10.3.2010

Tak zas dneska Majda byla veselá, povídavá, živá... ale já po včerejší zkušenosti jí k doktorce vzala. Sice jsem si připadala jak mačo, když se mě doktorka zeptala - a s čim má teda teď konkrétně problém? .. no s čim.. asi že sípá a má pořád ty hleny v krku.. na záchodě ještě nebyla tak nevim jeslti průjem pokračuje... no nakonec jsme vyfásli nějaké kapky na odkašlávání a antibiotika. Čekala jsem že se Majda zase odpoledne zhorší ale vypadá dobře. Jen je zahleněná fakt dost. Byla s babičkou chvíli venku že svítilo sluníčko a bylo relativně teplo a prej tam smrkala každou chvíli. Teď zase ne. Ale je to slyšet z hlasivek. Je jak malej puberťáček - hlas jí přeskakuje o sto šest :) Tak sice jsem váhala jeslti ty antibiotika nakonec použiju a rozhodla jsem se že jo. Babička taky nakonec říkala že to asi bude lepší. No a příští týden hurá na kontrolu. Mimochodem u paní doktorky byla hrozně hodná a tak upovídaná že jsme pomalu neměli prostor taky se domluvit :) To bude druhý Vláďa Menšík v ženském provedení :)
Jinak se nám paní doktorka přemístila z jedno budovy do druhé a když jsem si to četla na dveřích na původním místě, tak se mi najednou za zády ozvalo "jste to vy?" ... to jsem se lekla, jsem to fakt nečekala. Mi přijde že mě v těhle končinách nikdo nepoznává. Málokdo. A bude to ještě horší tim že už nemam brejle :) Taky jsem na krátko - to jsem kdysi nebývala. Ale tahle paní mě zná jen s krátkýma vlasama :) Byla to paní učitelka ze školky. Jestli se prej u nich můžu stavit podepsat nějaký papír o přijetí Majdy od září. Že už to paní ředitelka schválila. Jsem jí říkala že jo, ale že je Majda nemocná a že až se teda uzdraví a ona říkala že si všimla že nejsme nikde vidět a že to nespěchá :) A pak jsme přijeli domů a půl hodiny na to zvonek a u branky paní učitelka :) přinesla mi to až domů :) přemýšlím jeslti je to kvůli protekci nebo jeslti je to fakt tak hodná paní :) No určitě bé je správně :)
Taky jsme po příjezdu potkali nějaké místní zemědělce nebo co jsou ty pánové zač :) Prý jestli si od nich vezmu nějaký brambory. Jsem vykulila oči (seděla jsem ještě v autě) a říkala jsem že nevim že se musim podívat jeslti mam u sebe vůbec peníze a on že jo že počkaj - a já jeslti si můžu ještě zaparkovat. Do garáže :D na to vždycky potřebuju klid a čas :) no a ono dojelo i to auto co původně stálo ještě u sousedů a tak se na mě ty pánové koukali a já to zahučela do garáže a rovnou řach do pytlů od cementu :D On je tam má dědeček kvůli mě naschvál abych si neodřela auto :D ale že na mě budou u toho koukat :D No nesmáli se moc nahlas :D A pak mi ještě chtěli ty pytle odnést až domů a já frajerka říkala že si to odtáhnu sama. Trochu jsem se bála. Neznám je. Barák prázdný, všichni v práci. Ale pak jsem si říkala, no že já jsem takovej srab :) dva velký pytle brambor. Tahala jsem to po kouskách :) Jo a pánové teda asi hodný protože i když už odjížděli tak ten jeden pán ještě vyběhl a přinesl Majdě čokoládové vlnky :) Říkala jsem ať jí to nedává že má dietu nařízenou od paní doktorky a oba se na mě řechtali a odvětili že je to dietní :) Tak si Majda dala. Zatim se teda průjem ještě nedostavil tak snad jí to neublíží :)
No a jinak asi nic. Zvládli jsme si nakoupit a na železničním přejezdu jsme potkali "mašinku TOmáše" :) Modrou lokomotivu s jednim vagonkem :) Majda měla šílenou radost a záchvat smíchu že se nám mašinka TOmáš promenáduje po Frýdlantském výběžku :)
Fotka je odpoledne když už si Majda zase lehla, po tom co přišla z venku s babičkou. Nevypadá zrovna moc vesele :)