet, že se o mě tak starala. Co není Toník, tak tohle fakt neznám. Odpoledne už mi bylo o špetku líp, ale pořád to nebylo na nějaké běhání po venku, tak jsem se dohodla s pražskou babičkou že si Majdu vyzvedla v Letňanech a šli spolu na procházku do obchoďáku. Podívat se na botky, dát si zmrzku (Majdička hned hlásila že měla vanilkovou a babička takovou tu červenou :) ) .
Jana s klukama byla během té doby venku s kočárem a na first biku na cyklostezce. Moc si to tam užili, dokud jsem jím nepřekazila procházku telefonem. Když se totiž Majda vrátila domů a já jí chtěla dát sváču, tak jsem zjistila že vytekla pračka a zaboha jsem nemohla najít hadr :) No prostě byl to takový náročnější den zakončený ještě tak že Majdička se večer každou chvilku budila. Nebylo jí dobře. Jednou dokonce zvracela. Dostala sirup a pak jsme teda vcelku dlouho spali až do rána.
Druhý den, v pátek jsme vypadali s Majdou zase o něco líp ale i tak jsem využila nabídky babičky že nás odveze do Liberce. Z Liberce do Dětřichova už jsem pak dojela tak nějak cukaně - zase začalo zlobit auto :( Bude se na to muset ještě někdo podívat... no a Majdička začínala hicovat. Byla uplakaná už v autě od odbočky na Novou Ves. Musela jsem v Albrechticích zastavit. Doma pak ani nechtěla pozdravit babičku. Přilepila se na mě jak lepidlo. No je nemocná....
Dneska je sobota. Nevytáhly jsme paty z domu, když nepočítam přechod do garáže do lednice pro oběd - hotovku z obchoďáku. Válíme se. Já po chvílkách likviduju tašky, kapesníky, jídlo co nevydrželo v lednici ten týden a naši ho nesnědli.
No jak ten týden krásně začal tak ten konec je takový zvláštní. Nejvíc mě mrzí že budeme muset asi zrušit to naše pondělní poprvé :(
Blog zpětně dopisovat nebudu. Tenhle den ho shrnuje myslím dost. Fotky budu přidávat postupně jak upravím z toho týdne dál, protože stejně nemam sílu tahat foťák každý den.