Opravdu náročnej den. Majula měla nějakou pokřivenou náladu. Myslim že byla protivná sama sobě. Bylo to fakt těžký.
Nicméně kromě vztekáního se a pláče jsme prubli i novou silnici a Majda dneska najela tolik na kole jako ještě nikdy v jednom kuse. Běhali jsme vedle ní s babičkou a když si Majda vyžádala na dětské hřiště dědečka tak dokonce i on při zpáteční cestě popoběhl :)
Kolo bylo snad jedinou věcí dneska, při které Majda opravdu spolupracovala. Bohužel jsem foťák sebou k běhání za ní nebrala :)
Ještě si vzpomínám jak na dětské hřiště přišla nějaká holčička a Majda za ní opravdu přes celé to hřiště běžela a jak největší suverénka se pustila hned do hovoru. Seznámili se, představili druhé kdo s nima přišel. Bohužel holčička byla plašší a brzy se dala k ustupu tak Majda zjistila jen že je Eliška a že je na hřišti s babičkou, že maminku a tatínka nemá, že ty jeli do krámu :D Všechno nám to pak odvyprávěla. No akorát holčička se pak chtěla za Majdou vrátit a její babička jí odvolala a na kole s vodící tyčí odvedla domů. Myslim že nebylo tak pozdě. Takže to byla dost velká škoda. Majdě to bylo tááák líto, měla svěšenou hlavu a chodila jak tělo bez duše. Dokonce si i poplakala. Ta holčička jí utekla. Bylo nám jí s dědou fakt líto. Já když to tak někdy pozoruju, tak mě napadá že nejen lidi co se neumí moc dobře seznamovat to mají v životě těžký. Oni i ti co jsou dost do větru a hr na věc tak to asi nemají snadný. I když v tom řada lidí velkou výhodu. Jenže když před nima každý hned prchá. No snad se to někdy zlomí. Třeba ve školce. Tam jsou děti oplocené a nebudou mít šanci utéct pryč :)
Žádné komentáře:
Okomentovat